Silvestr 2006

Sraz je u Vodičků v sobotu do 10 hodin. Naše auto přijíždí před10 (Kapitán Michal, Ivan a já). U Vodičků už je traper Vojta a Ervín s Janou a Filípínou. Z auta před námi vystupují Skřivani se Zdenou a majorem Líbou. Karel s Jitkou dojíždějí tradičně poslední, bydlí prý nejdále. I když tentokrát se dopravují z Prahy.

Po kávě vyrážíme pod vedením Vláďi, neboť Věra je nemocná, úvozem staré vlečky do Richardu.Míjíme novogotickou zchátralou stavbu bývalého nevěstince a dorážíme na Radobýl – lom bývalého čediče, který je chráněnou lokalitou. Tady se dovídáme, co všechno lze z vyhlídky vidět, není-li mlha.

Vsuvka první.

Později telefonuje Vláďa Věře z hospody a podává zpravodajství, že na Radobýl se vyškrábala i Zdena. Zdeně se zdá toto znehodnocení neobjektivní a tak přemýšlí, zda je lepší vyběhnout na Radobýl jako rychlá ještěrka nebo svižná užovka.

Z Radobýlu pokračujeme na Kamýk a cestou míjíme na poli kancomyslivce známou to konkurenci rybslivců. Zdá se, že jejich počínání je úspěšné, protože v hospodě Pod hradem dostáváme na výběr lahůdky ze zabijačkových hodů, zatímco ostatní běžná jídla inzerována na jídelním lístku a vývěsní tabuli byla zřejmě zlikvidována domorodými obyvateli, kterým divoká příroda nevadí.

Hospoda je na půl obsazena jinou partou, ze které vyčnívá Velký Vojta.

Srovnáme jejich velkého Vojtu s naším malým a zjistíme, že na našeho malého Vojtu je třeba postavit ještě jednoho Vojtu malého, abychom situaci vyrovnali. Ponecháváme však toto jenom raději v našich úvahách, abychom něco nezvojtili. Na zpáteční cestě v Miřejovicích naučíme pana hostinského plameňáky dělat a Zdenu je pít. Pan hostinský nám na odchod zatopí v kamnech a my posléze ulící Sadovou, Meruńkovou a ještě několika ovocnými se dostáváme do Litoměřic.

Po návratu je na programu koupání a vířivka. Karel stále chce s Janou ve vířivce vířit, neví, že starci s děvčaty mají hýřit. Ale podobně jako na jedné dámské jízdě toto zařízení zřejmě zdevastovali místní závistiví chaláni. Do bazénu odcházení jenom 2 statečné. My ostaní nachlazení víme, čím se v nastálém čase léčit.
Na večeři jdeme všichni do nejbližší restaurace v hotelu, oblíbenou Jardovýmí německými turisty. Sem přívádí Honza Vodička potvoru jednu rezavou a jednoho nám známého Kréťana. Co vznikne ze spojení čerta s andělem jsme viděli všichn názorně na Mikuláše v Božím daru. Co vznikne unií dvou před tím jmenovaných kamarádů se také přesvědčíme za pár měsíců. Na vině je Mikuláš, keréhož výzvu v předvánočním Devětmilu nešlo neuposlechnout. Pro ty, kteří nečtou časopisy pozorně jako některé učitelky, jedná se o článek Děti dělejte děti. Čím Mikuláš srovná Renatě ztrátu jazykového výletu na Nový Zéland, mu rádi vypít pomůžeme.

V neděli svítí slunce a tak místo procházky kolem Litoměřic vyrážíme zase na Radobýl. Tentokráte vylezeme až nahoru ke kříži a panoramatickou vyhlídku oslavíme dobrým ránem. Cesta je skoro stejná (poznáváme ji ale jenom podle jistých detailů: Zdena podle stejně rozbořeného baráku s obydleným přívěsem, já podle klidného bernardýna visícího ve stejné vesnici a na stejném plotě sledující nás se stejně netečnýn výrazem). Musíme ale obhlídnout menhiry – nařídil Ivan a vylézt na hrad Kamýk – si prosadil pro změnu zase Karel. Dorazíme ve stejné hospůdce trochu zabijačkových hodů a Plameňáky vynecháme, protože Věry mobilní spojení zjistilo, že mají zavřeno.

Silvestra oslavujeme už od 6 hodin večer, někteří střídavě odcházejí se relaxovat. Když nám nehrají, tak komunikujeme.

Vsuvka druhá, komunikativní.

Králík aneb jak dostat nepohodlnou sousedku.

Přinese-li váš pes mrtvého králíka vaší protivné sousedky, je potřeba ho pořádně vydrbat, učesat a v noci uložit zpět do kotce. Sousedka ráno přiběhne se zprávou, že jí uhynul králík, tak ho zakopala. Ráno jde ke kotci a vidí mrtvého králíka. Původně se domnívala, že jí uhynul další, ale když je spočítala….. vypravěč Jana Täubelová

Cikán aneb škola hrou v reality show.

Chlapec se hádá s učitelkou, že nechce do školy. Vloží se hodný strážník s otázkou proč nebohé dítě nechce. Protože do školy půjdu, až mi máma koupí nové kolo. Ale maminka nepracuje, nemůže ti tedy koupit tak drahou věc. Ať nešanuje, včera si… 5 000 Kč, dí malý Rom.

Vypravěč Věra Vodičková.

Zakopaný pes.

Vypráví chataři, jak prodávali chatu. Pořád byly nějaké trable. Vy tam snad máte zakopaného psa, říká úřednice Národního výboru. Vzpomněli si, že skutečně svoji uhynulou Betynku v rohu zakopali. Vykopou a od té doby jde všechno hladce. Jak to slyší Standa Skřivánek, hned běží vykopat psa, kterého našel uhynulého v rybníce a ač nebyl jeho, pohřbil ho na svém pozemku, Kýžený večer několikaletou kostru psa přemístí raději na obecní pole. A protože chce část pozemku prodat, babo raď, kolik předchozích majitelů mělo taky rádo čtyřnožce?...

Vypravěč je doufám jasný, pokud ne, je potřeba přečíst příběh ještě jednou a zaměřit se na slova začínající na es.

O půlnoci jdeme na litoměřické náměstí obhlídnout místní půlnoční ohňostroj. Berta s Ronym zůstávají doma pod dohledem, Bertička má nařízeno zůstat pod peřinou. Předpůlnoční divoké ohňostroje na náměstí jsou tak sluchově náročné, že všichni si přejí jenom jedno: býti u Bertičky. Po pravém ohňostroji se rychle vytrácíme. Tančíme si v Čechově ulici Hoky s Koky, Labadu, lítáme s prskavkami a šumivým vínem.

Vsuvka třetí.

Došlo na Karlova děvčata. Protože některé, jak již bylo zmíněno nečtou Devětmily pozorně, musíme znova na Silvestra vyslechnout příběh Melanie i Agnes. Ještě je zmíněná Dana, která ráda skotačila. Zapomněli jsme, zda závodně nebo jenom v pokračovacích kurzech. Protože už jsme náležitě těmito historkami unaveni, vyžadujeme finále: Jak se Karel seznámil s Jitkou.

Karel se s Jitkou seznámil v Josefově Dole.

Jitka se s Karlem seznámila na Letenské boudě.

Každý se seznámil v jiném ročním období.

No kdo umí integrály si asi poradí. My humanitní jsme rádi, že příběh skončil happy endem.

Tady doufáme, že už Karlova děvčata skončila. A bude možno se bavit o věcech zajímavějších. Třeba o chlapech. To nás děvčata totiž víc baví, Karle.

Ráno novoroční Renata navrhuje udělat procházku. Vláďa nás provede krásně tichými Litoměřicemi. Začínáme kolem Labe a prohlížíme si povodňové přímky. Zjistíme, že plašení pivovarských holubů probíhá ve čtyřech vlnách. Poslední vlna čítá jenom jednoho holuba asi trochu retardovaného sluchu. Míjíme rybářské domky, Dómské náměstí, biskupství, městské hradby. I na Máchovu světničku a samotného Máchu došlo. Končíme na náměstí, kde remcá kapitán, že se mu od včerejška nelíbí.

Doma ochutnáváme čočku dvojí, Majorovu a Evinu. Dle názoru Standy kašleme na uzený, hlavně, když prachy budou.

Na dálnici cestou domů doháníme nedbalou majitelku jedné kabelky. Prachy budou, ale asi jinde, Stando.

Vsuvka poslední.

Kdo víte o mamince, která nemluví ani v noci a o tatínkovi, který tiše spí a jenom v noci, podejte zprávu do Brandýsa. Takové náhradní rodiče hledá právě Fili.

Felicitas 2007

Andra

nahoru