Termín: 23. května - 4. června 2007
Autor: Palco
Kolem 17,00 se začínáme scházet na našem oblíbeném stanovišti v
ulici Na Zlatě v Nových Butovicích. Jedni z prvních přichází Věra a Michal z
trasy 4, naši noví společníci na dovolené, a záhy poté i Helena z trasy 1.
Autobus (stará známá Bova) přijíždí řízená novým řidičem Jardou Jirákem. Honza
Totter nikde, ale již v 18,15 se dostavuje k autobusu, neboť ještě vyřizoval
nějaké transakce.
Odjíždíme v 18,20 směrem na Plzeň a na večeři do Stříbra. Jsme zde ve 20,00 a
drahnou dobu už na nás čeká Jana a Zdena. Před cestou se posilníme a ve 21,10
odjíždíme vstříc teplým krajům.
Ve 21,33 míjíme hraniční přechod Rozvadov a vzpomínáme, jak kdysi probíhaly
poněkud delší formality při přejezdu hranic. Vzpomínky nikoliv nostalgické a
nikoliv se slzou v oku.
Přesně v půlnoci zastavujeme na pumpě Watterstetten, abychom
provedli hygienu před spaním v autobuse. V 0,22 ještě naháníme Jirku s Ivanou,
kteří si chtěli hledat jiný autobus, ale nakonec v tom našem s radostí nacházejí
dobrý azyl a můžeme již definitivně vyrazit.
Ve 2,14 vjíždíme na placený úsek dálnice Brennerské (u Schönbergu), ve 2,30
přejíždíme Brenner, míjíme Brixen a další města již registruji jen v polospánku
a velmi matně.
V 7,00 stavíme na pumpě mezi Bologna a Firenze, upravujeme zevnějšek a snídáme
do 7,40.
V 9,00 jsme u města Lucca. Čeká nás prohlídka města, ale máme čas jen do
11,00. I tak stačíme projít historickými uličkami a za již dostatečného tepla
kličkujeme městem. Via San Paolino, Piazza San Michele (na krátkou prohlídku
bílé katedrály se ještě vrátíme), Piazza Napoleone (palác Provinzie), Piazza San
Giovanni (katedrála je otevřena), pokračujeme přes Piazza Bernardini k Piazza
Amfiteatro. Zde obdivujeme náměstí, jež obklopují domy postavené do oválu na
základech bývalé arény. Odtud po Via San Frediano kolem kostela v malbou na
průčelí vstupu zpět ke katedrále San Michele. Odtud již známou ulicí Via Sa
Paolino zpět k autobusu.
Projíždíme pěknou krajinou Toskánska a míříme do přístavu ve městě Piombino.
Je to průmyslové město, trochu začouzené. Projíždíme kolem železáren, oceláren,
rafinerií a podobných podniků.
V přístavu jsme brzy a tak v prudkém slunci čekáme na připlutí našeho trajektu.
Je to loď společnosti Moby Lines a jmenuje se Moby Aki. Je asi 180 m dlouhá,
zhruba 20 m široká, má asi sedm pater a umí plout rychlostí 30 uzlů za hodinu
(asi 54 km/hod). Slibovali plavbu dlouhou asi 4,5 hodiny, ale nakonec to vyšlo
na 5,5 hodiny. Vyplouváme ve 14,30. Po nějaké době po vyplutí jsme šli na panáka
k baru, a to zřejmě se kapitán rozhodl o překonání rekordu plavby, protože náhle
se loď resp. podhledy a police v baru začaly klepat, že flašky a veškerý obsah
se začal sypat na zem. Už jsme si mysleli, že ani panák nebude, ale pak se
rychlost zmírnila a vše bylo OK.
Seděli jsme v patře baru na horní palubě v klimatizovaném prostoru, moc lidí
nebylo a tak jsme mohli hrát a zpívat skoro celou plavbu.
Hned na počátku plavby míjíme ostrov Elba po jeho východním pobřeží.
Při procházce po palubě jsme v jednu chvíli viděli celé hejno delfínů, kteří
dováděli a surfovali ve vlnách našeho trajektu.
V 19,00 vidíme vpravo i vlevo nějaké ostrůvky již před Sardinií a záhy již
vplouváme do zátoky před Olbií. Za vedení lodivoda proplouváme koridorem před
přístavem a ve 20,00 kotvíme ve městě Olbia.
Hned odjíždíme asi 30 km daleko do campu u San Theodoro („La Chinta“).
Zde jsme ve 21,00, okamžitě stavíme stany a malinko se občerstvíme, vykoupeme a
trochu povídáme, nakonec i zpíváme, ale okolí to ruší, tak jdeme spát. Cena za
nocleh je 5 Euro.
Vstáváme v 7,00, pak se snídá, balí stany a ještě před odjezdem
v 8,30 nechybí „Dobré ráno“. Zdeňkovi se podařilo půlkou láhve šámpáňa
osprchovat.
Vyjíždíme hledat prehistorická obydlí – Nuraghy. Jsou to kamenné stavby
přibližně z 2. tisíciletí před naším letopočtem. Těchto nuraghů má být na celé
Sardinii asi 7 – 8 tisíc. Nejdřív se nějak nemůžeme trefit na dálnici, ale po
pár kilometrech se to podařilo. Vidíme hřeben Monte Albo s vrcholem Punta
Catrina (1.127 m).
U města Lula ve vesnici Serra Orios navštívíme nuragh. Jsme zde od 11,00
do 11,45. Odtud též vidíme pohoří Sopramonte – krásné bílé skály. Je to pohoří
na jih od města Oliena (viz popis další den) navštívíme nuragh. Dále jedeme do
krápníkové jeskyně Grotta di Ispingoli přes jezero Lago di Cedrino.
Musíme si však zvyknout na siestu, kterou zde mívají tak od 12,00 do 15,00 resp
do 16.00. U této jeskyně musíme čekat do 13,00 a pak vidíme suchou jeskyni,
hlubokou asi 50 m, je tam asi 40 m vysoký stalagnát. Jsme tam do 13,35 a pak se
vracíme zase přes Lago di Cedrina a odbočujeme vlevo k výchozímu bodu výletu k
dalším jeskyním a jedeme údolím Valle Lanaittu po asfaltu, pak po štětované
cestě a na rozcestí pak se obrací autobus a my vystupujeme. Je asi 35°C, parno,
a vyrážíme piniovým lesem k jeskyni Grotta sa Oche.
Zde se dělíme, vrcholová skupina jde hledat jakousi jeskyni s propadlým stropem
dolinou Tiscali pod Monte Tiscali (518 m). Je to nuragh Sa Curtigia de
Tiscali. K autobusu se první skupina vrací v 17,30, ostatní přichází v
18,30. Všichni jsou notně vyprahlí.
Odtud se kolem jezera Lago di Cedrino vracíme a přes Dorgali jedeme do města
Cala Gonone na pobřeží do campu „Villagio“. Cena je poněkud vyšší – 12 Euro
na osobu a den.
V šest hodin ráno docela silně prší. Vstáváme až v 7,30. V
horách, které jsou nad městem, je bouřka. Vyjíždíme v 9,00 – samozřejmě po
„Dobrém ránu“. Vracíme se silnicí na Dorgali, přijíždíme do města Oliena.
Navštívíme Cantina Oliena „Il Nepente“, kde načepujeme víno do kanystrů. Jsme
zde od 9,30 do 10,15. V této vinotéce dělají víno Canonau. Počasí se už začíná
vylepšovat, neboť trochu tomu pomůžeme zpěvem oslavným ke sluníčku se Zdeňkem.
Serpentýnami se splháme silničkou na Monte Maccione. Zde je výletní hotýlek a
odtud nás čeká túra na nejvyšší horu Punta Corrasi (1.463 m). Je to v
pohoří Sopramonte. Je velmi pěkné počasí. Od 10,45 do 12,00 vystoupáme na sedlo.
Zde se odděluje vrcholová skupina, která ve 13,15 dosahuje vrcholu a zde zapíjí
Vojtíška, který se narodil dnes ve 4,15 Soně – sestře Leoše.
Přes údolí za Oliena je vidět Nuoro na protější straně údolí.
S Evou se vracíme ve 13,15 ze sedla, pak potkáme druhou Evu a vracíme se
společně k autobusu. Zde jsme ve 14,30, vrcholová skupina ve 14,45. V 15,30
odjíždíme z parkoviště, v Dorgali se stavíme v „Eurospin“ pro potraviny (16,20
až 16,40). V 17,00 zastavíme na vyhlídce na Cala Gonone (parkoviště za
výjezdem z tunelu). V 17,30 jsme v campu a hned se jdeme vykoupat do moře na
městskou pláž. Večer se opět hraje a zpívá na plácku u grilovacího místa poblíž
recepce.
Vstávání v obvyklou dobu (7,00), po „dobrém ránu“ odjezd v 8,30
směr Dorgali. Za tunelem odbočíme vlevo, ale pak se musíme vrátit, neboť je na
takové spojce do údolí příliš úzká vlásenka, kterou nemůžeme vytočit (to je
první vracečka za léta dovolených, která se nedá projet). A tak v Dorgali
hledáme cestu směrem do údolí k soutěsce Gorruppu (Gola su Gorruppu).
Dojedeme na konec asfaltové cesty, na maličkém parkovišti se řidiči otočí po
našem odchodu v 9,45.
Vyrážíme prudkým tempem a za 1,5 hodiny jsme někde u ústí soutěsky (11,15).
Někteří se pokouší nalézt hrdlo soutěsky a vstup do ní, ale nějak se to nedaří a
je málo času. Takže zase letíme zpět stejně dlouho. Od 11,30 do 13,00. Řečiště
řeky Rio Flumineddu je krásné, velké bílé a oblé balvany kontrastují se
zelenomodrou vodou.
Od 13,45 se vracíme do Dorgali (zde jsme zase ve 14,05) a odtud krásnou
vyhlídkovou silnicí nad údolím, kterým jsme před chvílí málem běželi k soutěsce.
Z té výšky vypadá údolí krásně. Ve 14,15 jsme nad soutěskou Gorruppu, ale stejně
není pořadně vidět, kudy by se do dalo vniknout. Ve 14,25 přejíždíme průsmyk
Genna Silana (1.017 m) do druhého, neméně pěkného údolí. V 15,20 projíždíme
městečkem Bainei (480 m.n.m.) – Baunei je to sardinsky.
Sjíždíme do zátoky Punta Pedra Longa. Je to výletní místo se dvěma
restauracemi u jakéhosi skalního zubu, který roste z moře. Zde se zdržíme asi 20
minut.
Odtud jedeme do Santa Maria Navarrese. To je vesnička na pobřeží. Trochu
se vykoupeme, nabereme vodu pro náš další pobyt v přírodě, neboť nás čeká bivak
ve volné přírodě. Ještě ke všemu začalo poprchávat. Vyjíždíme do hor a u jezera
Lago Alto di Flumendosa nacházíme docela slušný plácek. Je to vedle
silničky, nacházíme tam kravince, ale místo vyčistíme a postavíme stany. Vedle
jsou keře, stromy a skalky. Docela romantický večer. Jenže ještě v noci zase
poprchává a hlavně fouká silný vítr a je docela zima.
Ráno vstáváme v 7,00, svítí slunce, fouká vítr. Při vaření čaje
k snídani se kolem přežene stádo krav i s honákem. Ještě než odjedeme, začíná
opět pršet. Zastavujeme ve vesnici Fonni, prohlédneme si františkánský
kostel (9,10 až 9,35) v nejvýše položené vesnici na Sardinii. Jsme ve výšce
1.000 m.
Pak projíždíme vesnicí Tonara a pak v pohoří Monte del Gennargentu několikrát
křižujeme koleje úzkorozchodné dráhy směrem na Aritzo. V tomto městečku
se zdržíme od 10,45 do 12,00, pokračujeme do Laconi, kde si od 12,30 do
14,00 prohlížíme park, arboretum, kaskády, významný libanonský cedr a jiné věci
a rostliny. Přijíždíme do Barumini, v jehož blízkosti je největší nuragh.
Místo se jmenuje Nuraghe su Nuraxi. Je to kamenná stavba asi 20 m vysoká,
se čtyřmi strážními věžemi. V minulosti byl nuragh zasypán Římany a teprve v
novodobých dějinách odkryt. Zde se zdržíme od 14,30 do 16,00. Svítí slunce, ale
z ochozu nuraghu se nás vítr snaží srazit dolů.
Odtud pak přes Turri, Masúllas na dálnici z Cagliari do Oristano. V 17,15
do 18,00 nakupujeme v iperStanda (supermarket), v 18,30 jsme v campu u Torre
Grande. Je to městský camp, platíme 7 Euro za osobu a noc. Stále fouká silný
vítr, moře je velmi neklidné.
Ráno je slunečno, ale stále fouká silný vítr. V 8,30 odjíždíme
na jih do Gúspini a odtud na západ do hor pod Monte Arcuentu (784 m). Ve
výšce 220 m je u silnice na krajnici přírodní parking. Odcházíme v 10,05,
procházíme vrata ohrady s ostnatým drátem, pichlavými keři a bodláky vzhůru.
Cesta poněkud zarostlá a neprostupná. V 10,45 jsme na jakési plošině pod
hřebenem. Opět se dělíme na vrcholovou skupinu a podpůrnou, která se záhy bude
vracet a pak odjede na pobřeží ke koupání v moři.
Plážová skupina dorazila k moři na pobřeží Costa Verde do místa Piscina
Funtanazza. Nacházíme hotelový komplex Casa Al Mare Francesco Sartori, což
zřejmě v době své největší slávy bylo velice pěkné letovisko. Nyní však opuštěný
a vybydlený, několik hotelových bazénů prázdných, a to lidu i vodo. Docela
pěknou pláž však nyní za prudkého větru bičují obrovské vlny, takže se ani
koupat nemůžeme. Svítí slunce, ale je pouze 22°C. Na této pláži se pohybujeme od
12,30 do 13,55, kdy se opět vracíme do hory a ve 14,20 jsme zhruba 4 km od
místa, kde jsme vycházeli na túru. Zde čekáme na vrcholovou skupinu, sem by měli
po hřebenové túře sejít. Asi ve 14,35 najednou vidíme skupinu lidí v dálce na
silnici, a po chvíli pozorování poznáváme naši vrcholovou skupinu.
Po příchodu vyprávějí, že na vrchol Monte Arcuentu vystoupí nakonec jenom Leoš,
jediný našel cestu. Pokračují po hřebeni, ale cesta není značená, ani vyšlapaná
a nakonec sestupují po kraví stezce dolů na silnici. Asi 2,5 km museli šlapat po
silnici na to další parkoviště (odbočka na silnici), kde na ně čekáme. Docházejí
sem ve 14,50. Po nutném občerstvení vyjíždíme na další výlet v 15,05 přes
Montevecchio, což je místo s těžními věžemi. Z těchto prostor nyní dělají
muzeum, protože těžba zde skončila již v 60.letech. Těžily se v těchto končinách
rudy i uhlí. Všude jsou vidět opuštěné domy a ubytovny horníků. Vyhlídkovou
cestou po vrstevnici projíždíme na Arbus (zde jsme v 15,50), dále na
Fluminimaggiore.
Vlevo nad silnicí je pohoří Monte Linas s nejvyšší horou Punta Perda de sa Messa
(1.236 m). Zhruba 2 km před Flunimaggiore odbočujeme vpravo směrem do Buggerru.
Stavíme se v letovisku Portixeddu, prohlížíme si nádhernou a nekonečně
dlouhou pláž (asi 7 km), ale nepřestávající vítr nám umožňuje dívat se flískách
na bouřící příboj s ohromnými vlnami. Pouze Vojta našel odvahu a skočil do vln.
Vesnička je takřka liduprázdná. Po dvaceti minutách pokračujeme podle pobřeží
dále do Buggerru, což byl velký nákladní přístav v době rozkvětu těžby v
této oblasti. Po klikaté a střídavě stoupající a klesající silnici jedeme
oblasti Masua do Porto Flavia. Je to další místo těžební s přístavem.
Těžily se zde minerály. Kousek od břehu je pěkná skála v moři, která se nazývá
Scóglio Pan di Zúcchero. V 17,45 přijíždíme do městečka Nébida. Během 15
minut obcházíme skálu s křížem na vrcholu po vyhlídkové cestě nad mořem, kde
opět vidíme přístav i s pozemní lanovkou, pochopitelně vše opuštěné. Stále vítr
a teplota pouze 19°C.
V 18,00 pokračujeme na Iglesias, které míjíme asi v 18,45. Jižněji je město
Carbonia, což je město s hornickou tradicí. Těžilo se zde uhlí. Tam však již
nejedeme a tak je Iglesias pro nás nejjižnější část Sardinie, kterou projíždíme.
Pokračujeme na východ do městečka Domusnovas, na jehož okraji navštívíme
obrovskou jeskyni Grotta di San Giovanni. Jeskyně je dlouhá asi
850 m, kdysi se jí dalo projet autem. Nyní je otevřena jenom pro pěší.
Obdivujeme nádherné krápníky a jinou výzdobu této jeskyně. Kousek odtud je
samozřejmě nuragh, ten však nenavštívíme. Nad touto jeskyní je kopec Punta San
Michele (906 m). Pak nás čeká návrat přes Vallermosa, Samassi do Sanluri na
dálnici a pak již dálnicí na sever přes Sarderra, Úras do Oristano. V Oristano
se ještě stavíme na nákup mezi 20,20 a 20,45. Od nákupu ryb tady upouštíme,
protože je pozdě a grilovali bychom za tmy a ještě ve velkém větru. Při
zastavení u supermarketu nám ještě stačil nějaký náklaďák rozbít levé zrcátko u
autobusu. V campu jsme ve 21,00. Večer se pochopitelně hraje a zpívá.
Ráno vstáváme v obvyklou dobu – 7,00. Svítí slunce, vítr je již
mírnější, trochu se kupí mraky. Balíme stany, nechybí „Dobré ráno“ a v 8,30
odjíždíme na Capo San Marco, což je výběžek do moře v zálivu Golfe di
Oristano. Na výběžku je vesnička San Givanni di Sinis s pěkným starým
kostelem. Je tu také další nuragh – staré sídliště Thárros. Maják na Capo San
Marco je vojenský prostor. Na poloostrově Sinis jsme od 8,45 do 10,15. Vracíme
se na dálnici z Oristano do Abbasanta. Poblíž tohoto města je další nuragh Losa
z let 1.700 před n.l.. Zde nám nechtěli dát slevu, tak si alespoň dáváme dobré
cappuccino a využíváme místní WC.
Ve 12,40 míjíme Macomer a přijíždíme do Thiesi, kde je aragonský kostel
(katedrála Santa Viktoria – Parrocchia Santa Vittoria. Je však zavřeno. Jsme tu
od 13,00 do 13,25. O kousek dále ve vesnici Borutta zastavujeme u baziliky San
Pietro di Sórres z 11. – 12. století. Je však opět zavřeno. Jsme tady od 13,35
do 13,50. Otevírají až v 15,30.
Odjíždíme k Sassari a před tím navštívíme kostel z černobílých kamenů – Santa
Trinita di Saccargia. Tento je otevřen a zdržíme se od 14,30 do 15,15.
V Sassari obdivujeme Duomo, který se opravuje za peníze EU. Krátká
zastávka od 15,30 do 16,00. Pak již nás čeká nákup v supermarketu „Auchan“
(16,15 až 17,15), do campu, který je na pobřeží kousek od Porto Torres ve
vesničce Platamonas (pláž Platamona Lido) přijíždíme v 17,40. Je to v
zálivu Golfo delľ Asinara. Je to velmi pěkný camp, zatím nejlepší, který jsme
kdy navštívili. Cena noclehu je 7,5 Euro na den a osobu. V tomto příjemném campu
spíme dvě noci.
V supermarketu Erika se Zdeňkem nakupují porce lososa (2,3 Euro na osobu) a
krevety (1,2 euro). Na grilování máme k dispozici jeden ze tří grilů a protože
je i nádherný podvečer, daří se nám asi 26 porcí ogrilovat zhruba od 19,00 do
21,00. V průběhu grilování se skoro všichni stačili vykoupat v moři, které
tentokrát bylo velmi příjemné. Všichni byli v dobré náladě a spokojeni s večeří.
Probouzíme se do krásného rána, svítí sluníčko, jasno, klidno.
Odjíždíme do přístavu Porto Torres, který slouží jak nákladní dopravě tak
i trajektům. Projíždíme v časných dopoledních hodinám zatím klidným městečkem.
Potom kolem velké větrné elektrárny – sedm vrtulí a každá s výkonem 1 MW. Na
poloostrov s přístavem Stintino přijíždíme v 10,00. Tento poloostrov
končí na Capo Falcone. Je zde pěkné letovisko s příjemnými plážemi. Je to
však úzkým průlivem spojeno s otevřeným mořem a tak zde v důsledku mizerného a
chladného počasí v minulých dnech je na koupání velice ostrá chladná voda. Takže
u moře vydržíme asi jednu hodinu a pak se většina nechá přemluvit do kavárenské
sekce a jdeme na capuccino a zmrzlinu do jedné z otevřených kavárníček. Na Capo
Falcone jsme od 10,15 do 12,20. Potom jedeme směrem na jih k Alghero kolem
trochu vyschlého jezera Il Lago di Baratz, které se má vyznačovat
množstvím ptáků, ale my jich mnoho neviděli. Dále pokračujeme k jeskyni
Grotta di Nettuno, která je na mysu Capo Caccia. Samozřejmě tam
nechybí maják, který je opět ve vojenském prostoru.
K Neptunově jeskyni příjíždíme krátce před 14. hodinou, a protože nás zkušenosti
s jinými atrakcemi nutí být na místě nejpozději v celou hodinu, kmitáme dolů z
útesu k jeskyni po 653 schodech (cestou zpět je Jitka, Erika a Eva
přepočítávaly). Stihneme prohlídku a obdivujeme krásnou výzdobu této jeskyně,
která je na úrovni moře. Potom se vracíme zpět nahoru na útes, který je asi 300m
vysoký.
V 15,45 odjíždíme do Alghero. Městu se říká Malá Barcelona a mluví se zde
katalánsky. Na prohlídku máme od 16,15 do 18,00. Jeden z kostelů byl zavřený
(oprava), kostel sv. Františka byl otevřen, a potom si procházíme malebné uličky
starého města včetně pevnosti a jejími hradbami u přístavu.
Pak ještě navštívíme pohřebiště Anghelu Ruiu (nekropolis), je to poblíž
velkého letiště Alghero. Stihneme to ještě před devatenáctou hodinou, kdy se
pohřebiště zavírá.
U supráče „Auchan“ je zastávka od 19,15 do 19,45, v campu jsme ve 20,00.
Večer pak slavíme narozeniny Antonína z Humpolce, všichni byli v náramné pohodě.
Víno a grappa tekly proudem.
Vstáváme až v 7,15. Máme dost času, protože musíme zaplatit a
večer už nebyli na recepci. A ráno jsou až v 9,00. Kdyby neměl Zdeněk na recepci
pas, kdoví, jak by to dopadlo.
Těsně po deváté hodině vyjíždíme po severním pobřeží Sardinie. Zastavujeme v
Castelsardo, což je městečko nad pobřeží moře s hradem na skále. Probíháme
obchůdky a městečko od 9,35 do 10,15. Cestou do Valledória se zastavíme u
Roccia ľ Elephante – kamenný slon. Zastavíme ve Valledória, což je letovisko
při pobřeží. Hlavním programem je stáčírna vína. Zde plníme kanistry od 10,45 do
11,25. Dále pak pokračujeme severovýchodním směrem okolo Isola Rosa a
dále na Costa Paradiso. Zde sjíždíme až na pobřeží a obdivujeme jednak
nádhernou přírodu a jednak stavební ruch, který zde panuje. Všude se staví
domečky a apartmány, ale naprosto kultivovaně, vše je v souladu s okolním
terénem, jsou ve svahu, nikde nepřečnívá žádná vysoká stavba, není rušen celkový
pohled od pobřeží do příkrých svahů tohoto letoviska. Pobřeží z červených skal a
kamenů nabízí pohledy na bizarní útvary. Velmi pěkný zážitek. Vydržíme zde se
kochat od 12,35 do 13,20.
Další cesta nás vede na Capo Testa kousek od městečka Santa Teresa di
Gallura. Zde se prochází krásně vymletými skalami po pobřeží stezkami asi
tříhodinovým okruhem. Jsme zde od 14,20 do 17,30. Na závěr túry čeká koupání na
pláži v pěkném zálivu. Odtud jedeme dále na východ, míjíme Palau a míříme na
Capo d´ Orso. Před tím zde vede silnice na jakési šíji, a vozovka je pouze
písečná v zálivu Golfo di Saline. Na Capo d´Orso vyběhneme na skálu
připomínající „medvěda“, ale opět je silný, nepříjemný vítr. Pak hledáme camp u
města Arzachena. Nakonec na břehu zálivu Golfo di Arzachena za městečkem
Cannigione objevíme camp. Ovšem jsme byli namlsáni z předchozího campu krásným
prostředím, což zde vůbec nenalézáme. Podklad je pouze písečný, na první i druhý
pohled není camp zdaleka tak upravený. Ale nakonec jdou i kolíky zatlouci do
docela tvrdého podkladu. Večer pak sedíme před neobydleným karavanem, svítí tam
i světlo, což se v prostorách kolem našich stanů neděje. A hlavně zase fouká
vítr. Ale vydržíme opět do půlnoci hrát a zpívat.
Vstáváme jako obvykle, v 8,30 vyjíždíme na vyhlídkovou trasu na
Costa Smeralda. Toto pobřeží je už více obsazené turisty a spíše
movitějšími turisty. Od 8,55 do 9,30 se zdržíme v letovisku Baia Sardinia,
je to velmi čisté a květinami ozdobené letovisko. Jedeme na Capo Ferro, jenže na
úzkých cestách se velice těžko obracíme, ale podaří se to a v 10,20 vystupujeme
u Yacht Clubu v Porto Cervo. Musíme se probít soukromým klubem, přelézt
přes plot a pak již po nábřeží přístavu a po molech s plachetnicemi, motorovými
jachtami a jinými plavidly se dostáváme do středu města. Všude jsou samé
značkové obchody (Versace, Prada apod.) s cenami poněkud vyššími. Na pohled
pěkné, zřejmě nově postavené ve starém stylu, ale styl je jednotný. Pod
náměstíčkem je supráč. Odjíždíme v 11,25.
Celé toto pobřeží koupil v 60. letech nějaký arabský šejk a vytvořil konsorcium,
které zde začalo zvelebovat prostředí a celou krajinu a stavět hotely a
apartmány. Zastavujeme se u nejstaršího hotelu, který zde byl postaven – hotel
Cala di Volper.
V dalším bohatém středisku Porto Rotondo se už nezastavujeme. Zde se prý musí
nosit šperky i k plavkám.
Ve 12,30 jsme v Olbii u supermarketu iperStanda. Mezitím co nakupujeme se
strhla průtrž mračem a bouřka. Před odjezdem ve 13,45 se počasí trochu uklidnilo
a tam odjíždíme do Cannigione. Tady si dáváme od 14,30 do 17,30 prostor
na návštěvu nějaké restaurace. To se nám podaří a celou dobu oběda stále prší,
respektive vidíme přívaly vody. Zvečera pak nakonec svítí slunce, je příjemně a
když se vrátíme do campu, zjistíme, že se tam prohnaly pod stany spousty vody.
Trochu poklidíme nepořádek, drobné zatečení do stanů usušíme, povečeříme a čeká
nás poslední večer v campu na naší dovolené. V našem zákoutí opět vydržíme
zpívat, hrát a povídat do půlnoci.
V noci ještě několikrát prší, takže ráno je celkem zima a hlavně
balíme mokré stany. V 8,30 odjíždíme do Olbie, zde jsme před přístavem v
9.00. Autobus musí být po deváté v přístavu. My vyrážíme do města, je těsně před
deštěm. V 9,30 nalezneme katedrálu a jen vkročíme dovnitř, začne průtrž. Kolem
desáté se začínají scházet lidé ku mši, a protože už neprší, uděláme si
procházku městem. Do přístavu se vracíme v 10,30. V 11,00 začínáme nastupovat po
rentgenové prohlídce zavazadel do trajektu Moby Otta. Vyplouváme ve 12,00, je
pod mrakem a my se loučíme se Sardinií, bohužel ne slunnou.
Na lodi nenacházíme volná místa pro skupinu, pouze v baru s dětským koutkem je
pár volných židlí. Ale zde by se nedalo hrát. Nakonec v 8. patře na podestě u
schodiště na horní palubu před prostorem kajut je prostor na koberci (Central
Hall). Zde se usadíme a při zpěvu a hraní tady strávíme 8,5 hodiny plavby. Během
plavby máme hodně posluchačů, kteří zde také postávají na cestě po lodních
prostorách. Popíjíme ze zásob červeného vína i slivovice a tak cesta nakonec
dobře ubíhá. Stačíme též chvíli posedět v Admiral Pub, kde mají irskou whisky a
dobré cappuccino. Přistáváme ve 20,30 v Livorno. Odtud nás čeká již pouze cesta
domů. Kolem města Bologna uvízneme trochu v zácpě (21,50 do 22,30). Od 23,50 do
0,15 se na pumpě za Modenou připravíme na noc v autobuse. Ve 3,30 míjíme Brenner,
v 6,15 zastavujeme na pumpě za Mnichovem na snídani. Je klidné slunné ráno. Před
odjezdem v 7,00 dáváme poslední „dobré ráno“. Pak již nepřerušovaná jízda po
dálnici až do Rozvadova. Státní hranice v Rozvadově projíždíme v 9,00, ve
Stříbře jsme na obědě v 9,40. V 10,25 odjíždíme a do Prahy přijíždíme v 11,45.
Čeká nás opět všední den.
Zápisky a poznámky průběžně cestou, zpracování čistopisu od 6.6. do 14.6.2007.