Termín: 22. května - 1. června 2008
Autor: Palco
Na úvod seznam dovolených s Devítkou:
2000 – Bretaň
2001 – Korsika
2002 – Irsko
2003 – Bretaň II
2004 – Pyreneje
2005 – Skotsko
2006 – Sicílie
2007 – Sardinie
Devátá dovolená je letošní Řecko.
Zkoušíme opět teplé kraje. Možná nám bude letos přát štěstí i počasí.
Účastníci zájezdu (takřka zasedací pořádek v autobusu):
Řidiči: Honza Totter, Jarda Jirák
Zdeněk Bílek, Mirek a Eva Palečkovi, Erika Kadlecová, Eva Hollmannová, Andra Kolínská, Honza Pikolon, Věra a Vláďa Vodičkovi, Alena a Honza Slavíčkovi, Jana Neužilová, Zdena Bauerová, Zdena Gilarová, Ivana a Jirka Vackovi, Vojta Koláček, Zdeněk Janák, Petr a Hanka Kleinovi, Antonín z Ledče nad Sázavou. Antonín nás nakonec celou cestu bavil a komentoval dění z prvních pozic za řidiči.
Scházíme se na stanici metra Opatov. V 17,15 odjíždíme směrem na Brno s Honzou Totterem. Druhého řidiče Jardu Jiráka nabíráme v Humpolci asi v 18,20. Pokračujeme v cestě a v Brně nastupuje Honza Pikolon na pumpě OMV. To je asi 19,20.
Od 20,00 do 21,30 večeříme v motorestu Ladná (před Břeclaví). Na hranicích se Slovenskem kupuje Honza dálniční známku a pokračujeme na Bratislavu. Asi ve 22,30 přejíždíme Dunaj a vidíme osvětlený Bratislavský hrad.
Ve 22,45 přejíždíme hranice s Maďarskem – přechod Rajka. Koupě desetidenní dálniční známky. Před Budapeští se připravíme na noc – je asi 1,00 až 1,15. Spíme ovšem jen krátce, protože ve 3,20 jsme na maďarské straně hranice se Srbskem – Rözske. Přes Maďarsko jsme ujeli asi 370 km.
Před námi jsou dva autobusy a tak teprve ve 3,50 jsme na srbské straně (Vojvodina) a již ve 4,15 nás pustili na svoje území. Začíná svítat a my jedeme po prázdné silnici. Dlouhé kilometry nepotkáváme ani kamiony ani osobní auta. Teprve kolem 5,00 jedou proti nám asi dva kamiony a pár aut. Jedeme po jednom dvoupruhu dálnice, další pruhy jsou někde rozestavěné, hlavně u podjezdů. Jsou to placené úseky. Platí se 15 E za autobus, 5 E za auto někde před Novi Sad, tj. asi za 100 km dálnice. Zde jsme asi v 5,35 a kolem města se staví úplně nová dálnice. V 5,50 přejíždíme most přes Dunaj. Kolem Bělehradu projíždíme asi v 6,30.
Od 7,05 do 7,45 snídáme na pumpě u Mali Požarevac. Pokračujeme v cestě, stále malý provoz. Od 9,50 do 10,15 opět pauza na pumpě. Konec dálnice je v Grdelica – asi 10,50.
Na hranice Srbsko – Makedonie v Preševo přijíždíme ve 12,05 a teprve ve 12,55 nás pouští do Makedonie – Tabanovce. Srbskem jsme ujeli asi 610 km.
Celníci jsou tam pilní a pasová kontrola rozdává razítka do pasu jako u nás před mnoha lety.
Začíná se oteplovat – je už skoro 21°C. Míjíme Skopje a projíždíme údolím řeky Vardar s pěkným okolím. Zde je druhý směr dálnice veden na druhé straně kopce až do města Veles, protože je tu na oba pruhy málo místa. Řeka Vardar již teče do Egejského moře. Tato řeka se v Řecku jmenuje Axios a ústí do moře poblíž Thessaloniki. Pak projíždíme úsek, kde se opravují mosty a na několika místech jsou semafory, takže cesta zde moc neutíká. Občas ještě se hezké počasí zkazí a projedeme bouřkou, ale již na nás začíná dýchat teplé podnebí. Cesta přes Makedonii je dlouhá asi 180 km.
V 16,00 jsme v Gevgelia – hranice s Řeckem, kontrola trvá asi 20 minut. Opět v EU. Do našeho cíle Leptokárie to máme ještě 140 km. V kraji kolem Thessaloniki vidíme podle dálnice množství rýžových polí. Přijíždíme tam v 17,50, ale musíme ještě kousek za městečko směrem na Skotina do hotelu ORFEAS. Jednu noc musíme přespat zde.
Za nocleh se snídaní platíme 15 E. Večer posedíme v recepci, trochu se hraje, zpívá a malinko popíjí. Spát jdeme kolem půlnoci. Na terase hotelu ještě pro nějaký jiný zájezd probíhá „řecký večer“, který budeme muset na závěr také absolvovat. Zde je to ovšem komorní provedení.
Vstáváme do slunečného dne v 7,00, z okna pokoje se kocháme výhledem na Olymp. Balíme se a v 8,00 máme snídani v hotelu.
Tradičně v 9,00 (po „dobrém ránu“) odjíždíme na krátký výlet do okolí, abychom vyplnili čas do odpoledního ubytování v našem penzionu v Leptokarii.
Navštívíme franckou pevnost Platamonas, odkud je krásný výhled na pobřeží s krásnými plážemi.
Odtud pak v 10,40 odjíždíme do kopců nad vesnicí Platamonas do krásné staré vesničky Alte Panteleimonas. Kamenné domečky v kombinaci s dřevem působí uklidňujícím dojmem a dýchá na nás stará vesnická atmosféra. Terasy s vinnou révou, náměstíčko s platany a tavernami a prodejničkami suvenýrů a kostelíkem působí malebně. V jedné taverně si dáváme kávu. Zdá se, že začínají sezónu, a jsou velmi přátelští.
Ve 12,15 musíme dolů na pobřeží do místa našeho týdenního pobytu. Stane se jím penzion „House Olympus“.
Ubytujeme se a protože je nádherně, jdeme se do moře vykoupat. Ještě před večeří vyzkoušíme ouzo i pivo. V hospůdce našeho penzionu (i jinde) někteří umí nějaké české výrazy, dokonce jeden je vždy přes zimu někde v Ostravě a přes léto u moře.
Večeříme z našich zásob, ale poznáváme, že bychom se krásně a levně uživili i ze zde koupených potravin a jídel v restauracích.
Večer sedíme na terase penzionu v zadním traktu a vyprávíme si první dojmy, hrajeme zpíváme a ochutnáváme zdejší dobrá vína do pozdních nočních hodin, občas se ozve potlesk hostů, ubytovaných v okolních penzionech. Kapela se skládá ze dvou kytar, houslí, trubky, mandolíny a dvou foukacích harmonik.
Vstáváme v 6,00, již v 7,00 odjíždíme na výlet na Olymp. Asi v 1.000 metrech na odbočce nenápadné štěrkové cesty zastavujeme a začínáme stoupat do pohoří Olympu. Jenže se dlouho stoupá lesem a protože až na chatu pod vrcholem je to nějakých 1.400 metrů výškových, rozdělí nás tempo na dvě až tři skupiny. Každá pak má svůj výškový cíl. Na stoupání máme zhruba tři až třiapůl hodiny, pak návrat do základního tábora u autobusu v 17,00. Nakonec jsme se tam sešli už v 16,30. Dáváme si vrcholové panáky a jsme každý spokojen se svým výkonem.
Vrcholová skupina má osm členů – Zdeněk B., Vojta, Erika, Zdeněk J., Petr K., Andra, Věra a Vláďa V. Hlavní vrchol je Mitikas (2.917 m). Nakonec nejvýše vystoupalo šest lidí asi do výšky 2.600 m.
Druhá cesta vede ze základny Prionia ve výšce 1.100 m, kam se dá zajet autobusem a je tam parkoviště s chatou.
Po vydatné večeři se opět scházíme na terase a zde vydržíme do 23,00.
Vstávání v 6,30, odjezd v 7,30 směrem na Thessaloniki (Soluň) a dále na Chalkidiki – konkrétně prostřední prst Poseidonova trojzubce a tj. Sithonie. První prst je Kassandra, pak zmiňovaná Sithonie a potom poloostrov Athos – je to autonomní teokratická republika, jinak též „Svaté společenství Posvátné hory Athos“. Na toto území není vstup volně povolen. Hora Athos je vysoká 2.032m. Poloostrov Kassandra byl vloni postižen požáry.
U městečka Metamorfózy navštívíme monastýr Prodromon. Zde jsme od 10,40 do 11,10. Našim Evám zde nabídli slušivé sukně, krásně barevně ladící s tričky. Tentokrát je opravdu letní počasí, na sluníčku asi 41°C. Naštěstí nás čeká pláž Kalogrias Beach, kde si užíváme teplou vodu od 11,30 do 13,00. Na pláži v Mango Bar Beach si stačíme dát dobrou řeckou kávu. Odtud odjíždíme do takové vyhlášené folklórní vesnice Parthenonas, která je v kopcích u Neo Marmaras. Zde si v taverně ochutnáme červená a bílá vína, k tomu grilovanou fetu, tsaziki a jiné dobroty. Před lety byl v Řecku summit NATO a tady v této taverně hostili Billa Clintona, Václava Havla a jiné presidenty a osobnosti. Zde jsme do 14,50, potom míříme kolem Porto Karras, kde je jakýsi komplex zbudovaný stejnojmenným milionářem, do Porto Koufo. Tady se koupeme v zátoce, kde za války byla ponorková základna. Příjemné osvěžení a v 16,05 odjíždíme ze západního pobřeží přes kopce na pobřeží východní přes letovisko Sykla do vesničky na pobřeží Sarti. Zde se zdržíme přes hodinu, projdeme uličkami, podíváme se ke kostelu, ochutnáme gyros a dáváme foto hory Athos. Odtud se již vracíme přes Thessaloniki do Leptokarie, kam dojíždíme ve 20,15.
Vstáváme dříve – již v 5,45, odjezd na Vergina je v 6,45. Vergina je bývalé hlavní město Makedonské říše, vládl zde Filip II. Celé město pak bylo zasypáno asi dvanáctimetrovou vrstvou hlíny a teprve nedávno ho archeolog Andronikis objevil. Vykopávkové práce řídil od roku 1978.
Navštívili jsme královské hrobky, které měly schované v muzeu pod zemí. Je to veliká klimatizovaná kopulovitá síň přes celý areál hrobek a opět zasypaná hlínou. Viděli jsme též zlaté „larnaxy“ (skříně na ostatky), které zdobí šestnácticípá hvězda takzvané „Makedonské slunce“. Tento znak antického království je nyní symbolem sporu o název jugoslávského státu Makedonie, který tento znak používá a Řekové to nechtějí dopustit.
Byly tam také nádherné zlaté věnce z dubového listí a také zlaté věnce myrtové s aplikovanými včelami. Krásné jemné zlatnické práce. Byli jsme zde časně dopoledne, tak tu nebylo ještě mnoho lidí.
Hlavním městem byla později Pella, kterou jsme také navštívili. Zde se narodil Filip II a Alexandr Makedonský. Jsou zde k vidění oblázkové podlahové mozaiky a sloupy některých budov.
Cestou do Vergina jsme jeli vesnicí, kde bylo snad dvacet čapích hnízd a v mnoha byla mláďata.
Z Vergina jsme do Pella jeli směrem na Veria přes řeku Aliakmon, kde je veliká přehrada a dále na Alexandrii a odtud do Pella. V 11,35 odjíždíme do Thessaloniki (Soluň) – hlavní město Makedonie. Ve městě žije asi milion obyvatel. Je druhým největším řeckým městem a přístavem v Egejském moři. Město založil v roce 315 před Kristem pozdější Makedonský král Kassandros a pojmenoval ho po Alexandrově nevlastní sestře Thessalonikeia. Římský císař Galerius si Soluň zvolil za své sídlo.
Zde si prohlížíme archeologické muzeum, které v 15,00 místního času zavírá. To je o hodinu více než u nás, ale my jsme si hodiny nepřestavili (pro naši přehlednost). Tak jsme si trochu prohlédli střed města, u Galeriova oblouku jsme si dali kávu a džus. Triumfální bránu dal postavit císař Galerius na počest vítězství nad Peršany roku 297 po Kristu. Kousek odtud je rotunda nazývaná Agios Georgios. Je to nejstarší dochovaná budova v Soluni. Galerius ji nechal zřídit zřejmě jako mauzoleum roku 300.Už roku 400 zastávala úlohu křesťanského kostela. Nyní tam je muzeum raně křesťanského umění.
V 16,00 jsme měli sraz u Bílé věže a odjeli jsme autobusem ke kostelu Agios Dimitrios z roku 412. Je to největší bazilika v Řecku s pěti loděmi, postavená na troskách římských lázní. Kostel několikrát vyhořel. Pak jsme se šli podívat na kostel Agios Sofia a kolem 17,30 odjíždíme do penzionu v Leptokarii.
Večer moc dlouho nesedíme, protože nás zítra čeká dlouhý výlet.
Vstáváme v 5,15 a odjíždíme již v 6,05 směrem na jih do oblasti Thesálie. Kousek za Platamonas vjíždíme do údolí Tembi mezi pohořím Ossa Oros a masivem Olympu – Kato Olympus. Údolím protéká řeka Pinios v délce asi osmi kilometrů. Je tam též kostelík Agios Paraskevi s prameny zasvěcenými nymfám. Zde se měl omývat Apollon od krve delfského hada Pythona. Projíždíme Larissou a pak již Thesalskou nížinou proti toku řeky Pinios do města Trikala, která je centrem obchodu s plodinami úrodného okolí. Za tímto městem se objevují první skály prapodivných tvarů, které charakterizují oblast Meteora. Skály jsou ze slepence, které po odchodu moře vytvarovala činnost větrů a vody do skalních věží, které jsou vysoké až 400 metrů a jejich počet převyšuje tisícovku. Skály se rozprostírají nad obcí Kalambaka, odkud vede okružní silnice po klášterech. Kláštery jsou na špičkách skal, vznášejí se, protože řecky je to meterora. Kláštery vznikaly od 11.století, na které se stáhli poustevníci (anachoreti), kde meditovali. Ve 14.století dostaly kláštery plnou autonomii. Bylo tu 24 klášterů, nyní už jen sedm a jeden z nich (Agios Ipapandi) není přístupný. My jsme nejdříve navštívili ženský klášter Agios Stefanos. Prohlídka od 9,00 do 9,40. Protože se opravovala silnice, musíme do Kalambaky a opět vzhůru na Agios Metamorfosis (nazývaný též Velký Meteoron) ve výšce 613 metrů (415 metrů nad údolím řeky Pinios). Tam je však už hodně autobusů a lidí, proto sjedeme na nižší Agios Varlaam. Obdivujeme dřevěné a zlacené ikonostasy, nástěnné malby, poutní ikony, kněžská roucha. Zde si také prohlídneme rumpál s košem resp. sítí, kterou se mniši a náklad vytahovali na skálu. Prohlídka je rychlá (od 10,20 do 11,00), neboť nás čeká ještě veliký kus cesty a to do oblasti Epeiros a do hlavního města Ioannina. Musíme ovšem vystoupat do průsmyku Katara (1.705 m), což je nejvýše položený průsmyk v Řecku. Na chvíli tu zastavíme a kocháme se pěknou přírodou. Potom již stále klesáme a vidíme v údolí čilý stavební ruch na stavbě tunelů, mostů pro dálnici z Greveny do přístavu Igoumenitsa na pobřeží Jónského moře. Podle nějakých map měla být tato dálnice v provozu již v roce 2003 až 2005. Ale jaksi došly peníze. Někde tam byla vidět tabule s částkou 78,500.000 Eur, leč jsem nevyčetl údaj za jak dlouhý úsek. Je to však velkolepá stavba ve vysokých a rozlehlých horách a poměrně málo obydlených.
Po pravé straně je vidět pohoří Voria Pindos s nejvyšší horou Smolikas (2.637 m), po levé straně Lakmos Oro s horou Peristeri (2.295 m), pohoří Ori Athamanon s horu Tsumerka (2.393 m) a Notia Pindos s horami okolo 2.100 m. Délka těchto pohoří je 100 až 150 km.
Kousek pod průsmykem Katara sjedeme do horské vesnice Metsovo, která dodnes zůstala jedinou větší osadou v západní části Epeirosu a v pohoří Pindos vůbec. Leží ve výšce 1.000 m a je zimním střediskem s dostatkem sněhu, v létě centrem vysokohorské turistiky. Je takovou turistickou atrakcí v tomto regionu. Na náměstí s kostelem a radnicí jsou velké platany.
Pěknou horskou silnicí (kus dálnice s tunely se už dá projet) klesáme do Ioanniny k jezeru Pamvotis, u kterého město leží. Zde jsme si urychleně prohlédli pevnost z byzantského období. V opevněném městě stojí mešita paši Aslana (z roku 1618), nyní přeměněná v Městké muzeum a mešita Fetihye. V letech 1788 až 1822 zde vládl Ali paša z Tepelenli, který rozšířil svoji moc od Olympu až po severní Peloponés a chtěl vytvořit albánsko-řecký národní stát. Sultán však městoo oblehl. V klášteře Agios Panteliemonas chtěl Ali paša vyjednávat o příměří, ale turečtí vojáci ho přepadli, uťali mu hlavu a pak ji měsíc vystavovali v Istanbulu. Ve městě jsme od 15,10 do 16,15 a pokračujeme na sever k vesnici Monodendrion, která leží v pohoří Mitsikeli. Zde je Agios Paraskevi, který je na skalní stěně ukončující kaňon Vikos.
Mezi ním a Timsi (2.497 m) jsou samé strže. Největší kaňon vytvořila řeka Voidomatis, přítok Aoosu, pod vesnicí Vikos. Kaňon je dlouhý asi 10 km a jeho stěny jsou vysoké 600 až 800 m. Je to úchvatná podívaná a ještě je tato scenérie osvětlená zapadajícím sluncem, neboť je kolem 18,00 resp. 19,00 řeckého času. Kupodivu je k vyhlídce kaňonu úplně nová asfaltka.
Sjíždíme do Kalpidikion na hlavní silnici a pokračujeme na Konitsa, které leží v údolí řeka Aoos. Je zde krásný kamenný obloukový mostek. Je asi 19,00 a poslední paprsky slunce osvětlují údolí. Tato oblast je pouze pár kilometrů od hranice s Albánií. Skoro žádné vesnice, již se stmívá a silnice se klikatí v opuštěných horách. Občas dojedeme nějaký pomalý kamion a pak se dlouhé kilometry do kopce za ním vlečeme. Cesta špatně utíká, za úplné tmy ještě hůře. Nakonec u Neapolis asi 10 km před napojením na dálnici Grevena – Kozani vjíždíme na slušnou silnici, taková dálniční přípojka. Pak už to přes Kozani a Veria docela utíká a v Leptokarii jsme zhruba ve 23,35. Docela znaveni si dáváme šláftrunk a popovídáme si, takže spát jdeme asi v 01,30. Ujeli jsme asi 800 km. Těšíme se na volný den.
V 8,00 nás budí přelet vrtulníku a s nějakým kecafonem ve vrtulníku dávají hlásání. Takže nám nezbývá, než pomalu vstávat. Je krásně svítí slunce. Jdeme se koupat a opalovat, ale kolem poledne se začíná zvedat vítr a posléze i zvětšovat vlny v moři. Takže jdeme radši na kafe frapee a řeckou kávu a podobně. V restauraci našeho penzionu ochutnáme řecké saláty a jiné speciality a též lahodná červená vína. Jako pozornost podniku dostáváme sladký zákusek. V pozdním odpoledni se jdeme projít do staré části Leptokarie, která je za železniční tratí. Zde si prohlédneme kromě pěší zóny také místní kostel. Potom v jedné z taveren v naší ulici si dáme večeři a ochutnáme místní speciality např. smažené mušle, musaku, drobné ryby, smíchané ryby, kalamáři, galsos (smažený filet). Potom jako pozornost dostaneme ouzo s lemonem. Večer opět na terase se zpěvy.
Vstáváme opět o něco dříve – v 6,00. Po snídani odjíždíme v 7.00 – samozřejmě po „dobrém ránu“. Opět směřujeme na jih a nyní se v již zmíněném kostelíku Agios Paraskevi v údolí řeky Pinios zastavuje u léčivých pramenů (viz středa). Jedeme kolem města Larissa, město leží v rovině. Je to obilnice Řecka. Dnes kupodivu není veliký provoz a tak v poklidu přijíždíme do města Volos (asi v 9.10). Trochu hledáme cestu z města do hor Pilion Oros na poloostrově Pilio. Podaří se to a dlouho stoupáme do výše asi 1.300 m a potom se silnice klikatí vysoko nad mořem. Sjedeme do vesnice na pobřeží Agios Ioannis, nejnavštěvovanější letovisko pilijského východního pobřeží. Jsou zde dlouhé, pěkné pláže. Protože jsou vlny, koupe se pouze Andra a Vojta. Ostatní navštívíme tavernu a ochutníme dobrou řeckou kávu. Zdena B. však vyžaduje cukr a mléko a lžičku. Řecká káva se podává již oslazená a mléko do ní nedávají. Takže si s paní majitelkou taverny trochu nerozumí. Ale nakonec to pochopí a mléko (gala) i lžičku přinese. Což Zdena komentuje slovy „to je super gala“. A všichni byli spokojeni.
Byli jsme tu od 11,45 do 13,15. Potom opět vyjíždíme do kopců a jedeme do vesnice Tsangarada. Zde jsme viděli nejstarší platan (asi tisíciletý). Dále projíždíme kolem vesnice Neohori. Leží v krajině, kterou postihly obrovské požáry a kolem je vše ohořelé, spálené stromy. Do Volosu přijíždíme v 15,40 a potom již přímo do Leptokarie, kde jsme v 17,15.
Čeká nás „řecký večer“ kam odjíždíme autobusem v 19,15. Koná se na nějakém zámku ve Skotina. Zámek je stará ruina zakrytá nějakou moderní konstrukcí, na nádvoří je podium a místo hlediště mnoho řad stolů. Odhadem se tam mohlo vejít asi čtyřista až pětset lidí. Vyzvedli jsme si jídlo u bufetových pultů, víno pak roznášeli podle toho, co se vypilo. Ovšem program byl něco jako estráda. A hlavně hrála hodně hlasitě hudba, spíše šílený kravál. Takže jsme počkali až se dostaví šéf turistických kanceláří v Leptokarii a asi ve 22,00 opouštíme tento večírek na rozloučenou. Večer pak na terase hrajeme do 01,00 a naše hraní a zpívání je pouze tiché ševelení proti hluku řeckého večera.
Vstáváme v 8,00, v poklidu si snídáme, ale nakonec jsme byli přinucení uklízejícím personálem opustit penzion kolem 9,15, což ovšem bylo již 10,15 řeckého času. Věci si uložíme do autobusu a odcházíme na pláž. Je krásně ale voda je trochu chladnější. Posedíme již tradičně v kavárně na pláži pod slunečníky u kávy. U moře vydržíme asi do 13,00. Pak ještě navštívíme restauraci, abychom si připomněli chuť grilované fety, řeckého salátu apod. V 15,00 se scházíme u autobusu a loučíme se s Leptokarií. A stejnou trasou, jakou jsme přijeli, odjíždíme k makedonským hranicím. Na silnici není opět skoro žádný provoz. Na hranici v Gevgelii jsme od 16,40 do 17,00. Těsně před Skopje projíždíme docela slušnou bouřkou a na hranici Makedonie (Tabanovce) přijíždíme v 19,30, na stranu Srbsko (Preševo) jsme v 19,35 a setrváme až do 21,20. Před námi byly nějaké autobusy, vůbec se to nepohybovalo a tak jsme oslavili Antonínovy narozeniny (má je 1.6.). V silném dešti a blescích jsme hráli a zpívali asi půl hodiny. Pak už jsme se přiblížili k celníkům a sledovali proces, jak nás nechtějí pustit do Srbska, že máme jet zpět a cestovat přes Bulharsko a Rumunsko, protože prý nemáme pro autobus jakési povolení, které ani mít nemusíme, ale jako obstrukce je to dobrý postup. A při cestě tam ho ani nevyžadovali. Jejich jednání je zřejmě odezva na naše uznání Kosova. Nakonec to po nějakých dlouhých minutách dopadlo tak, že nás propustili. Pak ještě na pumpě před Niš se od 23,10 do 23,50 připravíme na noc. Na malou chvíli stavíme u pumpy asi 30 km před Novi Sad (3,10 – 3,25), abychom vydrželi na hranice s Maďarskem. Zde to opět trochu dře, jsme tu od 5,00 do 5,45 (opět srbské problémy), na maďarské straně (Rözske) jsme vyřízeni hned.
Oddychneme si, že jsme opět v EU. Asi 30 km před Budapeští máme snídani u pumpy od 7,20 do 8,05. Hned od rána je jasno, později začíná být dusno, ale už nás nečekají žádné překvapivé události.
V 10,30 jsme na hranici se Slovenskem (Rajka), pak ještě v Brně vystupuje Honza P. a my si v motorestu Ladná již v Česku dáváme oběd (11,40 až 12,50). Teď už cestu do Prahy vydržíme bez problému. Ještě se loučíme s Antonínem u motorestu „U vlka“ u odbočky na Ledeč nad Sázavou. Za parného odpoledne přijíždíme do Prahy asi 15,30. Loučíme se s nádhernou dovolenou, krásnými, mladými lidmi. Uvidíme, zda se za rok bude něco dít, hlavně se to musí vymyslet a někteří se na to začínají těšit.
Celkem jsme strávili v autobuse kolem 5.300 km, hodiny nepočítaje.
V Liberci od 3. 6. do 12. 6. 2008 sepsal Palco