Drnovec u Cvikova
Termín: 11. - 13. října 2019
Autoři: Andra
Já s Ivanem vyrážíme dopoledne do Nového Boru, odkud jdeme pěšky nejprve po zelené, posléze po NN z důvodu hledání rybníka Na Vorech, pak zase po zelené. Rybník najdeme, čistá voda, panenská příroda, romantické místo s ohništěm pod skalou. Ze zelené přecházíme za Havraními skalami na modrou a vyjdeme si pěkný krpál do Cvikova (cesta byla pravda o 1km kratší). Tady nakoupíme a se zásobami dorážíme k hostitelům kolem páté. A nejsme první! Prvákem se stal letos Vojta, jenž se objevil už kolem dvanácté a omlouval se, že přijel pozdě, protože hromadná doprava měla zpoždění. Plánovaný sraz byl přece v 11.10, asi se někam popojede busem, když se jedná o takové nezaokrouhlené číslo, domníval se. Záhada byla rychle rozluštěna, když si důchodce přečte že sraz letošních větrů je v pátek 11.10. ….. A proto Jana vymyslí Vojtovy náhradní individuální program: dostane košík a doporučení „Bez hub se nevracej“.
Po našem příjezdu dojede Věra s Vláďou a kolem deváté ještě rodina Zemanova se slečnou Pincovou. Vojta se vrátí od Zeleňáku s plným košem hub, Jana nasbírala, co vyrostlo kolem baráku. K večeři se usmaží houbové řízky a Vojtovu nadílku pomáhá obětavě zpracovávat Věra a učí Vojtu kuchařský výdobytek zvaný šlem. Tím se stalo, že dojde i na hudbu, rozuměj, kdyby se do krájení Váva nevložila, musela by se vichřice o pár dní prodloužit. Vojta ale nebyl jediným mužem v kuchyni toho večera, Ivan vyrábí chlebíčky s domácím bramborovým salátem. Pánové ocenili, dámy trochu brblaly, salát totiž obzvláštnil doma přebývajícími feferonkami.
Večer nám ubíhá příjemně, Vláďa vytáhne kytaru, Vojta mandolínu a Ervín se rozhodne oslavit předem svoje narozky a nosí jednu lahev červeného za druhou, one by one, řekli by angláni. Já oslavím moje narozky Tulamorkou, protože přepokládám, že účastníků v Drnovci bude více než na slezině. Sice počet kamarádů vychází nastejno, ale v sobotu v pokračování narozeninové párty už poslední slezinu v účasti překonáme a mé dvě narozeninová přání jsou mi splněna, píseň od Vládi hned a masáž od Jany druhý den. Večírek se protáhne a děti s námi statečně drží basu. Co se v mládí naučíš.....
Před desátou vyrážíme k silnici na autobus a svezeme se do stanice Svor otočka, Ervín výjimečně posilněn občankou si konečně koupí jednou důchodcovský lístek. Nejprve jdeme po žluté přes vesnici, po které budeme pokračovat po Hraběnčině cestě, která je NN. Na prvním kopci ztrácíme Ivana, jež byl nemile překvapen zjištěním, že malí Zemánci nemají svoji zkrácenou trasu a půjdou celou cestu s námi. A tak podle Voltairova hesla „Každá příčina má svůj následek“ podává telefonickou zprávu od silnice, že se cítí být v infarktním stádiu a volá si rychlou.
Neplánované ztráty nás nerozhodí, najdeme si již zmíněnou cestu Hraběnčinu a pokračujeme po ní až k zelené značce blízko Havraních skal s malým zastavením u Poustevníkovy jeskyně. Najdeme si odbočku k včera nalezenému rybníku Na Vorech, aby i ostatní se mohli pokochat krásným místem. A aby všechno bylo dokonalé úplně, završíme jedinečnost okamžiku Dobrým ránem.
Potom se vrátíme zpátky na zelenou směrem k altánu, kde je nám slíben odpočinek na svačinu. Ježto ovšem někteří se loudají, trhne nás těsně jiná parta mající stejný nápad a altánek nám obsadí. Ovšem Jana s pedagogickým taktem jim vysvětlí, že ještě nebyli na Havraních skalách a tam je potřeba se nejprve podívat a teprve potom se může svačit. Dospěláci se okamžitě podvolí, mládeži se nechce, ale pak tedy raději jdou. Jak nám posléze sdělili na skály je nikdo nedostal, pod skalami zakufrovali, prostě rebelové nechali vrcholy rodičům. Altánek volný, svačinka a pití se se vybalí a pažit se vydaří. Když se Skalňáci vrací, vzpomeneme si na dobré vychování a opouštíme altánek, ale druhá parta rychle přidává do kroku, a prý svačit už vůbec nepotřebují.
Pokračujeme po zelené a snažíme se najít Skalní bránu, která se skrývá kdesi ve skalách. Na hledání vyčleníme jednotku Vojta a Jana, my ostatní se věnujeme hledání hub, protože jsme si v životě užili bran i zábran dost. Skalní brána je vyfotografována a můžeme vyrazit k cíli, kterým je obědová Vietnamská restaurace ve Cvikově. Samozřejmě stále po zelené, odbočku na modrou do krpálu vynecháváme. V restauraci se dovíme, že Ivana nám za chvílí propustí z nemocnice v České lípě. Domů máme už cesty jenom kousek a kromě našeho navrátilce přijedou nás v sobotu večer posílit dvě kamarádky. Zdena Bauerová, která nechtěla brzy po Stezce běžet na další výlet, když doprovodné vozidlo CK Neužil na vichřici nejezdí. Tehdy ovšem ještě nevěděla o jiných metodách zpříjemnění výletů. Kdyby šla s Ivanem, mohla celý den pozorovat vršky Lužických hor z nemocniční kavárny.
Z Liberce přijíždí kamarádka Alena Slavíčková. Je nás už víc než na slezině a můžeme dorazit Tulamorku, pít další červené one by one, se kterými běhá zase Ervín a proložit víno becherovkou, protože Vláďa má narozky ve stejný den jako já. K tomu máme výběr ze 2 polévek, nádivku od Věry a vajíčkovou tlačenku od Kristýny, feferonkou inovované chlebíčky už kupodivu došly. Vzhledem k faktu, že jsme obědvali před čtvrtou odpolední, je jídlo pro nás trochu těžším úkolem, ale za dodržování režimu pitného zvládáme. I sobotní večírek se prodlouží do nočních hodin, ale tento den malé Zemánky trhne v pozdějším odchodu na zasloužený odpočinek Alena.
Alena se Zdenou si užívají teplého počasí před chalupou, já s Ivanem odcházíme k šípkům a ostatní na procházku kolem Zeleňáku. Procházka do okolí Zeleného kopce se ale zvrhne v houbařské orgie. Po návratu jsou houby zváženy, vyfotografovány a rozděleny do balíčků účastníkům. Tedy těm, kteří je ještě mohou a chtějí konzumovat. Oběd volíme raději v nehoubové variantě, dáme si maso, co nám upekla Kristýna a drnovecké brambory vypěstované a uvařené Ervínem. Rovněž salát k obědu je bio a pak je potřeba se vyfotografovat a u kávy dorazit troje domácích moučníků. obhlédnout květiny na zahradě a pozdravit stará a nová domácí zvířátka. Pochválit letošní Babí a Indiánské léto a těšit se na příště.
Společná