Drnovec u Cvikova
Termín: 21. - 23. října 2016
Autoři: Věra, Andra
Do Drnovce k Ervínovi a Janě přijíždějí v předstihu Kosáci s Banjem a Zdenkou B., Andra a Ivan s hromadou sesbíraných hub. Následují Zdeněk Janák a Vodičkovi. Po přivítání se téměř všichni vydávají na podvečerní procházku do cvikovského pivovaru. Prostředí i pivo je zde velmi příjemné, obsluha šikovně povzbuzuje, a tak nezůstane u jednoho piva. Vracíme se do útulné chalupy. Někteří už letos spíme v nově zařízených pokojích v podkroví. Hromadně Ervína chválíme za pracovitost. Radost nám dělá i pejsek Banjo, který se zamiloval do místních koček a dává jim to najevo stejně, jako by šlo o psí slečny. Všichni mu to přejeme, jen jeho panička je z toho nesvá. Během večera dorazí ještě Slavíčkovi, po nich Vojta a až kolem 22. hodiny Michal s Kristýnou a Štěpánkem. V ještě pozdější hodinu se dají do hraní na kytary Honza a Vláďa. Písně by byly, ale slova k nim se nám nějak ztrácejí. Vojty se rozjařená, upovídaná společnost ptá: „Vojto, máš s sebou mandolínu?“, odpovědí je lakonické „Ne.“ Vláďova kytara velikosti jumbo nadchne Kosáka. Prý jde o basu, akorát nenapumpovanou. Jo, Pepo, máš pravdu, těžká je i tak dost.
Plánovaný přesun auty k německým hranicím je až na 10. hodinu, proto si užijeme dobrot kuchyně místní (domácí kváskový chléb) i přespolních (různé koláče). Štěpánek se rozkoukal a kraje si s autíčky a se stavebnicí. Jana mu tleská, když se trefuje tyčkou do koleček, která mu podává. Říkáme jí, aby ho nezkazila. Jak by se v dospělosti cítil, kdyby mu pokaždé holka nezatleskala. Ervín nám bezúspěšně nutí koťata k okamžitému odběru, je vytrvalý. Alena se přiznává, že ona je v tzv. kastračním programu. Oponujeme, že v jejím případě jde o zbytečně vyhozené peníze … Z parkoviště v Dolní Světlé jsme nato šup na Krkavčích kamenech. Cestou malý Štěpánek krásně šlape, chvilkami se nese, taky trochu šlápne do h..na a opatlá tím své rodiče. No, roste nám zdatný dorost! Na německé straně obdivujeme výhledy na skalní útvary, udržovaná stavení a jen o fous mineme městečko Jonsdorf. Odtud se vracíme zpět do Čech do Krompachu, kde u cesty nacházíme množství krásných, zdravých hub. Největší radost mám snad já, když se na houby jindy nedostanu. Ještě jednou díky všem, které mi pomáhaly sbírat. Pozdní oběd si dáváme v restauraci Na Hřebenovce. Jsme zde docela spokojení, ceny tzv. hraniční, tj. jako na hranicích. Sídlo firmy je Haštalská, Praha 1, kdo by to tady čekal. Zdenku u oběda všichni chválí, jak jí to zase pěkně šlape. K tomu jen někdo dodává, že jinak bychom jí stejně někde nechali, takže šlape o to raději. Trasa to byla krásná, nenáročná (pokud nepočítáme bláto a rozorané lesní cesty od lesáků) a tak nám těch 9 km rychle uteklo. Večer byl opět upovídaný. Účastníci jedli a jedli a pili a pili ... (Slavíčkovi odjeli ráno, Vodičky po výletu.)
Zapsala Věra, pokračování s Androu …
Šli jsme na výlet po silnici, protože původní plán byl v mokřinách. Šli jsme přes Lindavu a Kunratice zpět do Drnovce. Cestou měly být tři hospody, první měla otevřeno od 15 hod., v druhé byla místní radnice a třetí rovněž otvírala od 15 hod. Cestou jsme potkali 2 sklárny, v Lindavě měli otevřeno, tak jsme pozorovali foukání skla a navštívili sklářskou galerii Jiřího Pačínka, kde my někteří movití jsme nakoupili vánoční dárečky. V Drnovci jsme zase jedli, a když jsme všechno snědli, byli jsme propuštěni domů.
Společné foto
Společné foto