Brandýs nad Labem
Termín: 17. - 18. října 2009
Autor: Věra V.
Letošní Větry opět začaly pohostinným přivítáním u čaje a koláčů. Sešli jsme se v obvyklé sestavě, Ervíni s Bertičkou, Hanka a Zdeněk Janákovi, trojka Michal, Andra a Ivan, Věra a Vlaďa Vodičkovi s Ronečkem a sólisti Vojta a Tonda Rybář. Po desáté hodině jsme se vydali na vlakové nádraží, kde jsme využili ČSD k přesunu do Čelákovic. Dráha prokázala svůj vstřícný přístup k zákazníkům, když jízdné pro osoby vyšlo na 10,- a pro psa na 15,- Kč. V Čelákovicích bylo zase nově opravené, a proto uzamčené WC. Autobusem jsme pokračovali do Přerova nad Labem na prohlídku středočeského skanzenu.
Teď něco málo o počasí. Cestou do Brandýsa pršelo, cestou na nádraží mžilo, ve skanzenu lilo. Prohlídka byla zajímavá, leč v malebných chaloupkách nikdo nezatopil. A tak, když mezi nás přijela zmrzlá a promoklá Rachel s malým Míšou na kole z Lysé, nebyla v tom žádná radost.
Přitoupili jsme k dalšímu bodu programu – občerstvení a prohřátí v nedaleké restauraci. Kombinace čaj a pivo se zdála ideální. Jídlo bylo dobré, obsluha milá a rychlá, takže asi ve 14.30 hod. jsme se dostali ke klíčovému místu, k bodu obratu. Počasí se obratem umoudřilo a my se mohli vydat na 15 km zpáteční cesty. Michal poopravil Rachel sedlo a prokázal, že je machr nejen na auta. My jsme si mezi tím krátili čekání u lesa kolující lahví a sběrem hlívy ústřičné. Jana předpokládala návrat do setmění a také to tak vyšlo. Cesta vedla lesem, kolem Labe i kolem pískovny Malvíny. U pískovny asi v 16 hod. dával Michal šampus na „Dobré ráno“, no už byl čas ...
V Brandýse u náměstí jsme si dali 1-2 pivíčka v restauraci Záložna na oslavu šťastně suchého návratu. Úplně nás dostal výčep zařízený ve stylu „tělocvična“. Hanka si okamžitě osedlala koně na dél. Ostatní by raději tak vzpor ležmo na žíněnkách.
O Hance musím také prozradit, že celou dobu poctivě sbírala informace z r.1995, který dostala za úkol zmapovat do naší trasové kroniky. Je pravda, že se lecčehos dopátrala. Například nového mobilního čísla na Evu Pelichovou, která si z nás prý nejvíc pamatuje?
Večer u Täubelů probíhal v příjemné atmosféře dobrého jídla i pití a přátelských doporučení. Vláďa se dozvěděl, že když bývá večer doma sám a Věra chodí cvičit, je ideální příležitost, aby on cvičil na kytaru.
Jana nám zase dala recept na pravý medový perník. Pro zájemce uvádím: Těsto zaděláme a necháme týden odležet, následně zpracujeme a pečeme zvolna 6 hodin. Čas v tomto případě není relevantní veličina, protože pečivo je poživatelné až po devíti měsících. Nejvyšší čas začít zadělávat na Velikonoce!
Dále jsme poučili jednoho z kamarádů, že nafukovací manželka z pláže v reklamě na Fernet není erotickou pomůckou. Do této chvíle mu nebylo jasné, co si má jít vlastně koupit.
V pozdních hodinách nás opustili Janáci a my se bavili dál a dál.
Ráno nás budil vytrvalý déšť. Asi jsme si to lepší počasí už vybrali včera. Jana nás vzala na procházku k právě rekonstruovanému mostu mezi Brandýsem a Starou Boleslaví. Jsou zde vidět nejstarší části kamenného mostu, později „citlivě“ zazděné do novějších pilířů. To by je dnes památkáři hnali.
Prošli jsme se Boleslaví a místním lesoparkem. Jana později uznala, že už jsme zmáčení dost, a vycházku jsme si zkrátili. Před polednem odjížděli Vodičkovi a po obědě, kde se servíroval guláš z hlívy ústřičné, odjížděli, stále v dešti, i ostatní.
Děkujeme za pozvání i rady. A veselé Velikonoce!