Lehom
Termín: 25. - 27. července 2008
Autor: Andra
Dojíždíme s Michalem, Ivanem a Evou Chlebounovou přesně na osmou a skutečně přesně v osm, jak proklamovala Zdena, se podávají chlebíčky. Zapíjíme je šampaňským, protože pivo ještě není naraženo.
Na pivo s námi už čekají Čiháci, Mirek s Věrou Slavatovou, Pavel, Erika s Markem a Janou, Kosáci, Vojta, Zdeněk Bílek, Ervíni a samozřejmě oslavenkyně. Posléze dojíždějí Horníčkovi a za tmy Sovy. Vláďa Sova má totiž nové kolo. V obchodě mu jako bonus dali i nové triko. Asi mají málo podobných zákazníků.
Malá vsuvná scénka, lehce asertivní
Řevnice, Pátek večer, 19.00
Obchod s koly.
Zvoní telefon.
„Dobrý den, tady Skala. Pojedu na Šumavu a potřeboval bych nové kolo.“
Prodavač, nesměle: „Dnes už máme zavřeno. Kdy tam jedete?“
VS –„ Dneska v 7 hodin. „
P – „To jste teda ……(následuje obdivné slovo).“
Sedíme před chalupou posléze i v bundách – ač bylo přes den hezky, večer zas tak teplý není. Někteří přešli zákaz darů a koupili dary konzumační (alkohol a bonboniéry) které není nutno vykládat doma do vitrín. Stejným způsobem vyzráli na Zdenu i lehomští. Zdena dary komentuje slovy, že osoby se dělí na štíhlé a prostorově výrazné. Ale přesto raději bonbóny i alkohol rozdává.
Vypijeme většinu sudu i víno domácích. Loňští prďolové se omluvili a tak si vychováváme nové: Honzu s Vítkem, příjmení též Neužil. Prďolové jsou to velmi svižní a snaživí, radost pohledět.
Ubytování je ve stanech u rybníka, stodole autech, VIP ubytování s Janou Neužilovou v pokoji, Jarda spí tradičně v kuchyni.
Jarda rozčilen, že chtivci hygieny usedají ve frontě k němu na postel. Z neznámých důvodů mu nejvíce vadil nadšený sed Pavla Ryby. Uléhá tedy raději na zem.
Jako trasu volíme variantu č. 1 – zámecký okruh – Týnec, Bezděkov, Veselí, Běhařov, Opálka.
Lesní sekce má nástup v 10.30 aby zase posléze usedla na zápraží. 11.00 nástup kolové sekce. Pavel má problém s cyklistickým oblečkem. Protože neví, kterou stranou se nosí kologaťky nahoru, vyměňuje je za gaťky turistické. Červené trikoty určeny za uzavírající sekci kolony. To mně a Radce skoro matce nečiní žádný problém. Vyrážíme za Jardou určenou trasou. Zámky a tvrze prohlížíme cestou zvenčí, lehká rovná trasa vypadá asi takhle: střídavě do kopce a z kopce. Oběd stíháme až ve dvě v penzionu, kde mají na dvoře bazén. Ten hojně využíváme, tedy jenom někteří z nás. Teplota vody jako v Bretani nebo celkem lehce vyhřáté Štrbské pleso. Na zpáteční cestě se nám podaří přes značně zašedlou bouřkovou oblohu projet jenom malými přeháňkami.
Pár slov z pěší sekce od Zdeny:
Já vím dobře, co jsem řekla o pěkných ženských, ale nechci to dávat do Devětmilu, protože by mě kritické ženské na trase roznesly na kopytech (to tam bylo řečeno zčásti jako žert a zčásti naschvál, protože podle mého není v 60 štíhlý pas u ženské to hlavní). Kdybys ale přece jenom chtěla ty "krásné" pozlobit, tak jsem řekla, že když je ženská pěkná a je "prostorově výraznější", je zase toho pěkného více.
Náš pěší výlet spočíval v tom, že jsme šli do lesa - Vašek Č., Jana Č., Mirek, Věra Slav., já a Eva Chleb. V lese, který byl suchý jako troud a naděje na nějaké úlovky byla malá, jsem úvodem členům výpravy nasypala trochu borůvek, které jsem dostala k narozeninám (abychom o tom, že jsme měli borůvky mohli vyprávět těm na kole a aby jim bylo líto, že nešli taky do lesa)., a pak jsme šli přes kopec. Našli jsme maliny, s houbami to bylo horší. Udělali jsme rojnici, ale houby nikde. Pár našli Čiháci a my s Evou Chleb. taky, ale na louce, kde bylo víc vlhko. Tak jsme už poměrně brzy odpoledne byli zase zpátky v baráku, kde jsme si po těžkém dni povídali.
Taky by se mi líbilo v 9milu, kdyby tam byla ta ptákovina o tom alkoholovém potůčku. Už si přesně nepamatuji, jak se to rozvinulo, začalo se tím, že by na tom výletě bylo dobré narazit na nějaký pramének dobrého pití, a někdo to pak rozvedl, že třeba takový potůček s něčím dobrým by nebyl marný. Zřejmě třeba koňakový potůček, a když by to zrovna nebylo ono, tak bys pokračovala k dalšímu a dalšímu, až bys narazila na ten správný.
Tak to je snad vše.
Večer sedíme venku a střídavě v maštali, protože občas prší. Pijeme další půl sud piva a víno od Pavla a Zdeňka.
Zvládáme oslavenecký dort, koláče slané a sladké i na guláš souseda řezníka došlo.
Hygieničtí chtivci čekají na zápraží u stolu a ve volných chvílích konzumují, co zbylo ze včerejška.
Kolová sekce oslabená o Zdeňka vyráží k poslednímu šumavskému hamru. Trasa je to prý zase rovná, ale jak dodává Jarda i údolí mírně stoupá. Tak jsme si na tem hamr vyšlapali. Chytli jsme tady bývalé majitele, kteří kritizovali práci současných majitelů Pražáků, jež si hamr dávají dohromady. Nám se hamr líbil a myslíme si, že si tady Pražáci dobře a vkusně mákli.Cestou z hamru narazíme na Kosáky se Zdenou a ukážeme jim cestu. Cesta zpátky je radost, protože jedeme skoro pořád z kopce. Ještě je třeba zdůraznit, že Ervín se cestou tam stal kolomechanikem, prý mu děti půjčili lepší kolo. Pomohl mu automechanik a tak projel celou cestu s námi.
V Lehomi ještě zvládáme pivo i jídlo a odjíždíme předposlední. Horníčkovi se zúčastňují dalšího kola v kulečníku a vůbec jim to nejde špatně. Až ještě přitrénují na mateřské a Jarda v důchodu uvidíme, která z těchto 2 životních situací talent více utuží.
Lehom příště je plánována do Německa. Výjezd auty kombinovaný s pěší turistikou na zajímavá místa za hranicemi, které Jarda při svých výpravách s našimi německými sousedy objevil.