·
Křivoklát Open Door
·
Termín: 22. – 24. července 2016
·
Autor: Andra
motto:
Je potřeba najít G. Jak praví lidová moudrost, kdo hledá.....
Statečných tentokrát je 8 a jedna
Gorila, suma sumárum tedy 9: Sovy, Kosi, Ivan, Andra,
Vojta a Tonda
Open door
začíná v úterý, kdy přijíždím já s Ivanem. Kosáci odloží příjezd až na čtvrtek.
Majitel a oslavenec v jedné osobě nejprve hlásil, že přijede ve středu, potom
ve čtvrtek, až se ustálil na pátku po obědě.
Pátek odpoledne – sraz v
restauraci Pohoda pod hradem
První sedí u půllitru osamělý Vojta.
Potom doráží sekce opendoorová, která už se nachází
na Křivoklátě. Po osmé večer, už je asi správný poobědový čas, přiběhne tedy
oslavenec a vyjadřuje názor, že ho nesmíme pouštět samotného z domu. Zatímco my
už seděli v
pohodě v Pohodě pod hradem u několikátého piva, jmenovaný vyrazil do hospůdky Jezz v Roztokách. U Roztockého potoka se mu náhle vyjasnila
mysl a změnil směr. Kolem deváté doráží ještě vlaková sekce Jana s Tondou.
Hospůdka u potoka je velmi útulná, s dobrými lahůdkami. V pátek to tady opravdu
žije a vře, o muziku se postarali místní zřejmě chataři. Lída s Pepou si
střihnou tanec zvaný běhák k písni „Když si báječnou ženskou bere báječný
chlap“ a jsou po zásluze potleskem odměněni. Vracíme se domů kolem jedné,
dámská sekce dříve vyrazivši bez baterky kluše raději po silnici, zatímco
pánská lépe vybavená to bere terénem, obě doráží skoro současně. Načatý večer
pokračuje na terase domečku.
Sobota
Protože chceme odpoledne grilovat
kuřata na nově zbudovaném ohništi speciálně pro tuto akci, dohodneme se na
výletu kratším. Cílem stává se vrch zvaný Baba a baba, po které je pojmenovaný,
byla zřejmě dost proradná. Jdeme nahoru směr Sokolí vrch, z kterého záhy
uhneme, abychom šli NN lehce i těžce neprostupným terénem. Hned se pozná, že
někdo studoval s Jardou Neužilem. Musíme vylézt i po žebříku k ovcím do ohrady,
přejít jejich pastvinu (ony domorodkyně se raději decentně vzdálily) a zase na
druhé straně po žebříku z ohrady ven. Za ohradou už je naštěstí silnice, po
které dojdeme k dalšímu našemu cíli, což je hospoda na rohu. Na tu se my
někteří těšíme, protože jsme tam ještě nikdy nebyli. Leč hospoda je neobydlená,
tak vrazíme do Hotelu nad hradem, kde pracoval pan Sýkora, majitel hotelu
Sýkora pod hradem, když mu jeho hotel znárodnili. Nicméně naše chlapce tady
urazila cena piva, vracíme se raději do domečku k našim plasťákům
a chystáme přírodní gril. Pracovitost sovího oslavence je po zásluze napadena
místními sršni. I přes jeho zranění roztápíme oheň, na kterém si ogrilujeeme první várku kuřat. Tu ještě stíháme, zatímco
při várce druhé začíná pršet. Posléze leje a tak raději kuřata doděláváme doma
v troubě. Ke kuřatům dostaneme oblíbený salát z porevolučních řevnických sovích
narozenin Mrkev na česneku podle Ali Baby.
Pomalu se chystáme navštívit hradní
koncert Nezmarů, když tu kolem deváté večer volá Gorila, že je v Řevnicích. Je
tedy odkloněn směr Křivoklát, respektive do Hýskova, kam mu pan domácí přijede
naproti autem.
Koncert Nezmarů se vydařil, Security nás pustila zadarmo a ještě nám našla místo. Kromě
příjemné muziky pánů, kteří spolu hrají a zpívají 37 let a jejich benjaminka Šárky, která jenom 27, jsme získali 2 důležitá
životní motta:
za prvé –
Kdo se ráno nestydí, ten se večer nebavil
za druhé –
Když už nám nohy tolik neslouží, musíš jít dál dál dál...
Po našem příchodu volá Sova z
Hýskova, že nemůže Gorilu najít. „Nedivím se, Negr ve tmě se blbě hledá“, odcedí
jeden náš kamarád. Zatímco čekáme na nočního ptáka s opicí, krátíme si čas
čtením z knížky Aleše Macháčka a Jane Kirwan Druhý
exil. Oslavenec se nakonec vrátí sám a snaží se dohnat pivní ztráty. A ejhle
telefon, volá Petr, že je na Křivoklátě v hostinci U jelena. Oslavenec tedy
znovu nasedá do auta, přiveze opozdilce, který si zkrátil cestu stopem. Hýskov
minul, protože stop jel až na Křivoklát a ve zmíněném hostinci si teprve nabil
mobil. Dále už se večer vyvíjí standardně.
Neděle
V neděli si vyrazíme na hrad
prohlédnout výstavu Cesta legionáře o legiích, odboji proti mocnářství a
formování Československého státu. Dorazíme v domečku domácí věnečky se
žloutkovým krémem a ostatní, co Gorila nesnědla a nevypila a vracíme se kol
hradu do Prahy. Jako vždy, kdo nebyl, o hodně přišel. Možná bude mít šanci
příští rok, až budou další narozky Soví.