Drnovec
Termín: 22. - 24. října 2010
Autor: ZBau
Tentokrát se účastnilo zdravé jádro ve složení: ZBau, Svoboďáci, Vodičkovi s Ronem, Rachel, Vláďa a Mišáček, Michal, Andra, Ivan, Vojta, Janáci, obě Marušky K. s Arturem, Kamil, Slavíci, kamarád Tom, kamarád Zbyněk s Evou a na hlavní večer přišli 2 sousedi z nejbližšího baráku.
Páteční večer byl zčásti povídací a zčásti s muzikou, bylo nás asi 15, tak to bylo v užším kruhu. Probrali jsme spoustu témat – počítače, foťáky, sex (Karel četl v novinách několikastránkový článek na téma sex a byl z toho celý vedle, tak to s námi konzultoval), plány Ervína a Jany na přebudování chalupy, až tam budou v důchodu bydlet, atd. Já ráda poslouchám, když Ervín s Janou plánují změny v baráku, protože i když mně to připadá pěkná divočina (velká fuška), Ervín je schopen ty plány zrealizovat, jak to už jednou udělal. Než se sjeli hosté, snesli jsme z půdy dolů matrace, tak velká část lidí spala v přízemí v teple, jen pár spalo v pokojíčku nad schody. Fakír Vojta spal v kuchyni na úzké lavici, ačkoliv byl k mání prázdný gauč.
V sobotu svítilo slunce, tak bylo krásně na výlet. Šli jsme přes Konrádovu vyhlídku a Kunratice, kde na nás čekal Ervínův kamarád Zbyněk s manželkou Evou. Tam se oddělila Jana s Rachel, Jana šla domů péci maso na večer a Rachel šla s ní. My ostatní pokračovali ke Skále smrti, a pak na oběd a do Kunratic, a protože jsme se vrátili brzy, tak ještě na Dutý kámen. Tam na nás čekal Kamil, je to chytrý kluk, nebo se možná zeptal, kudy vede sobotní procházka.
Doma bylo po návratu nachystané jídlo, pekáče s kuřaty, sekaná, salát od Věry V., chlebíčky a různé drobnosti na zobání. Přijeli Slavíci (další přírůstek do kapely), později obě Marušky (velká i dcera) s Arturem. S Arturem to bylo docela napínavé, byl to po Bertičce a Roníkovi 3. pes v baráku, co pes, přímo maxipes. To už bylo v kuchyni hodně plno, tak jsme koukali, jak veplul do davu a já čekala, zda se neozve kviknutí, a nebude po Bertičce nebo Roníkovi. Ale místo toho se ozvalo hrozné zavrčení (ten Roník je statečnej pes, já bych zalezla a ani nedutala) a Artur byl odtažen před barák, kde hlídal u vrátek. Ještě později večer přijel Tom, asi přišel do baráku odzadu od auta, a to mu zachránilo život.
Večer bylo na programu hraní a dárky. Nechtělo se nám čekat, tak jsme postrčili hodiny na 9-9 a začala oslava, tanec s oslavencem a předávání dárků. Ervín zřejmě musel být hodný (jak to dokázal?), protože dostal hodně dárků a některé opravdu velké, jak se na šedesátiny sluší (od nás spacák). Bylo to jako na Vánoce, všude papíry a dárky, prostě idyla. A následovalo hraní, kapela byla početná a Honza nakonec na přání dával k dobru své perly. Našla jsem doma staré trasové fotky od r. 1971 a kopie donesla na kouknutí; bylo to zajímavé, kolik lidí se za ty roky vytratilo a taky ti současní jak se změnili (ale jak bylo správně řečeno, krásní jsme pořád). Jen se zdá, že by už Ervín měl co nejdřív začít s rozšiřováním baráku, bylo nám v té jejich malé kuchyňce trochu těsno.
V neděli ráno jsme se trochu hlemejždili, snídali, Ervín se nafukoval v novém županu, někteří odjeli, a my ostatní pak jsme vyrazili na krátkou procházku do Mařenic, kde jsme si prohlédli obnovenou kapli na Kalvárii a šli na oběd. Vrátili jsme se asi ve 2 hod., dali si kafe s koláči (byl velký výběr) a pomalu se rozloučili. Většinou jeli všichni domů, Vojta vyrazil jako obvykle na Klíč.
Byl to moc pěkný víkend.