Oslava Erika "50" + Erika ještě jednou "50" tamtéž = souhrnně stále "50"

Hlavní oslava narozenin Eriky (26. - 28. 2. 2010)

Pátek 26. 2. 2010

On je to problém, že já mívám v pátek dost rychlý start a pak si nevzpomenu, ani s kým jsem ten večer pila.

Vím, že jsem z Lito. přijeli mezi posledními, po nás asi Brunclíkovi. Ostatní jste dorazili ráno. Fakt nevím přesně, kdo už tam seděl. Svoboďáci, Líba major, Taublovi Honzovi, Palečkovi ml.i st., Holmanová, Slavíček...Vojta?

Večer byl příjemný, tak jak už večery v menší partě bývají. Leccos se semlelo. Hodně se hrálo, padlo za oběť spousty chuťovek, Eriky skvělé zapečené buřty v pivu, utopenci, no lahůdky! Čepovalo se pivo i víno obé barvy. My jsme šli spát kolem půlnoci, ale vytrvalci přetahovali.

Sobota 27. 2. 2010 – běžkařský výlet

Ráno se volně vstávalo, čekalo se na další hosty. My s Vláďou jsme nevydrželi a předali dort s trasovou vlajkou, neboť jsme usoudili, že by mu v kufru auta další den nebylo dobře. Dort s Erikou a pozadím Jizerek byl nafocen a uložen na večer.

Na běžky jsme se vydali v hojném počtu, jména si všechna nevybavím. Začalo to dobře, namrzlý sníh si dělal se stopou co chtěl. Někdo přemazával, jiný jen nadával. Do toho nás začali předbíhat a motat se mezi námi účastníci nějakého orientačního běhu. Těšili jsme se na Knajpu, že si tam vydechneme a poradíme se, co dál. Bylo tam lidí jak na demonstraci, prostě slunečná sobota na konci zimy.

Dohodli jsme se, že nepočetná skupina ve složení Vodičkovi, Honza Slav., Marta Jedl. a Jana s Erikou si cestu pozmění. Vydali jsme se z kopečka až do Kristiánova, pak pod přehradu a cestu jsme zakončili obídkem pod sjezdovkou. Byl to dobrý nápad, nezničit se na lyžích, aspoň jsme si večer s Rachel mohly zatančit.

Dle zápisků jedné učitelky – neva hlavně, když si pamatují žáci.

My ráno vyjíždíme s Borkem, ještě se stavujeme pro Zdeňka, který si domluvil čas, ale nikoliv místo nástupu a tak čeká vzorně doma. Do kufru nám dává věci Borek, nesmíme se tam ani podívat, protože tam je dárek. V autě mrzneme, protože topit se taky nesmí.

Přijedeme trochu později a tak ostatní hned vyrážejí. Já s Ivanem se odpojujeme, protože my ranění chceme individuelní kratší trasu, tenkrát jsem si ještě myslela, že bude kratší. Vyrazíme kolem přehrady na Prezidentskou před Horní a Dolní Maxov do Josefáče. Nakonec jsme na kilometry uběhli stejně jako ostatní. Lidí jsme na téhle trase moc nepotkali, jednom nějaké rodiny s dětmi, které se podivovaly, proč ta stará dáma sešlapuje kopce po straně.

Večer dorazí Eva Pelichová s Aničkou, berou návštěvu Josefáče cestou na jarňáky.

V sobotu večer je hlavni oslava, která probíhá u Vojty v hotelu. Začínáme irskou whisky a pokračujeme švédskými stoly. Ty nakonec pochválí i Honza Pýcha, znalec od fochu, který přijíždí s přítelkyní Ivetou. Ivetě se mezi námi líbilo, hned se našlo několik rukou, které si ji chtěly půjčit.

Děti spí v hotelu a jsou monitorování monitorovacím zařízením (Michal a Kryštof), aby i rodiče se mohli celovečerně zapojit.

Erika dostává trasový dárek retro rádio, 3 dorty z nichž jeden má podobu trasové vlajky a ten Borkův je zdrobnělinou chalupy v Josefáči – vyráběla ho firma Pýcha dle fotografie. Dalšími dárky je spousta tučňáků v různých provedeních, jeden dokonce home made od řezbářského mistra z Majdaleny. Oslavenkyně si pořádně zaskotačila a zatančila a tak byla dcerou pochválena. První spáči se trousí kolem jedné, (to už bylo marmeládů se syny několik), ostatní zůstávají déle a nakonec ještě v chalupě se pokračuje rozhovorem, ale už se nehraje.

Neděle 28. 2. 2010 – pěší výlet k Vodopádům

Na neděli je naplánován pěší výlet. Ráno Eva Pelichová shání zapůjčení šponovek neb si Anička pořádně nezabalila lyžařskou výstroj. No Erika nemá pravda výšku, která je u Pelichů běžná, nicméně nějaké kalhoty najde, snad má Anča vysoké lyžáky.

Odchod nám trochu zkomplikoval Borek, protože se ke srazu na vycházku nedostavil. Pavel mu volal tak napřed, že nás dojde. Pak volal Pavlovi kudy jdeme, Pavel ho navigoval, že musí kolem pily a potřetí, když už jsme byli skoro nahoře, Borek nám sdělil, že odjíždí za půl hodiny do Prahy. Nakonec i tenhle plán změnil a jel navštívit svého chlapce do Liberce.

Vodopády byly pěkné, ale dost to tam klouzalo. Slavíček si iniciativně vzal sebou běžkovou hůlku. Ivan říkal, že bych taky měla, ale já už jsem měla lyže ve futrálu a nechtělo se mi nic vyndávat. Pak Ivan přišel s hůlkou. Byla stejná jako ta Slavíčkova, byla totiž opravdu Slavíčkova. Dostala jsem rozkaz nic s ní neudělat a neztratit ji. Cestou jsem spadla jenom jednou, hůlka v pohodě, sníh měkký tak i já jsem byla v pohodě. Karel mě chtěl ze sněhu vyrvat samozřejmě za zlomené rameno. Pajdal za mnou s holí přírodní řka, že se k sobě my dva hodíme a Ivana, že pošleme k Jitce, aby zhubnul. Ta metoda při pohledu na Karlovo přebujelé svalstvo se mi nezdála dost přesvědčivá a nesmlčela jsem to. A on, že se jenom tak nadýmá. „To má Jitka dobrý“, odpovídám, „zatímco někdo tráví dny v kuchyni, ona si skočí do lékárny pro trochu chemie“. „Ne mně stačí prášek na pečení“.....Karel na to. Tak se všichni zasmáli, až na kuchařku. Ta teď asi shání do buchet cyankáli.

Honza Slavíček mi několikrát děkoval, že jsem mu hůlku vrátila do lyžárny. Nevím jestli už penze nebo z Aleny trochu blbne.“To já Ti děkuji“, pravila jsem, „zachránila mě, bez ní by to k vodopádům nám raněným se dostat nepodařilo“.

Po vycházce ještě sníme, co se dá a pak už pomalu vyjíždíme k domovu.

Náhradní oslava narozenin Eriky (12. - 14. 3. 2010)

O 14 dní později, pro ty, co se nemohli dostavit na pravý termín a pro nás, co jsme se neměli dostavit na pravý termín a přesto dostavili, je pokračování oslavy Eričiných narozenin: Kosáci, kapitán, Ivan a já, Palečkovi.

V pátek večer dostane Erika další dárek, keramickou soupravu na víno samozřejmě s tučňáky!

V sobotu je velmi fryšno a ani kapitán nechce jít na běžky. Vyráží jenom pěší sekce Lída-Pepa hledat do Smržovky sestřenici, kterou Lída naposledy viděla, asi když jí bylo 10. Ale ten dům si pamatuje, po několika hodinách dala dohromady i jméno sestřenice za svobodna.

My ostatní testujeme, jak se pije červené víno z tučňáků – jde to dobře. Odpoledne se situace lehce zklidní a tak vyrážíme do Josefáče, oslavenkyně s kapitánem bez lyží my na lyžích si sjedeme dolů a po zelené se vydáme lesem nahoru. Nevíme, kam nás značka dovede a ejhle Hájenka. Tady se občerstvíme a na lyžích sjedeme k Erice. Večer se vrátí sekce PL a na otázku „Našli“ odpovídá „Nenašli“.

V noci je taková vichřice, že nikdo nespí. Ale na zvucích, které jsme slyšeli, se nemůžeme shodnout. Ráno vyšleme pátrací sekci a zjistíme, že pachatelem je uvolněný plech u komína. Ten komínem potom vysílal zvuky, že jsme se domnívali, že střecha nevydrží a musí každou minutu uletět. Palečkovi se na postelích údajně i houpali.

Ráno je pro změnu zase fryšno a tentokrát zkoušíme pít bílé víno z tučňáků – zase to jde dobře. Pojídáme buchty a domácí koláče. Šlo by to také pěkně, ale je nás málo. Kolem poledne vyrážíme do Prahy, spěchají hlavně závistiví řidiči, kteří se nemohli zúčastnit testovacího druhého kola.

nahoru