Josefův Důl
Termín: 25. - 27. února 2000
Autor: Palma
Tak nám čas poskočil opět kousíček dopředu a pohledem do kalendáře a databáze narozenin se dá velmi lehce vysledovat, že letošní kulatý rok má za úkol připomenout některým z nás, že je potřeba uspořádat oslavu na počest životního jubilea. Jedním takovým jubileem byla oslava dvakrátdvacátých narozenin Eriky K. Místo činu: Josefův Důl.
Začátek akce byl tradičně stanoven na páteční večer, aby hlavní proud oslav mohl vypuknout ve 21,00 hodin. Tedy devět - pro pořádek. Jubilantů nebylo mnoho (vlastně jeden, ale zvládla to ta Erika báječně...), zato gratulantů tolik, že se málem nevešli do místnosti. Totéž se dalo říci i o některých dárcích, které byly raději zkonzumovány - v zájmu zachování prostoru. Jeden z nich dokonce nápadně připomínal atmosféru vánoc, což vedlo k tomu, že se začaly zpívat koledy a Erika dojatě děkovala Ježíškovi z Borkových ramen.
Zbytek večera byl věnován zpěvům (nejen) pátečním až do časných sobotních hodin (mohlo být i hůř, kdyby nezavládla všeobecná únava a nedošel sud piva), od čehož se odvíjí i ranní pozdní nástup na túru. Rozdělujeme se na tři družstva: lyžaři, pěšáci a lazaři. Každá skupinka si stanovuje své cíle a tak se pěší rota vydává na Bramberk, lyžníci na Prezidentskou chatu a Karel do postele.
Sobotní počasí a sněhové podmínky nejsou zrovna nejlepší: sníh je zmrzlý a sluníčko - potvora- taky ne a ne vylézt, přesto vidina útulné chaty nutí některé k hazardním kaskadérským kouskům - zvláště na sjezdovce, kterou musíme zdolat, abychom se dostali tam, kam chceme. Ztráty na životech naštěstí nejsou (ani nikdo nezmrzl, čemuž jistě dopomohla Michalova brandy) a tak po okružní cestě kolem přehrady skutečně dorážíme na Prezidentskou. Tam už nás čeká pohoštění a co víc, ukazuje se i sluníčko. Sice už není dlouho do soumraku, ale aspoň, že ho to napadlo... Po občerstvení se vydáváme zpět. Na přehradě se ještě odštěpuje vrcholová skupina s úmyslem pokořit nějaký vrchol (a hlavně prdelačku v Myslivně), ale zůstalo jen u těch vrcholů. Zabíjačka se nekonala, i přes Borkovy prosby. Nakonec se musel spokojit s tlačenkou, ale zjevně mu to nevadilo. A pak už nás čekal „pouze“ sjezd dolů do vesnice. Zledovatělá silnice ukázala, kdože je tu pánem, ale nakonec to odskákala jen Vláďova lyžařská bota, a i u té už to byla recidiva...
Po návratu do chaloupky už nás čekal jeden ze včerejších darů - kapr, kterého udělala Marta Jedličková, takže se všichni jen olizovali blahem. Večer opět se zpěvem a smíchem, ale už ne tak dlouho, protože se většina přítomných nechala vyčerpat pobytem na čerstvém vzduchu. Někteří se dokonce udržovali při životě nesportovními metodami, jako je např. spánek - a to dokonce i v řadách mladších, což se stalo terčem posměchu všech přítomných...
Neděle byla ovšem den jako víno. Co sluníčko proflákalo v sobotu, vynahradilo v neděli, bohužel ne všichni si to mohli vychutnat, protože z různých důvodů museli do rodinného hnízda. A tak na lyže vyrážíme v komorní skupince 3 lidí. Zatímco ostatní slaví „Dobré ráno“ a podnikají pěší pochod na oběd - azurová obloha, daleké výhledy a „spousta“ času nám umožňuje podniknout výlet po Jizerkách v trase, kterou je možno považovat za celodenní a Andra na ní jistě bude vzpomínat v dobrém... Lyžařů bylo sice požehnaně, ale stálo to zato, pouze při občerstvení na Hřebínku jsme konstatovali, že fronta u bufetu by mohla být menší. Dorazit zpět se nám povedlo trochu později, než jsme plánovali, ale nakonec se nám povedlo přesvědčit ty, co seděli v chalupě,že jsme udělali dobře... Ostatně, co v Praze, když je tak pěkně, no ne?
Víkend se tedy povedl, snad i oslavenkyně na něj bude vzpomínat v dobrém a na závěr jen ve stručnosti, kdo že se vlastně zúčastnil: Erika, Tonda a Jana, Borek s Martinou, Palco s Evou a Markem, Karel a Jitka, Mlaďoši s Androu, Líba a Honza Tau., Eva a Honza Holl., Láďa a Věra Vod, Líba s Jindrou, Andrea, Hanka Fohl a Jitka Mol. Snad jsem na nikoho nezapomněl...