Místo: Mokrouše
Termín: 11. - 12. října 2008
Autor: Andra
V sobotu přijíždíme před devátou. Kávu stíháme jen částečně a hned jak dojedou další vyrážíme na přesun aut:
Michal Zeman, Vláďa s Míšou, Ivan, já
Neužilovi, Kosáci, Palečáci ml., Erika, Zdena Bauerová
Mirek Tyl, Věra Slavatová, Pavel Ryba, Irena Krátká
Ondra, Líba Hníková, Svoboďáci, Honza Slavíček, Vojta Koláček
A samozřejmě oslavenci Vašek s Janou s bratrem Zdeňkem a jeho manželkou Marií.
Po několikerém šavlování aut (asi abychom zmátli nepřítele) odjíždíme do nám již známého vojenského újezdu Brdy. Vašek se ujímá velení v Nepomuku včetně pečlivě připraveného itineráře. Navigaci předává panu Drexlerovi, který je ve zdejším prostoru jako doma. Ten většinou popojíždí autem, naviguje a přibírá padlé a raněné. Vojenským prostorem se pohybujeme tiše bez pažitů a hraní, i když je nádherné podzimní počasí, protože se trasou odchylujeme od cesty, na kterou si Vašek vyžádal povolení. Cestou míjíme i Meteoradar (na druhém nejvyšším kopci Brd s názvem Praha, nedaleko od kóty 718) pod nímž, jelikož se pohybujeme bez osvěžoven, se posilňujeme borůvkami. Cestou potkáváme několik staletí starý a vykotlaný dub, dozvíme se že v místní kraji kdysi v červnu sněžilo a míříme za jasného slunce k lehce vypuštěným Padrťským rybníkům. Na hrázi horního máme první a poslední pažit s nástroji a trochou šampaňského.
Ve 3 hodiny odpoledne jsme podle vojenského plánu u kiosku v Míšově - tady už jsou piva a klobásy. Řidiči jedou s Jardou pro auta. Vrací se, ale Pepu museli nechat na místě, protože si nevzal klíče. Měl je v batůžku, ale Liduška mu poradila, ať si batůžek nebere, aby neměl moc věcí. Lídě všichni prorokují, že špatně dopadne a tak se hned začíná shánět po silnějších tekutinách. Mirek je vyslán Pepovi naproti. Když se dlouhou dobu nevrací, je odvolán Pavlem. Jel Pepovi obětavě naproti, ale na opačnou stranu. GPS prý v autě má, ale nezapíná, když jede do sousední vesnice. Už si nepamatuji, kdo Pepu vysvobodil asi Jarda. Největším překvapením pro nás všechny je klidná Pepa, která pravila, no jo jsem blbej. Lída lituje zbytečně vypitých panáků, ale už je nevrací. Mirek vypadá, že by si celkem rád nějakého dal.
Auty se svezeme zpět do Mokroušů. My co se nevejdeme do baráku, se seznamujeme s našimi novými domácími Jiřím a Jindřiškou. Seznámení utužujeme domácími koláči a několika panáky. Hned jsme odveleni na večeři do hospody s následnou oslavou. Vaška chtěla naše děvčata utancovat, nejprve Jana, která ho nejprve chtěla utančit sama a posléze raději před ostatními tanečnicemi zachránit. Trasovým dárkem je golfová hůl. Vaška už omrzelo vyhrávat v kartách a kulečníku. Jana nám sdělí, že je šťastná, že patří do tak velké rodiny, jaká se tady sešla. Když nám naše bytná řekne, že ráda tančí, zatímco její manžel ne, zaúkolujeme naše taneční chlapce. V tom případě chválíme zejména Vláďu Brunclíka, a taktéž Michala, který si stěžoval, že neví, jak s těmi rychlými pohyby. Jelikož přijeli zrovna Ervíni, Jana si ho bere do práce. Sova pravil, že to ta učitelka ustála. Ale pravda je, že Jana si to užila, protože Michal se snažil. Nejvíce se ale snažila Lída, která tančila neustále s Jiřím a o přestávkách ho vodila k pípě na panáka. Možná Jindřiška zanedbává ty přestávky.
Jednu přestávku máme všichni při vystoupení opravdového kouzelníka a také po něm, kdy se rozvine diskuze, jak mág předváděná kouzla prováděl. Ervíni a Sovy přijeli až večer, jedni po koncertu, druzí po oslavě 60 jiného Vaška.
První oslava Vašek 60
Druhá oslava Vašek 60 (to už je náš Vašek)
Kolem druhé odchází hledat vilu Jiří Jindra
Neví, kde má hledat a tak monitoruje kapitána mobilem
Kapitán slyše jeho slovní projev místo monitoringu se pro něho vrací, protože to
bude jednodušší
Sova se ubytuje ve vile JJ a zdá se mu, že je příliš střízliv (tady se tedy s
kapitánem v názoru diametrálně odlišují) a odchází zpět do hospody
Druhé dějství druhé oslavy Vašek 60 (jedná se stále o našeho Vaška)
Ráno v pět vtrhává do naší ložnice ve vile JJ a řve, že je potřeba pít s
majitelem
Pije s majitelem
V 9 hodin ráno podruhé vtrhává do naší ložnice a řve, že je potřeba jít do
hospody na snídani na česnečku.
Tahle informace se k nám nedostala a tak máme do 5 minut sbaleno jako na
vojenském cvičení a razíme do hospody. Kdyby se snad někomu zdálo, že Sova není
v tradiční formě, omlouváme ho, byl nemocen a oslava byla pro něho léčebnou
kůrou.
Po snídani a někteří už před průběžně odjíždíme.
Ještě chceme na závěr pochválit vilu Jiří Jindra. Měli jsme ji po celý večer otevřenou a rozsvícenou, abychom tam mohli kdykoliv přijít. Kdyby se chtěl Jiří za námi přestěhovat do Prahy, budeme ho muset proškolit.
Janu a Vaška samozřejmě také chválíme za příjemné pohostinství. Jardovi chceme zdůraznit, že je potřeba v Lehomi udělat golfové hřiště. Nejlépe vzadu za stodolou u rybníka. Vodník se tam konečně přestane jenom válet a bude běhat-plavat pro míčky.
Kóta 718 - Nevýrazné návrší nedaleko obce Míšov v Brdské vrchovině. O tomto místě se mluví jako o nejpravděpodobnějším umístění Amerického protiraketového radaru.
Praha - 862 m je druhý nejvyšší vrchol středočeského pohoří Brdy severozápadně od Rožmitálu pod Třemšínem. Spolu s vrcholem Malý Tok (844 m) vystupuje příkrým jižním svahem nad Rožmitálskou kotlinu. Vrchol se nachází na území vojenského újezdu Brdy, a proto není přístupný pro veřejnost.