Boží Dar - Geobouda
Termín: 6. - 8. prosince 2013
Autor: Andra
7S – Zdena Gillarová, Jitka s Karlem, Michal s Kristýnou, Vojta a Andra
Dojíždíme poslední naše kapitánova čtyřka, asi kolem deváté. Mezitím už slabší trojka něco vypila. Na poslední chvíli dost nasněžilo a tak je co odhazovat. Ubytování provádíme následovně – Karel s Jitkou ve svém oblíbeném dvoulůžáku, Zdena si obsadila trojlůžák s vyhlídkou na kostel, když se dozvěděla, že šéf nepřijede. Já jsem samojediná v pětilůžáku, Vojta skromný hoch spal jenom na čtyřech lůžkách a na mladé zbyla spodní noclehárna, kde se tísnili na jedné z mnoha postelí. Chatová zařizovací zmije jim nedala při vybavování chaty žádné dvě k sobě.
Stíháme se rozdělit na 3 skupiny:
První Zdena si udělala retrovýlet po Božáku, nakukovala okny do přilehlých hospod a pozorovala hladově ruch vevnitř. Původně chtěla dojít až do Německa, ale zřejmě trochu germánského folkloru obhlédla už za okny, tak zůstala jenom u vlastenecké vycházky.
Druhá Jitka zvolila pěší výlet do Jáchymova po žluté značce se zpáteční cestou busem. Z běžkařské skupiny se k ní přesunul Karel, lákal ho asi skialpinismus. Skupina druhá se vrací, zatímco třetí připravuje výstroj. Cesta prý je nevyšlapaná, dobýt Jáchymov na lyžích se jeví více přístupné.
Naše grupa kapKrist a VojAndr volí vzhledem k proklamovanému počasí vichřic a větrů výlet na Rýžovnu a zpět. Vítr je silný, sníh dobrý a Bauer a ostatní sedí zřejmě letos doma u telky, téměř nikoho nepotkáváme. I v hospodě jsme jedni z prvních a dáváme si něco z podobně dobrého menu jako loni, které Kristýna završí lahodným dortem. Po otázce, zda je možné prozradit recept, dozvídáme se, že možné je, ale moc vám to nepomůže. Pravda nepomohlo.
Recept podle pana vedoucího:
uděláte nějaké těsto
a do toho vmícháte ovčí smetanu
a pak si to upečete.
Těsto je zřejmě zcela běžné a pro smetanu skočit do Irska, to by bylo, aby se dobrá věc nepodařila.
Ta idea nás hřála celou zpáteční cestu. Doma už je celkem spokojená, ale hladová Zdena a velmi šťastný Karel. Doporučuje žlutou na neděli, ale zpátky po svých, protože v neděli sympatický zpáteční autobus už nejezdí.
Večer si uděláme snídani, abychom upili něco z dobrých rán, dokud řidiči ještě mohou. Užíváme si jako loni celý večer ve velké místnosti jídelny se vzpourou proti majorovi, jímž nám byl pohaněn jeden z nejlepších pořadů ČT a tentokrát si ho hledíme rovnou, ne ze záznamu. Náš protest dance s hvězdným začátkem (už od pěti jsme hráli a zpívali se snahou stihnout všechno) se vyvíjí dobře. Už si nepamatujeme, zda na Majdaleně byl dotyčný Ondrou porovnáván s pytlem cementu nebo žokem brambor, ale pravdou zůstává, že od jmenovaného dostal nejvyšší známku s číslem jedna. Nevíme podle čeho byl tak dobře ohodnocen, vtírá se myšlenka, že podle výšky. Ať už to bylo jakkoliv, sledovat další úspěchy a taneční rozkvět Ondrovy jedničky nám velí naše vojenská čest.
Zdena jede zkontrolovat kočky, zda jí něco nechaly. Trochu se vymlouvá i na vnučku, no pokud ta malá už vládne vařečkou ...
Jitka s Karlem si přivstanou a dají si malý okruh k Ježíškovi s naším doporučením, aby vyrazili hned na běžkách. My ostatní volíme zprůměrovaný okruh mezi malou a velkou Ježíškovou cestou a na závěr si dáme v nově otevřeném kiosku svařák a dlabanec, ten si vychutnáváme i se vzpomínkou na jednu naši kamarádku. Do retra je potřeba vkládat nové inovativní prvky, Zdeno.
Na chatě balíme a přesvědčujeme paní bytnou, že určitě si nemůžeme něco zapomenout v tak malém množství s tolika životními zkušenostmi a praxemi a tak se stalo, že paní Haasová v pondělí balík balila, s ním na poštu běžela a já od Ježíška s jeho razítkem dostávám něco svých malých drobností – rukavic a šátků. Příští rok se určitě budou hodit na zmatení stop, až cestou uneseme nějaký menší produkt nebo více menších produktů z Klokánku, aby musel přijet i Mikuláš s Andělem a čerti pili v pekle rum, makali jako vždycky a necákali se jenom šampaňským.