Boží Dar
Termín: 7. - 9. prosince 2012
Autor: Andra
Dojeli: Zemani, Brunclíci, Svobody, Palečci ml., Vojta,
Zdena Gillarová, Ivan, Andra, Alex, Anděl a Nero.
Čert s Andělem připraveni, děti nastoupeny (Michal Patrick), Mikuláš je bez
omluvenky.
Pátek večer: postupně dojíždějící se roztahují při zábavách ve společenské místnosti. Oslaví i svátek Ivana dovezenou metaxou.
Sobota
sněhové podmínky: 40 cm nového prašanu, slunce svítí, teplota: - 10 st.C
skupina 1 – Vláďa s Míšou lyžují na Neklidu
skupina 2 – Jitka velká vycházka do Německa na Oberwiesenthal
skupina 3 - Marek, Jana, Anděl a Ráchel – malá vycházka do okolí
skupina 4 běžková - vyráží přes pláně okolo Špičáku na Švýcárnu pod Plešivcem, ale té se po loňské zkušenosti vyhneme a stočíme se na Rýžovnu. Na rozcestí Pod Špičákem se odděluje Vláďa, aby se stal skupinou č. 1. V Rýžovně je však plno, ale my se vejdeme všude. Rozsazeni u dvou stolů si dáváme něco dražšího k jídlu, levné halušky (90 Kč) jsme měli už loni. Na zpáteční cestě potkáváme skupinu běžkařů různých věkových kategorií i zdatnosti na tréninku. Kristýně se podaří předběhnout na našem konci Lukáše Bauera, který se zrovna zastavil na trochu poklábosení. Zatímco my se ještě ploužíme dál lesem, jmenovaný byl Jitkou spatřen už v kostele na Božáku, kterak hleděl na svoje dítka koncertující s flétnou. Co jedna pacholátka musí vzít do ruky i do úst, aby je tatík neštval pořád lesem.
My se dostáváme přes pláně, kolem vánočních trhů do naší oblíbené Geoboudy.
Večer děti provázkují, to by se Mikuláš divil, kolik jich tu je, dokonce i šéf nám docela zdětinštěl. My odrostlejší se věnujeme vaječňáku od Jitky, radosti od Vojty a rumu od Ráchel a vesele popíjíme s Andělem.
Neděle
Sněhové podmínky jako v sobotu, ale bez slunce.
Kdekdo jede domů a kdekdo se v boudě Geo válí.
Delší vycházková sekce se rozrostla o Karla (ten musel) a líné dobrovolníky Zdenu s Ivanem. Sekce došla na Fichtelberg za velkého větru a stavila se cestou zpátky na vánočních trzích v Daru.
Oslabená běžková sekce se však nevzdává a i přes nepříliš příznivé podmínky počasí křižuje Ježíškovu cestu krážem až do 14 hodin pod vedením kapitána. Na zpáteční cestě naštěstí vítr utichá a tak celkem v klidu přeběhneme i slatinové pláně domů. Bauer sedí určitě za kamny a kromě stejných důchodců jako jsme my z dvou národností nikoho zajímavého cestou nepotkáváme.
Po návratu v boudě trochu poklidíme, malinko pobalíme, klíče odevzdáme a s výkřikem Hanba Miluláši vyrazíme směr Praha.
Mikuláši hanba!!! Mohl alespoň dovézt lyže šéfovi z Josefáče, básničky vyslechnout, čerty pochválit a při návratu Martu Karlovi vyfouknout. Ale on seděl raději na divanu a čučel na telku. A pak se diví, že má dege-nere kolínka.