Boží Dar
Termín: 2. - 4. prosince 2011
Autor: Andra
Mikuláš v nemocnici
Čert po operaci v domácím léčení
Jediný zástupce dětské sekce má rýmičku
Druhý čert hlídá toho s rýmičkou
Přijíždí pouze Anděl,
křídla ani neukázal, přistříhli mu je nebo polámali?
Přijeli Jitka s Karlem, Zdena Gilarová, Skřivani, Ivan s Androu,
svatá Trojice – šéf, Jana, Anděl a taky Vojta.
Roztahujeme se v chalupě, každý svůj pokojíček a ještě zbylo. Protože tam žádní
spratci nelítají, trávíme večer premiérově v jídelně. Před tím si ještě stačíme
skočit na večeři do zelené chalupy.
Šéf chce jít z nostalgie na Mariánskou, protože tam v mládí kdysi lyžoval na lyžáku. Tak jsme šli 16 km. Na výletě jsem jenom já s Janou, dvě batůžkářky, ostatní jdou na vycházku bezbagážově. Napřed si vyrazíme přes slatiny směr loňské nedělní běžky, potom lesem na Švýcárnu. Ta má ovšem zavřeno a je hlídána jednou velkou psou a jednou malou. Malá psa vypadající jako stlačená liška, též slyšící na jména šakal a Barbora, nás doprovází až na Plešivec. Cestou se rozhlédneme na vyhlídce a prohlédneme si místní řezbářské umění, které představuje strašidla z Krkonošských pověstí. Tady konečně máme i čerta. Na Plešivci sice otevřeno měli, ale ceny nás nezaujaly. Tak po malém pivu, polévce nebo buřtech v pivu, někteří šetrní si dali čaj – ale jak se ukázalo vůbec nebyli šetrní, odebereme hostům malá psa a přes Švýcárnu vyrazíme směr osada Mariánská. Šakal, jak uvídí svého velkého kamaráda, opouští nového kamaráda Anděla, a tak přošvihne jedinečnou možnost stát se malým šakálkem svatým. My se vydáme ze Švýcárny po sjezdovce dolů a posléze po silnici, abychom neztratili výšku kolem léčebny a místa, kde stával klášter. Na Mariánské si najdeme malou, útulnou hospůdku s dobrou a levnou kuchyní, kterou neradi opouštíme, ale je potřeba stihnout v Jáchymově autobus. V důlním městě nám zbývá ještě trochu času, který strávíme v infocentru nad kávou a vybíráním pohledů pro ježíškovská razítka. Potom jako skupina českých důchodců nastoupíme do autobusu plného důchodců německých v rámci malé příhraniční spolupráce.
Odpadlická sekce s bolavými kolínky (Standa, Eva, Zdena) se již ráno vydala na Oberwiesenthal a projela se parním vláčkem v Němcích. Doráží až po nás a to už začíná změna počasí zvaná pěkná slota.
Večer trávíme opět v prostorné jídelně se zpěvy a kulinářskými lahůdkami, Jitčiným svátkem a Zdeninou ódou na radost. Anděl nejenom že ve sváteční večer neroztáhne svoje křídla, dokonce ani nerozdává balíčky. Co by mu to udělalo zabalit desetkrát rum.
Roztahujeme se ráno v jídelně, nikdo nemusí nikoho při snídani střídat. Druhý výlet na Oberwiesenthal se nekoná kvůli počasí. Náhradní vycházkou je Ježíškova cesta, ale i ta je kvůli počasí velmi zkrácena. Ježíška asi naštval nezodpovědný Anděl, tak proto venku duly větry a lily se deště. Andělskou trojici už ale na nedělní vycházce nemáme, protože Anděl se jel učit jezdit na koni. To je tedy binec. Ještě, že robátka pacholátka zůstala doma, měla by v hlavě pěkný zmatek. No a když jsme nedostali balíčky, dojeli jsme si pro nadílku do Krušovic. Protože my přece nezlobíme, protože už si dávno nepamatujeme, jak se to dělá!