Boží Dar
Termín: 3. - 5. prosince 2010
Autor: 136
V pátek 3.12. jsme se sešli, zase jako obvykle díky Sovovi, na Geoboudě na Božím Daru. Přijeli Kosáci s vnukem Sebastiánem, Karel s Jitkou, Marek s Janou, Erika, Skřivánci s vnoučaty Filípkem (ten už je výrazně větší nežli Mikuláš) a Barborkou, Andra s Ivanem, Michal s přítelkyní Kristýnou, Rachel a Vláďa s malým Michaelem, Vojta a Markéta se svým přítelem a dětmi Tomášem, Kačkou a Andreou a Marta s Borkem. V sobotu ráno ještě přijela velmi potřebná Klára a večer osobně i Sova.
Večer se většina z nás šla jako obvykle posilnit do Zeleného domu, kde jsme se zase jako obvykle dobře najedli (a nebyli tam letos žádní němečtí důchodci- jen ti čeští z trasy TAKu č.9).
A večer se zase jako obvykle hrálo a zpívalo. Jitka slavila zase jako obvykle svátek a Barborka také slavila svátek a dala nám proto flašku, čehož využil Borek, aby si mohl s dívkou nevinnou zatančit.
V sobotu jsme se již rozdělili: vrcholové družstvo v počtu 9!! členů (Marek, Ivan, Andra, Michal, Kristýna, Borek, Vojta, Jitka a Karel), se vydalo na výlet neprozkoumanou a hlavně neprošlapanou cestou až na dalekou Rýžovnu, Skřivánci s vnoučaty jeli na Klínovec sjezdovat, Erika, Klára a Jana se vypravily autobusem do „krásného“ Jáchymova do muzea ale hlavně do cukrárny. Matky s malými dětmi šly bobovat a Marta se vyspávala ze své choroby. Vrcholové družstvo mělo nesnadnou úlohu, neboť se muselo potýkat s hlubokým sněhem v neprošlapané cestě, kam nás Markova mapa zavedla. Ale díky odvaze Marka, Michala a Borka, kteří cestu prošlapávali, jsme šťastně došli až na Rýžovnu. Tam nám byla odměnou příjemně vytopená hospůdka s výborným jídlem a pitím (česnečka, halušky, dokonce i černé pivo a rum). Zpátky již byla cesta jednodušší, vyhnuli jsme se neprošlapané trase a Ježíšek nás svou cestou dovedl zpátky až domů.
Jen Vojta s Borkem si cestu ještě museli nakonec prodloužit.
V sobotu večer již jako obvykle přišel důstojný Mikuláš se svou Knihou hříchů, líbezný anděl a hrozní čerti. Malé děti se jako obvykle hrozně bály a některé i plakaly, ty větší již z čertů strach moc neměly a Filípek s Barborkou už vůbec ne. Několik dětí, hlavně ty větší, si odnesli čerti do pekla a ostatní děti je sborovým zpěvem z pekla jako obvykle zachraňovaly. Nakonec všechny děti jako obvykle odříkaly své básničky, dozpívaly své písničky, dohrály na flétničky a všechny dostaly dárečky.
Potom ale Mikuláš začal ve své Knize hříchů hledat hříchy dospělých a to teprve nastalo pro čerty pravé posvícení. V pekle skončili nakonec jen namátkou Karel, Marek, Marta, Andra, Standa, Vojta a já nevím, kdo ještě. Všichni se nakonec jako obvykle z pekla vysvobodili, i když se některým ku podivu z pekla nechtělo (byl tam totiž zase jako obvykle rum). Andra překvapila Mikuláše filozofickou básní a Karel s Markem předvedli společný tanec (ne u tyče).
Pak jsme zase jako obvykle děti uložili a začali se zase věnovat naší obvyklé zábavě (víno, hudba, zpěv a ženy – pardon, ženy už ne, v našem věku jsme vyměnili ženy za dobré jídlo), které některá naše děvčata připravila (zase jen namátkou Rachel a Eva). S postupující nocí jsme se pak jednotlivě podle stupně společenské únavy, jako obvykle, odebírali na lůžko. Ráno nás někteří z pracovních důvodů opustili již velmi brzo, pár zbylých (Andra, Ivan, Vojta, Michal a Borek) se ještě vydalo na běžky. Ale brzo již odpadl Ivan, který špatně namazal a posléze i Borek, který jakožto doživotní svatý muž měl ještě odpoledne povinnosti u Täubelů (5 vnoučat) a pak ještě doma (2 vnoučata).
Takže po obědě jsme se již všichni rozjeli domů, těšíce se na Mikuláše 2011.
Takže vše jako obvykle, dík Sovo.