Rohanov
Termín: 5. - 7. prosince 2008
Autor: ASlav
Foto: Marek
Tradiční božídarskou Geoboudu jsme z důvodu rekonstrukce měli možnost (Sovo, díky) nahradit Geoboudou na Šumavě: ubytování příjemné, výlet na Javorník a zde oběd zdařilé, účast tří generací hojná.
Sova-Skala, šéf Marek, Svobodovi 2x, Slavíčkovi 2x, Vojta, Skřivánci s Barborkou a Filipem, Jana a Ervín Täubelovi s Filipínou, vnoučkem Teodorem a psíkem Bertičkou, Kosovi s Olivií a Sebastiánem, Andrea s Davidem a kolegyní Květou, Brunclíkovi s Michálkem a „babičkou“ Michalem, a také zatím netrasoví, leč dobří známí Klára, teta Markéta s Tomášem a Katkou, Karel 2. (= Muf), Robert (Huhu) se synem Adamem.
V sobotu ráno se dostavují Jedličkovi s vnoučkem Jakubem a jeho maminkou a Tomáš Kos (syn Pepy) s Gábinou, maličkým Lukášem a Britem (= setr), u oběda v Baťovně nás dohání Eva Pelichová a Aničkou. Snad tedy: 13 dítek, 12 věku rodičů, 16 „nás ostatních“, 3 psi (kromě jmenovaných ještě jeden malej, chlupatej, bílej, prostě Klářin Lumpík).
Páteční večer začínáme už kolem půl sedmé, občas se daří překřičet dovádějící děti. V obci není hospoda, Marek obstaral sud a jiné zdroje se také vynořují – slavíme Barborku, Andrea se lahví omlouvá za neúčast na Majdaleně a zejména Palečkovic nový Scout má 4 kola + rezervu (jen by to občas při otvírání chtělo pláštěnku). Navzdory akustice se večer snadno přehupuje do časných ranních hodin.
V sobotu jsou v okolí Rohanova jen drobné stopy sněhu, Skřivánci odjíždějí na Zadov lyžovat, kde to prý bylo dobré, my ostatní se vydáváme na pěší vycházku na Javorník. Oběd (větším dílem kachna dobře upečená) je rezervován v restauraci Baťovna, všem je tam dobře, je i prostor pro písně. Přesto hospůdku opouštíme a v menším, leč ne malém, počtu se vydáváme o 1.5 km výše, kolem Klostermannovy sochy k vyhlídce téhož jména. To už je mírně nad tisíc metrů a občas zledovatělá cesta je maskována čerstvým sněhem. Rozhledna nastavená o 39m nad původními 30ti se 197 schody se stává na chvíli prostorem pro vrcholový taneček některých seniorů.
Cestou dolů pořizujeme u kapličky Antonína Paduánského skupinové foto, do něhož jsou zahrnuti i 2 zde vyčkávající sněhuláci. Sova pak míní, že by bylo blbý jít zpátky nějakou obyčejnou cestou, že nás provede lesoskalní nábližkou, na což my, co nemáme na starosti dítka, přistupujeme. Zapomněl nám ovšem říci, že by se na vycházku hodily svítilny. Kupodivu – lesoskalní nábližka jest nábližkou, i když v setmělém lese je suchých větví ve výši očí a záludných skalek nespočetně.
Večeříme z vlastních zásob. Zatímco Mikulášův tým se připravuje, velké děti nepochybně už vědí a těší se, malé netuší a chovají se bezstarostně hlučně, my ostatní popíjíme a zpíváme, na řadu přicházejí koledy, purpura ……a chrastění řetězů za dveřmi: už je to tady !!! Mikuláš - velmi důstojný (spletl se jen jednou), čerti tak nádherní, že malý Míša raději schovává obličej do poprsí svojí mummy, a ostatní drobotina je také poněkud vyděšena – ještě že křehký anděl čerty odhání a má pro každé z dítek balíček (prý odsouhlasený dětskou lékařkou). Čerti si ovšem na své také přicházejí díky velkým dětem, které se zjevně rády do pekla nechávají unést a záhy vysvobodit.
Nedělní ráno je s pokrývkou mokrého sněhu, někteří ještě využívají šumavského klidu, jiní už zase spěchají …..
(Vzkaz: Borku, Kláro, Michale, Láďo – ten Mikulášský večer byl moc fajn!)