Boží Dar
Termín: 6. - 8. prosince 2002
Autor: Renata
Proč ne SHOW? Vždyť odjezd naší malé skupinky čítající tři velké dámy a dva malé muže byl malým hororem. Náhle bez auta (to na nás čekalo v 50 km vzdálené Roudnici), v časové tísni (jak jinak), vlekouce zavazadla a vlající děti, spěcháme na autobus Nový Bor – Mělník – Praha. Alespoň se dostat do Mělníka. Odtud nás k vytouženému autu odvezou rodiče. (Ještě že je máme!) . Ještě nakupujeme pár nezbytných věcí na víkend (jako např. alkohol …), naložíme vše potřebné i nepotřebné, spočítáme pasažéry a v pozdních večerních hodinách vyrážíme čertům a Mikuláši vstříc.
Přijíždíme mezi posledními. Naštěstí místa v chatě je dost, takže postýlky, ba i vlastní pokoj na nás zbyl. Unaveni (i silného jedince by zcela určitě udolal mikulášský trénink dvou neúnavných malých zpěváků v omezeném prostoru). Šťastni, že jsme dorazili, se pomalu zabydlujeme, vítáme se s ostatními. V jídelně se už vesele zpívá a bujaří. Seznamujeme nové tváře - mojí mamku a Pavlu s Ondráškem (Járu znají všichni už z loňska) a přidáváme se k veselí. Zjišťujeme kolik dětí zítra obdaruje Mikuláš. Svoboďáci a Kadlecovi jsou tu sami, Vojta, Marta a Borek taky nic, Láďa a Michal zatím taky „0“, Skřivánci a Eva Pel. přivážejí tři (tím nadílku téměř zachraňují). Přijela i Andrea s Davídkem a my máme dvě. Dětí je tedy devět. Mikuláš tedy nebude mít zítra tolik práce, zato my ji dnes ještě máme dost. Nejenom uložit děti ke spánku, ale oslavit Jitčin svátek i narozeniny mé mamky. A to je někdy – vám povím – práce nad míru těžká a pro některé trvající až do rána.
Krásně zasněžený Boží Dar vyžene z pelechu nejednoho spáče. Sluníčko a modré nebe nám zaručují krásný den. Část party půjde na výlet, menší děti na kopec bobovat, dospěláci mrznout. Sněhu sice poskromnu, ale na rodinku tří sněhuláků to stačí a na mokré oteplováky dětí taky. Jít se zahřát zpět do chaty na oběd bylo přáním každého hlídače čekajícího na své dítko, ne však dětí. (Zvítězili jsme.) Něco málo pojíst, krátký odpočinek a hurá zase na kopec jezdit a mrznout. Šero, slib brzkého příchodu čerta a Mikuláše a palačinky nebo pohár v restauraci ukončili naše útrapy.
Blíží se konečně chvíle čertů a Mikulášů. Oči dětí hrají nedočkavostí a skoro všem i strachem. Zvoní zvoneček, rachotí řetězy. UŽ JSOU TU! Ti nejmenší se pevně drží svých maminek a babiček. Slibují hory doly. (Nejeden dospělý by se čertů lekl, potkat je). A tak děti statečně, se slzami, s pláčem, recitují, zpívají, hrají. Aby měl Mikuláš a hlavně taky čerti trochu té práce, neunikáme já a Karel jejich spárům. Zachraňujeme se pekelnou recitací a pekelnými dortíky a až do rána se pekelně bavíme.
Neděle nás zdraví sluníčkem. Den stvořený na vycházku. Avšak většina (mnozí) z nás po snídani odjíždí domů. Nevadí. Za rok přijedeme za Mikulášem a čerty zas.