Termín: 25. - 27. dubna 2008 (údajně oblačnodeštivý víkend)
Autor: Andra
Nedorazili: např. Skřivani, (kteří i když občas nepřijedou, umí odjet dříve), Kosáci prý se nemohli hýbat, Slavíci, protože na kole jezdí jenom 30 km a Pražáci, kteří se starali maminku a další.
Sekce dorazivších:
Posádka 1 – Michal, Ivan, Erika, Andra
Posádka 2 - Karel s Jitkou
Posádka 3 - Pavel Ryba s Vojtou
Posádka 4 – Vodičkovi
Výjezdní posádka Janáci
V pátek večer jsme se sešli, něco jsme snědli, leccos vypili. Tanečníci do hospody nedorazili, kulečníci ano. I na zpěv došlo. Pan vedoucí spadl v pokročilém večeru Erice do klína. V noci dochází na slezinový rum a eir koňak.
Sobota aneb den V pro VV
V sobotu při chystání snídaně nám Pavel ukazuje přehlídku svých sportovních oblečků. Všechny koupené ve slevě. Ceny se ovšem pohybují řádově s třemi 000. Jeho přehlídka je okamžitě vystavena tvrdé konkurenci Ivanova šatstva poctivě nalezeného na Berounce a Vláďova pocházejícího z bývalých tržišť. Později má Pavel ovšem problém najít k oblečkům správné kolo. Ač zemědělec, nenapadlo ho, že kolo může vyrůst na stromě.
Jedeme přes Mukařov na Bukovou horu. Cestou, abychom neztratili převýšení, tlačíme kola polní cestou k běžné rozhledně. Tady se povoluje moje brzda, aby se tím srovnala 8 zadního kola. Na Bukové hoře mají ten den zavřeno, tak jim na ceduli Vláďa Vodička napíše, co si o zavíracích dnech žíznivý kolař myslí. Pokračujeme svahem z kopce a vyslechneme Pavlovu přednášku o Kontryhelu (květina) a gutování. Když má Kontryhel dost napito a neodpařuje se, tak si vodu samovypouští listy. A to my známe jako kapky na listech. A proces odgooglování vody se v přírodě nazývá gutováním. My dvojnožci gutovat neumíme a raději se potíme. Ne tak Pavel, za něhož gutují oblečky. Cestou do Verneřic si Vláďa vzpomene, že mu chybí brýle. Zůstaly u onoho upřímného vyznání. Vláďa se svižně na Bukovou horu vrátí zatímco my pospícháme posedět u piva. Pavel uposlechne Vláďovu radu, aby brzdil také přední brzdou. A tak v dokonalém oblečku si přepadne přes řídítka ... Oběd ve Verneřicích vynikl zejména yesterday bramborami. Chuť po nich si spravíme až u piva hospodě v Kravařích, která je nám známá ze stezky.
Vláďa pro změnu cestou přetrhne řetěz svého nového kola od Ježíška. Spravuje ho u jakési opravny s ochotným pánem, který nalézá všechna nářadí, které po něm kolomechanik z donucení vyžaduje. Zaznamenat toto místo (Velká Javorská) doporučujeme pro Evu Pelichovou, hodných pánů v naší zeměpisné šířce není přehršle. Akce řetěz dopadla zdařile a tak pokračujeme v cestě přes Kozojedy do Mukařova. Všichni si svorně kola vytlačíme na Bílý Kostelec, který přezdíme na Bielou svińu. Jenom kapitán údajně na vrchol vyjel na svém favoritu.
Zkusmo prubneme hospodu v Mukařově, kde obsluhuje početná rodina. Je sympatické, když personálu je více než hostů a ještě k tomu má personál výrazně vyšší i širší figury. Host se cítí se svými přáními předem ztracen. Poslední kopec do Levína se nám po ostatních, co jsme projeli během dne, zdá kopcem nejméně náročnějším, když ho zdoláváme zezadu cestou pro auta. Večer je pro nás přichystána zvěřina a dorazí Janáci z Litoměřic. Na sále jsou zase kulečníci, jeden je výrazným trpaslíkem s malou hlavou v čepičce . O toho by se poprali němečtí turisté jako artefakt ozdoby svých zahrádek, jen kdyby tušili, že takový exemplář vytvořila příroda. Tanečníci opět nedorazili, ale je tady parta, kterou odhadujeme na slet školy základní.
V noci se pije šampaňské a biovíno, které prý chutná jako běžné výborné víno.
Původní plán 30 km jsme dotáhli na 44.
Neděle aneb KOB čti kapitánův oblíbený den
Zatímco si dáváme pod kaštanem pivo, přijíždí kolo-závodníci. Na strojích jsou ten den od 5 rána, ale vyjeli už v pátek večer. My pošleme auta do Úštěka, kam si sami za chvíli sjedeme. Prohlídneme si město, synagogu, ptačí domy a vyšplháme na Helfenburk. Po prohlídce hradní věže a hradeb si opečeme buřty od Ivana. Po této svačině Věra zavelí projít úzkou soutěskou předmo nikoliv bočmo. Dámám se celkem podařilo, umí lépe ramena hrbit k sobě, Pavel uvízl se slovy: „jsem Rambo.“
Vyrážíme dál a domníváme se, že do hospody. Přes Rašovice, Skalku na Ostré. V Ostrém si prohlédneme Tři kaple, dost sešlé, ale s krásným výhledem. Hospoda v Ostrém je zamítnuta, nemají točené. Ani nevíme, jak řeč se stočila na Vopižury. Dlouho trvá než pochopíme, že Pavel nazývá Vopižurami usměvavé lidičky považující se za Českou televizi.
V hospodě se chytáme až na rohu v Úštěku. Tady mají výborné todays brambory, ale zase pro změnu poněkud freezy. Věra má maso hužvu, několik odvážlivců kaši hrachovou a jinak si na jídlo nestěžujeme. Stíháme ještě presso na náměstí, než dorazí auta.
Plánovaných 15 km jsme přetáhli na 25.
Kontrolní otázka – Proč je den pro kapitána KOB? Pomocná otázka - Jeli jsme celý den do kopce nebo z kopce?
Pavel si stěžoval na suchý humor mých zpráv, ve kterých není obsaženo nadšení. Odmítl ovšem dodat do zprávy alespoň několik nadšených vět. Tak si je musíme dopsat sami.
Vláďa V. byl nadšen sám sebou, našel brýle a ještě k tomu najel více kilometrů! Spravil si řetěz v tak polních podmínkách. My dámy jsme byly všechny nadšené, že jsme netančily. Jitka byla nadšená, že když Karlovi došel oblíbený humor inspirovaný naším kolektivem, stala se terčem jeho invektiv ona. Věra si s nadšením zavzpomínala na odučená léta v Úštěku, kdy jeden z žáků vzal doslova útěchu maminky, že půjde do školy a hned jak zazvoní zase bude doma. Věra se tenkrát v minulosti celou dobu nadšeně třásla, zda si cíl cesty žák nerozmyslel. Erika celá kola vyprávěla nadšeně příhodu o statečném pánovi, který hospodskou rvačku uváděl slovy, „všichni měli krvavé ruce, já jenom obličej“… Ivan projevoval nadšení u každé nově otevírané lahve. Vojta si s nadšením složil básničku. Neměl ovšem papír a tužku, tak jsme ji s nezapsali a ztratili tím trochu nadšení. Nebo s nadšením nezapsali? To ví snad jen bůh, samozřejmě ten nadšený. Kapitána nadchly kolové výlety styl KOB. Všichni jsme byli nadchnuti z hezkého počasí. A z čeho, že byl nadšen Pavel? No samozřejmě, že má takové kamarády.
A Zdena, jak ta bude nadšená, až se dozví, že pan hostinský, nás pozval do Levína na Silvestra!
A já si tady v klidu nadšeně píšu zprávu
Andra
A vy si ji čtěte s nadšením a potom letmo prohoďte, že jsme na ty kola taky nejeli (tady už se ale projevovat nadšení nehodí, tak se nespleťte).