Českolipsko
Termín: 2. – 5. května 2019
Autor: 136
Foto: 103
Motto: Lidé, chlastejte (ale méně), volně dle J.F.
Tak jsme se sešli 2. května 2019 ve 14.15 na Hlavním nádraží. Šéf nám trochu zmátl hlavu, odjezd byl ve 14.51, což některé popletlo. Ale nezmeškal nikdo a sešli se tam: šéf, Zdeněk B., Mirek T., Vojta, Sovy, Jitka s Karlem z Majdalény, obě Zdeny B. a G., Eva Hol., Evička, Erika, Andrea, Andra s Ivanem, Daniela K., Tonda Rybář a Borek, kterého jako obvykle doprovodila Marta, aby se ujistila, že opravdu odjel. Šéf (vlastně Sova po dohodě se šéfem) koupil již den předem 21 lístků s místenkami do Děčína, takže jsme měli 4 kupé a bylo to velmi pohodlné.
Z Děčína jsme pak jeli do Horní Kamenice, kde na nás již čekal Jarda se svým doprovodným vozidlem. Naložili jsme bágly a i některé méně pohyblivé. Ti schopnější (doufám, že ne všeho), pak vyrazili do konečné stanice našeho dnešního putování, do Práchně, autobusem. Tam jsme se ubytovali v motorestu „U koně“, některá děvčata v postelích, chlapci většinou na sále a někteří i na podiu. A večer po dobré večeři se už jen dlouho do noci hrálo a zpívalo (a zapomněl jsem, že se také pilo), Karel oslavil při té příležitosti své půlkulaté (75té) narozeniny. Během večera přijela Majka s Kosťou a přivezli plný velký hrnec výborného pečeného bůčku. Ten jsme ale hned schovali Jardovi do auta na horší časy zítra. A nakonec pozdě večer ještě přijela Hanka s Pavlem a Hanka po malém souboji vyhnala ze své rezervované dívčí postýlky Ivana.
Ráno jsme vstali velmi brzo, výborná snídaně byla již v 7,30, během snídaně přijeli Jana a Ervín Tau a v 8,15 jsme již odcházeli. Venku byla hrozná zima, mrholilo a i jinak bylo velmi nepříjemně, což nám ale vůbec nevadilo. Jarda nám opět vezl bágly, takže se nám i v té zimě šlo celkem dobře. A přišel první pažit, na kterém Eva H. oslavila své narozeniny Tullamorkou (ta nás velmi zahřála, to jsme v té zimě potřebovali). Na dalším pažitu se již trochu oteplilo, dokonce vysvitlo sluníčko a tak jsme mohli v klidu oslavit 85-tou stezku Jitky. A také jsme mohli hodně tancovat.
Na dalším pažitu, již hodně daleko na dnešní trase, jsme zase oslavili narozeniny Kosťovy. Ale to již bylo teplo, přijel Jarda s tím výborným pečeným bůčkem, který Mařenka stařenka včera přivezla a který se nám večer podařilo uchránit. Ale tady se již nemusel chránit a dokonce i pivo bylo. Na zbylých kostech si pak pochutnali i oba naši přítomní pejsci, takže po bůčku se jen zaprášilo a nakonec zbyl jen prázdný hrnec. Ale někteří z nás tady již odpadli a Jarda je ochotně naložil do svého sběrného vozidla.
Pak jsme bohužel trochu zabloudili. Byl to tam sice samý inženýr, jeden dokonce CSc., každý měl mobil s GPS a v mobilu mapu, ale stejně se nemohli dohodnout, kudy dále. Ale nakonec se podařilo správnou cestu najít i bez GPS. Do Horní Police jsme se nakonec ale přeci jen dostali. Tady se k nám připojily Pavlína s Evou P. V Horní Polici se kompletně rekonstruuje chrám Navštívení panny Marie, jehož rekonstrukci má na starosti Zdeňkův syn Tomáš. Ten nás tam také uvítal a celým chrámem nás s odborným zasvěceným výkladem o historii chrámu provedl.
Po skončení prohlídky nás na nádvoří seznámili Honza a Zdeněk s obsahem SMS, kterou právě dostali od Aleny - Honza Slavíček zemřel. Byl to pro nás všechny hrozný šok. A pro mě i Martu (která tam mezitím spolu s Líbou Tau., ta o berlích, přijely), o to horší, protože my jsme Honzu na Malvazinkách navštívili asi 10 dní před touto hroznou událostí, byl veselý a hlavně si liboval, jak dobře se mu už chodí. Tak jsme Honzovi na nádvoří chrámu alespoň zahráli „Měl jsem rád“. A bylo nám všem smutno a i do pláče. Po obědě jsme se rozdělili, jedna skupina jela s Jardou do „hotelu“ Lípa v České Lípě, kde bylo i dnešní ubytování. Druhá, větší pak tam odjela vlakem a nakonec Marta, Líba T. Erika a já jsme jeli autem, ale předtím jsme se ještě sešli s lokoskupinou na nádraží, kde se oslavoval Mirek T., který dostal medaili za 80-tou stezku. A jako vždy, vytáhl z batohu dobrou punčochu.
Po trochu divokém ubytování s „velmi příjemnou“ paní recepční (odmítla ubytovat Zdenu B., která někde ztratila občanku). Jarda pak ještě velmi ochotně zajel zpět do Horní Police, kde jí měla Zdena údajně omylem vyhodit do odpadkového koše, ale nebyla tam. Nakonec se ale našla, první noc Zdeně zapadla za noční stolek.. Po tomto ubytování, kde se k nám ještě přidali Věra a Vláďa V., jsme se odebrali na večeři do restaurace Střelnice (symptomaticky přes hřbitov). Tam se dlouho do večera hrálo a zpívalo (a málem jsem zapomněl, také pilo). Pak nás opustily Marta a Líba T., které odjely zpět do Sloupu.
Ráno bylo bez snídaně, kterou si pak někteří zajistili z vlastních zdrojů ještě v hotelu, další skupina pak posnídala ve všech možných občerstvovnách v České Lípě. Pršelo drobně ale ne hustě ale stejně jsme ve městě trochu bloudili, protože cesta přes Peklo, kde jsme měli jít, byla oficiálně uzavřena a ukazatele by nás vedli jinudy. Na kraji České Lípy jsme oslavili 15-tou stezku Pavla a pokračovali jsme dál Peklem (vstup zakázán). V Pekle pak byl pažit, Andrea měla 35-tou stezku a Palco přes Evu poslal lahev Myslivecké.Tak jsme mu do telefonu zahráli. Oslavili jsme ještě narozeniny Zdeny G., která ale s našimi chlapci odmítla tancovat. Přes spadlé balvany, to byl ten uzávěr, jsme došli do Zahrádek, kolem vyhořelého zámku do hospody „U kovárny“. A to již pěkně pršelo a místy i sněžilo. V patře hospody jsme měli pěkný sál, sami pro sebe a protože se nikomu nechtělo do deště a sněhu, padlo tam za vlast mnoho lahví. A to již někteří chlapci ale i děvčata, abych byl genderově korektní, velmi cítili. Jarda a Ervín proto většinu osazenstva okolo 16,00 hod. postupně odvozili do Podivína, do hospody „Dřevěnka“, kde byla večeře a nocleh. Jen asi 8 nejstatečnějších se rozhodlo jít těch posledních asi 7 km v dešti pěšky, i když již někteří z nich měli s sebou pěknou opici. Večer odjeli Vodičkovi, Majka odjela již odpoledne. Večer se hrálo a zpívalo dlouho do noci (a málem jsem zapomněl, také se pilo), takže někteří tu opičku zvětšili na velkou gorilu. A nejhorší ze všech opic je opilá gorila.
Dnes se někteří z nás dobře vyspali (já vůbec ne), protože odchod byl až po 10,00 hod. Ráno odjeli Svoboďáci, Zdeny G. a B. ale již před nimi brzo ráno Daniela K. Vydali jsme se na zříceniny hradu Jestřebí, kde oslavila Evička svou 55-tou stezku a Jana T. svou 35-tou stezku. Při této příležitosti předala Jana T. Zdeňkovi kopie dokumentu „Ohlédnutí za minulostí“ z kraje okolo Cvikova, kde byl článek o kapele Dřevák, která v tomto kraji hrála v 70-tých letech na tanečních zábavách, s velkým úspěchem a jejímž členem Zdeněk právě byl. Po sešupu z hradu jsme se krátce občerstvili v krásné hospodě Pod Halbsteinem (výborné černé pivo) a pak jsme již šli na oběd do Dřevěnky, kde jsme spali a kde jsme také nechali bágly (s nimi bychom to už asi neušli). Tady se s námi rozloučiIi Ervín a Jana T. a zbytek trasy se pak vydal na nádraží do Podivína na vlak. Po troše vzrušení jsme okolo 18,00 hod dojeli šťastně do Prahy.
Musím konstatovat, že stezka se díky šéfovi a Jardovi velmi podařila, hlavně musím poděkovat Jardovi, protože bez jeho pomoci bychom ty denní trasy s bágly již asi těžko absolvovali (v sobotu skoro 20 km).
Jardo a Honzo dík.
