Posázaví - Týnec nad Sázavou
Termín: 27. – 30. září 2018
Autor: Věra V.
Stezka vlastně začala už Majdalenou 2017, kdy jsme pomocí Waze chtěli objet kolonu aut před Benešovem. V Týnci nad Sázavou jsme viděli turistickou ubytovnu vedle nádraží, kousek od Prahy a v krásné krajině, a bylo vlastně rozhodnuto.
Trasy výletů dal dohromady Zdeněk Bílek s Jardou Neužilem a nám s Vláďou zbylo jen navštívit všechny hospůdky a restaurace, abychom objednali pro tlupu hladovců občerstvení přes den i na večer. Den, kdy jsme vyjeli na obhlídku, začínal vůní smažených řízků, pokračoval přes svíčkovou a končil bramboračkou. Všude to tak krásně vonělo a my začali tušit, že přestože jsme nyní odolali, Stezka bude náročná!
To je vše k epickému úvodu.
Krásné počasí, které vydrželo až do konce Stezky, přivítalo v Týnci nad Sázavou nejprve Andru s Ivanem, pak Vodičkovy. Vlakem dorazila celá skupina: Zdeněk Bílek, Zdeňka G., Evičky Hollmanová a Chlebounová, Daniela Christ., Jedličkovi, Erika, Vojta, Alena Ochová, Tonda Rybář, Vláďa Skala, Svobodovi, Ervín s Janou a Honza Täubel. Později během večera dojeli Hanka Píchová s Gorilou, Pavel Žák a Mirek Tyl.
Odpoledne se věnujeme slunění na terase ubytovny a nákupům na zítřejší den, kdy je státní svátek a všude bude zavřeno.
Večer trávíme v příjemné restauraci U Vrtíšků, kde se hraje do 22 hodin. Chlapci kvitují usměvavou a rychlou servírku (bohužel, zítra má volno…).
Později se přemisťujeme do naší ubytovny, kde máme předplacenou společenskou místnost. Myslím, že všichni byli spokojeni s vybavením, akustikou, pohodlnými křesly i s „tanečním parketem“. Hraje se a tlachá, ale mnozí jdou raději včas spát. To jsme to dopracovali!!!
Den státnosti! Ráno přijíždí Michal s Kristýnou, dětmi a s krabicí věnečků! Nedá se nic dělat, začínáme slavit jídlem. Z nádraží odjíždíme před desátou směrem na Luka pod Medníkem. Přestup v Jílovém u Prahy vyplníme ostrým výstupem na Včelní Hrádek. Se zpožděním dojíždíme do hospody v Lukách p. M. a zavzpomínáme si se Zdeňkem na kamarády: Vaška Lida, Vaška Čiháka a Vaška Duška. Vždyť je ten Den státnosti! Původní plán prolézt zdejší štoly z časových důvodů musíme změnit a míříme rovnou pod nádherný viadukt v Žampachu. Cestou Vojta oslaví svoji 100. Stezku! V hotelu Troníček poobědváme ve stylu motorkářském, tj. velmi rychle. Cesta dál vede kolem Sázavy do Kamenného Přívozu. Vystoupat od řeky směrem k železnici dalo některým zabrat, ale občerstvení U Adenauera všechny posílí. Pak pokračujeme pěšky do Prosečnice.
V Prosečnici hurá na vlak a zpět do Týnce. Malá skupina se oddělí a dojde celý výlet pěšky. Chválíme! Ale nenásledujeme. Místo toho slavíme se Sovou jeho 60. Stezku.
Večer opět U Vrtíšků, tentokrát je na programu oslava jubilea nejmenované učitelky z Litoměřic. Hudba hraje, dárky se vrší, sklenky cinkají. Bude mít děvče na co vzpomínat. K oslavě se připojily Líba Täubelová a Jana Skalová, které dorazily v podvečer.
Po večeři se s námi loučí Zemanovi. Děti byly celý výlet moc hodné, trpělivé a jen je škoda, že cestou nastydly a v neděli už nám rodinka pošle jenom pozdrav.
Další vsuvka: Při letošní podzimní Stezce většina z nás využila novinku pro cestující seniory starší 65 - ti let v dopravě. Ve všech typech dopravy platí pouze 25% jízdného. A tak někde platili jízdné ve výši 4 Kč. (Chudák Ervínovic Pepina se pod 15 Kč nedostala.)
Ráno vyhládlí Stezkaři berou místní Lidl útokem. Dokoupit zásoby nápojů i potravin je pro každého klíčové.
Vycházíme opět kolem desáté hodiny směrem na Zbořený Kostelec. Cestou se u nádraží připojuje Káťa Děkanovská, bývalá Vodičková, s malou Stellinkou. Ta si vykračuje vesele, neví ještě, jak vypadá celodenní výlet. Vydrží ale až do konce a to je pro netrénovanou, ani ne pětiletou Pražačku úspěch.
Vylezeme společně na zříceninu a hrajeme zde Tondovi Rybářovi ke 45. Stezce. Cesta vede opět kolem Sázavy až do vesničky Ledce. Tady v nenápadném statku se stodolou na nás čeká příjemné občerstvení a posezení na zahradě. Kocháme se sluníčkem už třetí den! Musíme ale pochodovat na oběd do restaurace Na Staré v Nespekách.
Další cesta nás z klidu přírody vede stále blíž k rušné benešovské silnici až na nádraží Pyšely s restaurací Pyšelka. Dlužno dodat, že obec Pyšely leží o cca 2 km jinde. A opět jídlo. Někteří zbaběle rezignují a večeři odmítnou. Však jsme říkali, že Stezka bude náročná.
Káťa se Stellou odjíždějí na Prahu, my zpět na ubytovnu. Dnes bude večer s volebním kláním o nového šéfa trasy. Přijel nám pomoci s volbou Honza Slavíček. Jeho Alence hudba zahraje pro potěšení aspoň do telefonu. Věra opět slaví, tentokrát 40. Stezku a Mirkovi chlapci hrají k svátku.
Volba probíhá nečekaně klidně. Ze všech oslovených členů trasy zůstanou dva kandidáti - stávající šéf Pavel Žák a Honza Täubel. Pavlovi všichni děkují za všechny pomoci, které nám za dva roky poskytl, ale novým šéfem se stává Honza.
Poslední ráno se loučí Mirek Tyl. Vláďa Vodička převáží autem nejen basu, ale i batohy většiny z nás. Čeká nás sice jen krátký výlet, ale proč si zbytečně přidělávat starosti. Přejíždíme vlakem do Čerčan a odtud pěšky na vrch Hradiště nad obcí Lštění. Cesta jde, jak se dalo čekat, do kopce. Před vrcholem u rozcestníku přemítáme, zda jít „zkratkou“ přímo na vrchol nebo se držet mírného stoupání a Hradiště obkroužit. Podle vyprávění, přímá cesta na vrchol vedla chvílemi i prudce z kopce a zase do kopce. No, komu není rady, …
Hradiště má historii sahající až do 9. století. Dnes však ze vší slávy zbyl pouze malý, ale krásný kostelík, který je dominantou pro okolní krajinu. Kolem se rozprostírá malý hřbitůvek a rozptylová loučka.
Nehodí se tady hrát Petrovi Černochovi k jeho 25. Stezce, proto se posuneme na nedalekou povalečskou loučku a tedy i na poslední letošní stezkový pažit.
Dole ve Lštění navštívíme na oběd poslední hospůdku Pod Hradištěm. Můžeme ji všem jen doporučit. V Čerčanech se loučí Vodičkovi a celá parta odjíždí vlakem do Prahy. Podle svědků zde dává Andra flašku za své narozeniny a určitě se objevily i další z posledních zásob.
Byla to krásná, pohodlná, veselá a sytá Stezka. A věřme, že budou takové i ty další!
Z Litoměřic, Věra
