Lužické hory
Termín: 15. – 18. září 2016
Autor: Andra
Čtvrtek
Iniciativou manželů Svobodových na slezině je domluvena možnost společného odjezdu na Stezku busem kolem poledne z Holešovic do Nového Boru a odtud nám Zdeněk určuje trasu po zelené přes Jelení skok a Havraní skály na rozcestí s modrou a potom k Hájence. Nakonec tuto trasu jdeme jenom já s Ivanem, kteří jsme jeli už ráno. Ostatní vezmou variantu po silnici a po modré s přestávkou v hospodě v Novém Boru z důvodu, že jmenované skály uvidí při našem putování ještě několikrát. Když my se vracíme z koupání ve Sloupu, sedí před Hájenkou se svým sudem osamělý organizátor Honza Taubel s Pepou.
Sekce busová doráží posléze v tomto obsazení“ Zdeněk, Jitka, Karel, obě Zdeny, Tonda, Mirek Tyl, Eva Ch. ....
ostatní auty: Slavíci, Jedlíci, Ervíni, Vláďa Vodička, večer Erika i s koláčem, který slíbila na slovenské hory, (na vině pozdního donosu je jeden cyklista, který ji nabořil auto).
kolová sekce Líba T.
Rovnou do skal bez značek jde Pavel Žák. Proč nám chtěl ukázat, že se v životě jen tak neztratí, pochopíme až v sobotu večer.
Koupat v ledové vodě se nemusíme, naštěstí nám dělníci vypustili rybníček. Piva máme spoustu a místo krásné jsme již navštívili při oslavě posledních Honzových narozenin. Hájenka původně majetek hrabat Kinských se octla v rukou fotografa Karla Plicky. Tomu se ovšem nelíbily časté ataky zlodějů, tak ji prodal Joskovi oblíbenému himalájskému průvodci některých našich členů. Útulné vnitřní zařízení mají na svědomí myši, které zde přelézaly obličej paní Hudečkové. Manžel Hudy, majitel stejnojmenného sportu, svoji zákonitou trpět nenechal, a stal se tak trochu nebo tak úplně mecenášem vnitřního zařízení.
Večer trávíme u ohně s buřty opečenými i naloženými. Za tmy dorazí Pavel, líbá všechny dámy včetně Pepy. Koneckonců nemá jeho jméno končit na A, to nejeden zelený mozek zmate. Souhlasí stát se praporčíkem a hned nám vlajku vrhne do ohně, aby ji následně z ohně zachránil. Další udatný Pavlův kousek, pamatujte si.
Pátek
Ráno přijíždí Palečkovi st. s Pavlínou a vyrážíme směr Havraní skály, tady v altánku oslavíme Mirkových Palečkových 60 Stezek zatím bez medaile. Šéfová zapomněla, to se šéfům stává běžně, klid Pavle. Pokračujeme po neznačené cestě do sedla pod Klíčem a hrajeme šipkovanou. To aby Gorila a Hanka trefili za námi, nějak nestihli přijet do odchodu. Plížit po lese umí pralesní zvíře, dohoní nás za chvíli. V sedle nabíráme dalšího opozdilce Sovu a vyrazíme do Polevska na svíčkovou. Na pažitu zvládneme dalšího Mirka tentokráte se 75 stezkami. Tady se každý rozjasnil, koho už minul whiskový srážkový stín, chtěla zapsat šéfová. Rovněž 50 stezek slaví Eva Chlebounová.
Na zpáteční cestě v altánku u Havraních skal slaví opožděně narozky Jana Taubelová. Předvede, jak zdatně ještě stíhá hvězdu, pro radost fotografů ji opakuje několikrát. K hájovně tentokrát nezabočíme, ale jdeme do Radvance do hospůdky na večeři. Obsluha i jídlo je výborné i pivo, ale místní dívčí personál už bude po víkendu zde končit. Původně jsme se měli zdržet déle, ale změna plánu hlásí návrat do hájovny a posedět znovu u ohně a pít sud. Borek jako ohňostrůjce musel prokázat nekonečnou trpělivost, když mu 2 učitelky jedna současná a jedna bývalá začaly oheň vylepšovat tak dobrou metodou (určitě byla výsledkem několika projektů), že musel oheň téměř znovu založit. Ještě, že jedna z nich podala trochu ohnivé vody a oslavila narozky svoje i narození dalšího Jana rovněž od vody, ale s příjmením spíše Deanovským. Je večer páteční a rozrosteme se o kapitána, Majku též známou jako Mařenka stařenka, dále Pavla a Janu Rybu.
Sobota
Vyrážíme Údolím samoty kolem skal znovu ke Klíči. Majka se nám hodí, oslavíme s ní jejích 10 stezek. Moc se nesnažila v šlapání bývalá Komůrková, nyní Kostlivá a kostlivá komůrka prý se zve Kostnice. Mařenka stařenka Kostnice, není zrovna libozvučné jméno, ale Majka všechno rozhodně dohoní šarmem, o kterém ještě bude řeč. Krásným údolím dorazíme do hospůdky na oběd ve Svoru. Cestou zpátky hned za parkovištěm jsme šéfovou zastaveni pod vidinou práce čekáme na opozdilce. Když ovšem nedorazí, věnujeme se dalším medailím, asi Pepově 30, možná i Palcovým narozkám s myslivcem.....
Vracíme se zpátky po cyklo, která kopíruje z druhé strany údolí, jímž jsme šli po zelené ráno. Cestou telefonicky navigujeme odpadlíky Pavla s Janou, Vojtu, Sovu, Mirka. Nechtěli Janu dovést na Klíč, šli NN nábližkou (Jarda by jásal) přes louku a hle zabloudili. Čekají na nás v lese kousek od Hájenky v dešti. Jediný chytrý Vojta traper včas do Hájenky došel, my ostatní kvůli odpadlíkům jsme zmokli. Déšť nám zmáčel nejenom vlasy a nejen holkám, ale v Hájence nám mokro nevadí, večeříme na kryté verandě a stihneme zde oslavit Pavlových Žákových 10 stezek a trasové číslo Jany Ryby 175. Potom ovšem nastává okamžik společensky důležitější, kterým je volba šéfa trasy. Ála už nás nechce, starat se o nás není prý žádná radost, což ovšem nevadí dvěma našim kandidátům, kteří kandidaturu se vším všudy ochotně přijali. V tajných volbách zvítězil Pavel Žák a všichni jsme mu přislíbili pomoc s organizací. Pavle my slíbíme všechno, hlavně toho od nás moc nechtěj! Šéfová chce volby zakončit pravidelným výkřikem Sigi Sigi Saga kolik,kolik, ale nemá šanci. Nový šéf od ledna už ji nenechá zasáhnout, než Alena stačí promluvit, už je vše pod Pavlovým vedením odeřváno. Prostě rychlý hoch z Bosny. Večírek se přestěhuje do jídelny a je zejména večírkem tanečním. Majka s elegancí sobě vlastní volby i celý večer absolvuje ve vězeňské noční košili. Přece se nebude pořád převlékat, dá rozum. V kostnici je pyjamas určitě stejně nejpohodlnější.
Neděle
V neděli dorazíme zásoby, pivo už došlo večer a pomalu vyrazíme domů. Na plánovanou vycházku s obědem v Radvanci se nikdo nevydal, i když cesta lesem je prý je hezká. Šéfové zatím neděkujeme, ještě si nás užije, novému šéfovi nás přejeme. Stezku jsme si užili i díky organizátorům, kteří si zase dost užili nás. Určitě si přesně takhle všechno představovali ve svých tajných snech a my jsme jim je pomohli uskutečnit, s nebývalou ochotou samozřejmě. Jak by řekl Zdeněk mladí, krásní lidi! Ani medailová smršť nás neodrovnala. Užili jsme si i trochu toho whiskového či jiného stínu srážkového...
Nejenom mladí a krásní, ale stateční jsme Zdeňku i roztomilí!
Medajle udělené na této Stezce za účasti: 80x – Jitce Svobodové, 75x – Mirkovi Tylovi, 60x Mirkovi Palečkovi, 50x Evě Chlebounové a Aleně Slavíčkové, 30x Pepovi Kosovi, 10x Majce Kostlivé a Pavlovi Žákovi.
Hájenka pod Radvancem
Páteční výlet
Páteční výlet