Putim - Živec - Písek
Termín: 6. – 10. května 2015
Autor: EPal.
Účastníci: 40 dospělých + 2 děti + 2 psi
Jak to všechno začalo? Asi jako většina akcí 9. trasy.
Ve středu v 13.40 na hlavním nádraží v Praze se u pokladen sešlo prvních 13 účastníků: Alena a Honza Slavíčkovi, Zdeněk Bílek, Ivan Fohl, Eva Hollmannová, Erika Kadlecová, Vojta Koláček, Honza Taubel, Ervín Taubel, Zdena Bauerová, Eva Chlebounová, Mirek a Eva Palečkovi, kteří nastoupili do vlaku a v 14.14 hod odjeli směr Zdice do Čížové. Ve Zdicích jsme se málem rozloučili se Zdenou Bauerovou, která ne a ne vystoupit z vlaku. Nám se však dařilo vlak zdržet a všichni společně se vítáme se Zdeničkou Gilarovou. Odtud pak už jen do Čížové, kde nás už očekával známý zelený Volkswagen společnosti CK Neužil s řidičem Jardou a navigátorkou Janou. Naložili jsme své batohy do přistaveného dostavníku a dále pokračovali cca 4 km po svých. Z počátku to vypadalo, že zmokneme, ale byl to jen planý poplach. Pro jistotu jsme se hned po prvních pár metrech ukryli do místní prodejny s pečivem, kde si někteří účastníci zájezdu koupili chleba v stavu pevném, jiní ve stavu tekutém. No a pak jsme šli k plynové lávce přes řeku Otavu do Vrcovic. Cestou jsme byli vcucnuti do domácího prostředí vodáckého baru, abychom se dozvěděli při lahváčích něco o místních poměrech. Už, už to vypadalo, že nebudeme mít kde hlavu složit, ale nebyl by to Jarda, aby neměl vše pevně v paži. A tak přes mnohá martyria jsme se ubytovali v Sokolské chatě, kde už na nás taky čekali Karel a Jitka Svobodovi. A tak nás bylo 18 a večerní zábava probíhala v plném proudu v šumění proudu řeky Otavy. Když nám před půlnocí v hospodě U Caisů zavírali lokál, zdála se nám noc ještě mladá, a tak jsme si ji na jednom z nejútulnějších pokojů prodloužili. Tekly zde Irské whisky různých značek. Prostě radosti není nikdy dosti!
Hlavně, že máme ráno všichni včetně Ervína své peněženky na svém místě – když ne v kapse. Proto můžeme všichni vyrazit směr Písek. Před Pískem potkáváme Přemka Kociána a hned je prostor pro pažit a jeho radost. Po cca 8 km jsme v Písku v hospodě Na radosti, kde sice nikdo žádnou radost neměl, ale každý se najedl podle své chuti, aby měl dost sil na prohlídku historického centra vč. Kamenného mostu, odkud byla vidět socha Jana Žižky a dětský hrad, z čeho jiného než z písku. Taky jsme navštívili muzeum zvané Elektrárna královského města Písku. V hospodě Papírák čekáme na Mirka Tyla, ale ten má zpoždění, proto ho potkáváme na cestě směrem k Putimi.
Kdo si Putim prošel, tak viděl na místním hřbitově kostnici z roku 1741 s pozůstatky padlých ve válce o Rakouské dědictví, hrob sedláka Jána Cimbury a faráře Josefa Baara - strýce spisovatele Jindřicha Šimona Baara. Také dva památkově chráněné mosty přes řeku Blanici, budovy bývalého válcového mlýna a pivovaru, ale v prvé řadě nás v Putimi vítá socha dobrého vojáka Švejka a velice příjemné místo našeho druhého spánku. Velký sál s pódiem hned vedle restaurace s výčepem. Do sálu se pohodlně vejdeme i se skupinkou osmi mladých (ale ne tak krásných lidí), kteří si v průběhu večera s námi zazpívali i taneček hodili. V Putimi se naše řady rozrostly ještě o Andru Kolínskou, Danielu Christianovou a Janu Taubelovou (s Pepinou). Už je nás 23 a stezka je naší novou šéfovou slavnostně zahájena.
Snídaně v Putimi je zcela mimořádná. Jarda Neužil získává medaili za 55. stezku a my dostáváme fakt velkou flašku domácích okurek a kus uzeného špeku. Dobře posilněni a naladěni odcházíme do 7 km vzdáleného Selibova, kde nás vítají Pavel Ryba, Gorila, Pavlína Mazurová a manželka Přemka Kociána – Míla s kamarádkou. Po dalších radostech ze setkání jdeme do Tálínu. Pochopitelně nemůžeme minout Tálínský rybník. Zde nejprve v komorní sestavě Zdeňka a Evy slyší zbytek devítky známou lidovou píseň, ale na pažit a radost Pavlíny u Tálínského rybníku došlo. Odtud jdeme NNN (tedy polem) a nikdo, ale ani naše šéfová si nevšimla, že má holé ruce a ne hole v ruce.
Nemusela se však pro ně vracet, protože poslední příchozí se o ně opíral. Posilníme se na další cestu v motorestu, kde parkují koně nejen pod kapotou, ale i živí - možná až moc živí, neboť majiteli jednoduše utekl. Jsme teprve v polovině dnešní denní dávky a 10 km do kopce nás ještě čeká.
Nebyl by to Ervín, aby se nepostaral o další veselé historky ze stezky. Protože prozatím není na stezce praporečník Michal, tak se ujímá této funkce zcela dobrovolně Ervín. Už na jednom z pažitů (kde byla oceněna Zdenička Gillarová za 30. stezku) byl varován, když odešel bez vlajky. To ale zpozorovala Eva a ušetřila ho cesty zpět. Druhé zapomnění bylo pro něj náročnější a stálo ho to 3 km navíc. Možná to bylo z euforie ze získané medaile za jeho 40. stezku! Ještě, že večer přijede Michal a snad ho zachrání!
Cestou na Živec ještě zvládneme jeden pažit s předáním medaile tentokrát Janě Taubelové za 30. stezku.
V 18 hodin přicházíme na chatu v Živci. A tady už je živo, neboť je pátek a na nás čekají zbývající účastníci stezky. Tonda Rybář, Lída a Pepa Kosovi (s Benžem), Jana a Vašek Čihákovi, Eva a Julek Mattauchovi, Marek a Jana Palečkovi s Františkou a Michal Zeman a Kristýna se Štěpánkem. Přijíždí i Líba Taubelová, kterou přiváží Terezka. Jsme všichni a večer může začít. Rozjíždí se ale pomalu, neboť pan kuchař asi nevěděl, jak se griluje, a tak potřeboval morální podporu Vaška. V 9 hod jsme všichni po večeři a tak se bavíme, bavíme, bavíme … a slavíme, slavíme, slavíme. Kdo si myslí, že svátek Jardy Neužila, tak se mýlí, neboť slavíme svátek Marka. Nejmladší účastníci stezky spokojeně spali a nenechali se rušit.
Je sobota, v kapse mám prachy … i proto můžeme jít po místním zeleném a červeném značení + NNN do Semic u Písku. I na tak krátkém úseku se nám odklonili Julek, Vojta a Mirek Tyl, a tak první dnešní medaili za 50 stezek, kterou dostává Erika, je bez jejich účasti. No co se dá dělat. Bez mapy a signálu nás zmíněná trojice najde cca po půl hodině v hospodě „U Báby Lišků“, kde byl zajištěný oběd. Sedíme napřed uvnitř, později venku a oslavujeme další medaili. Tentokrát ji získává Eva Hollmannová za 70 stezek.
Po 15 hod se pomalu vracíme zpět do Živce. Cestou ještě oslavíme medaili za 45. stezku Evy Palečkové a narozeniny Jany Palečkové a za docela silného deště se vracíme do místa našeho noclehu. Zde ještě před večeří oslavíme medaili Zdeňka Bílka za 90. stezku. Po večeři za účasti rodinných příslušníků Mirka Tyla (neteř s manželem a praneteř) přivítáme operou velmi zdařilého nováčka této stezky Julka. Protože jsme úspěšně zvládli všechny naše povinnosti a radosti, užíváme si posledního stezkového večera.
Písecké Ráno odcházíme či odjíždíme po skupinách do Písku, kde se zastavíme na Lesním hřbitově. Zde vzpomínáme při písni Oh, Shenandoah na našeho dobrého kamaráda. Z Písku většina odjíždí vlastními vozy, nebo využije k odvozu do Prahy Jardu. Cestu vlakem využívají pouze 4 stezkaři.
Ještě je dlužno dodat, že díky Zdeňkovi jsme se vrátili v čase do let dávno minulých (tedy let našich trasových prvopočátků), abychom si připomněli, co už jsme možná i zapomněli. A taky to, že nábližka není jen novodobý tvar NNN Jardy Neužila, ale už v roce 1967 byl v oboru nábližkování jmenován Vašek Dušek (šéf 9. trasy v letech 1969-1971).
Bylo to opět krásné včetně počasí, které jako vždycky měla na starosti naše nebeská parta!