Brdy
Termín: 24. – 28. září 2014
Autor: ZBau, ASlav
Na Hl.n. se nás sešlo jen pár (Honza Taubel, Eva Hol., Honza Slavíček, Ervín, Eva Chleb., Zdenka B., Jitka a Karel, Zdeněk B. a Pavel Ryba) a další se objevili cestou (Vojta, Mirek, Borek, Sova). V Berouně jsme měli dost času, tak jsme zašli do hospody u nádraží. Uvnitř to bylo moc pěkné, měli tam různé staré obrázky a cedule, a velký výběr piva. Objednali jsme si jídlo a pití a Zdeněk, který bral ochutnávku všech možných úžasných piv hodně vážně, si posléze objednal ještě pivo Klepáček, protože řekl, že to jinde nesežene. Jenomže k němu čichl – a ono smrdělo! Znalecky jsme ho všichni u stolu očichali – hrůza!, jenom Pavel, protože je Zdeňkův kamarád, tvrdil, že cítí karamel, ale to asi chtěl jenom Zdeňkovi udělat radost. Pak jsme jeli dalším vláčkem do Roztok u Křivoklátu a tam na nás na nádraží čekal Marek s Janou a Fanynkou a všechno to jistila Erika. Marek měl Fanynku ležérně přehozenou přes rameno jako šálu a Fanynka mu pěkně koukala přes rameno a byla spokojená, dokonce nebrečela ani když jsme je těsně obstoupili (a viděla nás zblízka), abychom se podívali, jak se Palečkům povedla. Odtud jsme šli asi kilometr do hospody u mostu na jedno pivo, a tam už byl Jarda s autem. Kemp Višňová byl kousek, tak většina šla pěšky a pár lidí se vezlo.V kempu jsme měli zajištěno spaní v chatičkách a v restauraci byla večeře a ráno snídaně. Večer byl prima, miminko v tom rámusu spalo, a jako úspěšná chůva se dost nečekaně ukázal Borek. Jitka dostala medaili za 75. stezku, kterou měla dostat už minule (takže teď byla po 76.!), ale měla s sebou flašku do terénu, kterou nemohla dát v hospodě, a tak nám ji koupil Zdeněk, abychom snad nestrádali.
Dneska jsme byli bez šéfa, který musel s Janou a Fanynkou do Prahy. Dopoledne vedla cesta přes kopec, tak nás zase pár jelo s Jardou. Já jsem tentokrát měla 80. stezku, tak jsem chtěla koupit pro všechny nějaké občerstvení a někde ho dát na pažitu. Tak se to hodilo, Jarda se mnou zajel do krámu a dokoupila jsem šunku a rajčata (whisky a tvrdý salám jsem měla z Prahy) a na kopci jsme našli šikovné místo. Sice nebyly klády, ale našli jsme velký pařez, tak jsem na něm nákup rozložila (měla jsem z obchodu pár navoskovaných papírů, tak to bylo jako ubrus) a Jarda dal velikou flašku bezvadných okurek. A bylo i pivo, na žádost Sovy koupil Jarda 6 velkých lahví piva Krušovice, tak to dohromady byla prima nabídka. Jenže pěšáci se dost dlouho neobjevovali, už jsem byla nervosní, že mi občerstvení sežerou mravenci, ale nakonec přišli a divili se, protože to nečekali. Pak kluci krásně hráli a Pavel udělal na cestě ohýnek, tak jsme si to užívali, Ervín se dokonce stočil na zemi a dával si dvacet. A potom Pavel vytáhl z ruksaku ještě klobásky a chleba, tak jsme ani žádnou hospodu nepotřebovali. Jenže začalo pršet, tak jsme museli pokračovat. V lese se cesta rozdvojovala – dál bylo možné jít po zelené (kratší) nebo modré (delší cesta). Šli jsme po modré, protože za námi dorazil Tonda a měl nám jít po té modré naproti, ale nakonec šel po zelené, kde na něho naštěstí narazil Jarda a naložil ho. Pak jsme došli k takovému posezení pod stříškou a Mirek vybalil svou pověstnou ponožku, která ukrývala bílý rum. Tak jsme popíjeli na zdraví, a pak pokračovali do Hospody u hřiště. Tam jsme měli klobásku a pivo a bylo to prima. Ervín usnul u stolu, asi tím, že s námi často nechodí, poněkud alkoholu odvykl. Večer jsme byli v hospodě Na Slovance v Kublově a tam jsme i spali v sále na zemi. Večer byl prima, dokonce s námi začal hrát i hostinský, nejdřív si 2 kvedlačkama drnkal o prsty a znělo to jako kastaněty, a pak začal hrát na kytaru. Šla jsem spát asi v ½ 12, ale na zemi to nebylo moc příjemné, tak jsem ještě dlouho byla vzhůru a slyšela, jak to naši+domácí pořádně rozjeli. Asi v ½ 2 šel spát Zdeněk, a bylo slyšet, jak remcá a nechce jít spát, dokonce párkrát opakoval „já vám holky stejně uteču“, a já si v duchu říkala „kéž by“, ale nakonec byl celkem klid a dalo se usnout.
Hospodský v noci hrál, ale ráno pořádně zaspal, tak jsme čekali v hospodě, ale snídaně pořád nikde. Pak se kuchyně ujala Eva Hol., udělala čaj a ohřála pro nás připravenou polévku, každý dal do placu něco k jídlu, a bylo to fajn. Další cíl byla vpoledne Svatá, kde byl plánován oběd, a sice svíčková z jelena! My, co jsme přijeli autem, jsme se šli podívat na takovou skálu nad obcí, kde byl výhled, a pak jsme si dali oběd a mezitím začali docházet pěšáci. Další cíl byl dorazit do Zdic, a odtud vlakem do Všeradic, kde byl zajištěn večer a spaní v pivovaře. Šlo se lesem přes Havraní skálu, ale bohužel začalo pršet, tak nebyla cesta nic moc. Naštěstí kousek pod lesem byl Jarda s autem a dokonce nám uvařil kafe a nachystal kelímky, tak to bylo jako za mlada, kdy měl vždycky připravené dobré kafe. Zase pár lidí jelo autem, a když už jsme jeli, rozhodl Jarda, že rovnou pojede do Všeradic do pivovaru. Tak jsme byli v pivovaru první a získali postel. Pěšáci a další, kteří dorazili, měli smůlu, protože postelí nebylo dost pro všechny. A byla sprcha, to je tedy vynález!
Na večer dorazila spousta lidí: Irena s mužem, Jana a Líba Taubelovi, Mirka a Vítek (od Daniely Ch.), Hanka Píchová, Jana (od Pavla), Michal s Kristinou, Marta, Jana Sovička, Mirek Paleček s Evou, Pavlína, Alena Slav., Ivan a Andra a už v poledne Marek s Janou a miminkem.
Večer byl ve velkém sále a byl slavnostní, volil se nový šéf. Musím přiznat, že jsem byla zvědavá na výsledek, protože žádná rvačka o tu funkci se nedala čekat. Zvítězila Alena Slavíčková a je na nás moc hodná, že to vzala. Díky, Aleno! A pak už se hrálo a nadělovaly se medaile (já a taky Hanka Píchová za 35. stezku, mladé to děvče!). Kluci se sice snažili, ale akustika byla dost špatná. Taky se trochu tancovalo, ale o půlnoci jsme museli jít spát, protože zavírali. Pokračováním večera byl mejdan na pokoji č. 2 a byl mohutný. ¨
ZBau
Batohy skládáme (kdo chce, tedy většina) Jardovi do auta a ze Všeradic cestami, zpočátku dobře schůdnými, se ubíráme k lesu. Zde je Tondovi Rybářovi udělena medaile za čtyřicátou účast na stezce. Je s námi i Fanynka Palečková v kočárku a nastávající maminka Kristýnka. Dále pak se při okraji lesa se dostáváme k prosluněné mýtině s pařezem pro každého; nádherné místo k zastavení. Dělíme se o svačiny a slavíme 100 stezek Jany a Vládi Skalových : Jana 40krát, Vláďa 60krát. Zatímco Vláďovi je odepřeno na přání zazpívat „Nechci už víc domov svůj na zemi“ (prý je to dost jekot), plníme přání Janino, která nám rozdává text vlastenecké písně Čechy krásné, Čechy mé…..To proto, že se pohybujeme krajem autora. A pak ještě zpíváme trampskou Sosnu - na cestu mamince Kadlecové (93), která se právě vydala za Tondou, jak Marek oznámil.
Cesta se posléze mění v necestu, tu s námi zvládá i Marek s Fanynkou v kočárku. Dále už se ale brodíme vysokým bahnem, jde-li o cestu, a močálem, má-li to být louka. Ať cestou či necestou, v hostomické restauraci Záložna se k obědu scházíme všichni, na pivo se přesouváme na venkovní posezení v pivovaru s informativním názvem Nalejvárna. Slunce hřeje, pivo je dobré, káva taky a toto je ještě proloženo třemi dost dobrými lahvemi (Andra je na stezce po padesáté, Pavel a Jana jsou rádi, že jsou s námi, Alena na kuráž po volbách). Personalistovi Zdeňkovi musíme připomenout jeho trasové číslo 12 a on vzpomíná na pátou malou stezku v roce 1974 právě zde. Tehdy chlapci před kostelem zahráli svatbě Mexickou svatbu, za což byli posléze otcem nevěsty odměněni dvacetikorunou. Mohutná nevěsta a její rozsáhlá rodina byli snědí, mezi nimi se ztrácel drobňoučký bledý vojáček - ženich.
Při pěkném odpoledni ještě diskutováno nejvhodnější logistické řešení, kdo kde přespí a jak s batohy: k ubytování je k dispozici několik chatek v kempu v Zadní Třebani a kousek podlahy v restauraci u Emy ve Lhotce zajištěné pro společný večer a večeři. Lokálkou do Třebaně, tam na nás čeká Jarda s bágly a po rychlém zabydlení převáží k Emě. Pstruzi k večeři výborní, večer hezký, výpadky proudu jen kraťoučké, dvoukilometrový noční pochod do kempu bezproblémový. Noc v chatkách studená; dle kvality spacáku pro někoho velmi.
Chladné a mlhavé ráno trávíme ve společenské místnosti kempu - chatce s krbovými kamny a kuchyňkou vybavenou čistým nádobím, varnými konvicemi a termoskami. Pár vlhkých polínek z venku dobře stačí, stručně: H…o zle! V jedenáct se dle domluvy scházíme s druhou partou před hospůdkou U bobra za můstkem u kempu. Slunce začíná hřát, ale pivo nic moc a hospodská taktéž. Brzy, tentokráte už s bágly, se přemisťujeme asi dva kilometry podél řeky k závěrečnému posezení do objednané restaurace v Řevnicích. Cestou Zdeněk u jedné z chatek poptává pivo a dostává ho. Venkovní posezení je opět prosluněné, číšník i kuchař dost dobří, spokojenost s obědem značná. Objevují se Lída a Pepa Kosovi, Pepa čerstvě zbaven ledvinového kamene. Cestou k nádraží někteří ještě doprovázíme Jitku do cukrárny a pak už jen narvaným vlakem domů. Vláďo - sovo, díky. Bylo to fajn!
ASlav.