Malá Stezka 2008 "Z Kozičína do Pičína"

... aneb oslava VVV Věra Váva Vodičková - "50"

Středa - výjezdní slezina

Z hlavního nádraží jedeme s několika krátkými přestupy – 1 malé pivo do Oslí: Svoboďáci, Slavíci, Skřivani, Kosáci, a neptáci: Vojta, Ivan, Mirek Tyl, Zdeněk Bílek, Borek, Erika a já. Ve vlaku stihneme oslavit Helenku Bílkovou – na fotografii celá Matylda. V Příbrami přistupuje sám šéf. Z vlaku popojdeme několik km do rekreačního střediska v Nesvačilech u Rožmitálu pod Třemšínem, kde nám Věra zařídila 2 noclehy s polopenzí. Hned při příchodu jsme dotázáni, proč jsme si neobjednali obsluhu. Pivo si točíme sami ze sudu, k jídlu si chodíme do okýnka, jako za mlada. Paní kuchařka Venuše Ponocná je milá zatímco majitel pan Beránek neustále zvedá ceny podle lokální nálady.

Dojíždí mimopražští: Neužilovi s Evou Ch. a Evou H., Čiháci a Zdena G.. Nenecháme se odradit blbou náladou některých rádoby podnikatelů a protože je slezina oslavíme 750. účast Karla, 150. účast Kosáka (má se co učit), 450. účast Eriky (ta se teda víc snažila) a svátek Lídy, za který dostaneme rum se skořicí. Inovaci dobrou pro grog – Lidunka se omlouvá, že se v krámě překoukla. Lepší už to nebude – což chápeme. Marek dává láhev jen, že přistoupil. Asi to bylo náročné.

Čtvrtek - zahájení stezky

Ráno odjíždí Jarda s Janou. Objeví se Petr Černoch Gorila a Přemek s Mařenou. Jdeme pěšky bez batohů podívat do Vysoké na památník A. Dvořáka. Cestou se stavíme u Rusalčina jezírka, kde zahrajeme na svátek Zlatuše svátkovou hymnu; naši paměť kvituje Mirek s povděkem. Erika dává vzpomínkovou láhev. Přemkova 10 stezka odměněna též medailí, stal se šéfem trasy, když ještě neměl číslo, což je rarita.

V průběhu prohlídky památníku dorazí Sovy. My si necháme pustit film o Dvořákovi a k němu si objednáme dobrou kávu. Najdeme ještě Dvořákovu vilu Rusalka, lehce zanedbanou, která dodnes patří jeho rodině, což se dovídáme od průvodce v památníku, který je přímo potomkem mistra. Míjíme i bývalou hospodu, která je velmi upravena a na ní nápis – „Zde mistr popíjel s místními horníky.“ Cestou to brával zacházkou lesem kolem jezírka. Tam se mu zřejmě zjevila – horníci ten den zřejmě hodně narubali a tak též hodně objednávali mistrovi – Rusalka. Zpátky to bereme přes hospodu U Cempírků, kde Mirek odměňuje naši paměť becherovkou. Po prohlídce kostela ve Třebsku, směrujeme na Tochovice, kam nás hnal hlavně Mirek, protože tady měl příhodu se slečnou, jakousi první. Jdeme Mirkovými nábližkami terénem, kterým sestoupíme na silnici bez konce - končí totiž v polích. Na začátku silnice v dědině stojí pomníček Evropské unie (ne nepodobný těm válečným). Pomníček sděluje, kdo poskytovatelem finančních prostředků. V Tochovicích se projdeme kolem zámku – je vidět, že zejména Mirek si to užívá. Část trasy zde zůstává v hospodě a my kterým nám hospoda s obědem stačila vyrážíme dál. Nejrychleji vyráží Vašek, který slupnul kousek muchomůrky červené….Prý mu na houbové výstavě poradil jakýsi skoro smotlacha, že tato muchomůrka v malých dávkách nevadí. Prostě normální houbový čaj.

Večer dojíždí Michal Z., Líba H. a Zdena B. Vašek okamžitě uléhá a objeví se až po 10. Major dostává medaili za 10 stezek, což je špatný příklad pro vojsko. Zahraniční Gorila má totiž také deset.

Pátek - volba šéfa trasy

Pavel Žák dostane opušťák a tak přijíždí. My opouštíme Nesvačily a tentokrát s batohy po modré přes Strýčkovy na Vysokou Pec. Pepa s Lídou dostávají medaile postupně za 15 stezek. Lída jich má 14, Pepa 16 a když se zprůměruje …. tak je Zdeněk Bílek zachráněn. Poslední zpráva šéfa je Lída=15, Pepa=17. Key rum na radost viz níže lze nazvat lahví numerickou. Ač jsme měli v úmyslu vyhnout se Vysoké, trochu jsme zabloudili a jsme tam zas. Tak si dáváme znovu dobrou kávu, kterou si odnášíme na terasu a do zahrady. V zahradě potkáváme Palečky st. i s Pavlínou. Muzikanti se stěhují do středu parku ladit neboť v zámku ladí profesionál. Jsme zvědavi, co bude říkat milá paní průvodkyně - kávová, až v sobotu v zahradě na svatbě se zjeví náš šéf. No nevšimněte si mezi svátečně oblečenými svatebčany mladého trapera!

Míjíme rybníky, kde Pavlína otevírá slivovici pro radost, protože slyšela hrát píseň „Jako kotě si příst“ a Vláďa Vodička a Eva Chlebounová dostávají medaili 35. Ochutnáme další variaci na rum, kterou nazýváme pralinkami. U cedule Kozičín dámy srovnají figuru a udělají skupinové foto. Další skupinové foto je pánů, kteří na to všechno vyděšeně zírají. Fota zabránila chvíli provozu místní silnice.

Dále volíme okliku přes vojenský prostor na Pilskou nádrž a směrem k Třemošné na Orlov. Cestou dedukujeme, inspirováni nedalekou střelnicí, že nejlepší je zrušit aktivisty, protiaktivisty, policajty i Američany, pak se nemůže jeden splést. Tady v nádrží si Pavlína v pitné vodě umývá obuv – od čeho nebudeme rozepisovat. Aleně, která je na tom podobně, sdělíme že už si možná tenkrát našlápla, když si vzala pana Slavíčka. Jenom našlápla, odvětí a hned je utěšena, že je na tom dobře, protože nejhorší je našlápnout si s Mazurou. Tak už to dál neřešíme a pijeme na radost Key rum od Zdeňka, od Palca myslivce za narozeniny stezek a od Zdeny pojídáme vitamínovou bombu. Pak je uváděna další medaile (60), dotyčný (všechny předchozí přivedl většinou Mirek Tyl) byl přiveden Karlem Čapkem. Alena vyrazí, že Karel přivedl Slavíčka a šéf má po připraveném úvodu.

Vrcholové družstvo Přemek, Borek Ortéza, Zdeněk, Vojta, Ivan a já si necháme ujít přechod přes vrch Třemošná s pěknými výhledy a tak do hospody v Orlově dorážíme s lehkým zpožděním. Ubytování v avizovaných buňkách se nekoná a tak si musíme vystačit s hospodou s názvem “Na samotě u lesa.“ Do místnosti na spaní si dáme batohy a vrchní sem přestěhují běžné hosty. My sedíme v místnosti druhé, kde bude spát druhá polovina trasy. V Hospodě k nám přibyli Ervín s Janou, Zdeněk Janák s Petrem Klainem a Andrea s kamarádkou Květou, která si s radostí večer zazpívá a „Co mám dělat jáá“ na což jí s radostí též zpěvem odpovíme.

Rozhovory z dámské toalety

Mladá slečna, blondýna, s vlasy jak si Karel vždycky přál:
Odkud jste /z Prahy/
Vy se tak bezvadně bavíte
Celkem zachovalá paní středního věku - asi maminka – tamtéž:
Odkud jste /z Prahy/
Vy se tak dobře bavíte
To u nás tady v Příbrami není
Trochu si šplhnu, že naše oslavenkyně je také původem z Příbrami
Hned bych se k vám dala

Tady by nám pánové s velmi funkčními ledvinami měli konfrontačně dodat, co sdělovali pán středního věku a jeden mladší o hudbě nebo zábavě tamtéž na pánském.

Volba šéfa proběhne svižně. Vedoucí pozice šéfa volební komise se totiž ujímá Karel, nekompromisně se zeptá, kdo je všechno pro Marka (ani bývalý poslanec nemá možnost zapojit se do debaty) a jelikož se přihlásí všichni, je proces ukončen. Zapomene se zeptat Marka na jeho názor, ten po volbě ale dodává, že tu práci dělá rád. Šéfa dost obdivujeme – víme, co jsme zač. Jeho optimistický výrok zkontrolujeme po dalším volebním období. Andrea si večer užije medaili za 30 stezek a druhý den i svátek.

Sobota - oslava Věra „50“, sobota údajně odpočinková

Ráno běžíme 3 km do Příbrami. Koupíme si lístek do Ševčínského dolu. Důl je ovšem 2 km od pokladny vzdálen. Oblékneme si hornické helmy a rozdělíme se na 3 skupiny. Jedna cestu po skluzavce do dolu vzdává a vrací helmy. Druhá nejpočetnější sjede do dolu. Naše skupina o 7 účastnících musí počkat až skupina předchozí z dolu vypadne. Po prohlídce vodního kola se vracíme 2 km pro batohy k pokladně, lehce se rozdělíme na 2 skupinky.

Já a Ivan jsme rychlá jednotka, ostatní se plouží za námi. Batohy ovšem v pokladně nemáme, žádný vzkaz, kam šli ostatní (další prohlídka, hospoda apod.) nám nenechali. Do dolu jsem šli jen s peněženkou, ostatní majetek propozice s informacemi nemáme. Vracíme se naproti skupině Michala, ale ta už někam zmizela. Začneme shánět Sokolovnu, protože, že tam spíme, je jediné, co si pamatujeme. „Tady v Příbrami žádná není, to musíte do té druhé Příbrami cca 2 km přes les,“ praví domorodci. „Žiju tady krátce jenom 62 let, ale v tělocvičně ještě nikdo nespal …"

Proběhneme lesem, za pomoci dalších domorodců odhalíme uzavřenou sokolovnu, cestou i na místě testujeme hospody, ale nikde nikdo. V jedné si dáváme oběd a vracíme se. Podaří se nám vtrhnout se cvičenkami dovnitř a vyrazit školníka ze sprchy. Ten se neoblečen schovává za dveřmi – dneska tady spí jenom svatba, o paní Vodičkové a turistech jsem nikdy neslyšel. „Ale svatebčané dojedou za 10 minut, můžete se s nimi domluvit.“ Tak čekáme, doufáme, že to jsou svatebčané od Marka. Sedíme na lavičce, svatba sice zatím nepřijela, ale přijeli postrkovači aut, v čele s Věrou: „Kde jste, všichni Vás hledají a proč nemáte telefon?

Za chvíli proběhne část trasy odcházející na Svatou Horu. Tu následujeme a dostáváme další zvídavé otázky. Do té doby jsme byli klidní. Ale když se všichni divili a prohlašovali, že dostanou láhev za strach a za nošení našich báglů po městě, s klidem jsme skončili. Seřvali jsme všechny tazatele i s oslavenkyní. Tu protekčně nejdřív. Vy jste si mysleli, že jsme povahou klidní. Kdepak, to si Vás jenom někdy rozmazlujeme.

Po návštěvě Svaté Hory se suneme pod navigací Zdeňka Janáka a jeho mobilního telefonu do zahrady Hany Janákové, kde spolu s ní čeká i Anna Hana Janáková. Obě Janačky Hany upekly spoustu koláčů, připravily kávu čaj a víno. První přípitek byl též vzpomínkový, na jednoho našeho kamaráda, který stále hraje na kytaru určitě dobře, ale jinde. Další láhev je na oslavu 50 stezek našeho Sovy. Později sem dorazí i samostatně navigovaná skupina, která si prohlížela parní stroj v Dolu Anna.

Večer se přesouváme do hospody u Švejka. Nejprve se musíme starat o unešenou nevěstu – té se z hospůdky nechtělo a ženich ji to přál a vůbec nepospíchal, kde kdo se jí k tanci chopil a panáka připravil. Dorazila i Radka s Leošem a Ráchel s Vláďou.

Rozmluva naší mladé sekce s nevěstou a ženichem:

Moje manželka je těhotná a už šla spát.
To moje manželka je doma nemocná.
To já jsem tady a určitě si dám dalšího panáka.

Když to ženich viděl, rychle s nevěstou odtančil do sokolovny, kde byla svatební hostina.

Kontrolní otázka: Čí manželka byla z těch 3 nejšikovnější? Správná odpověď - ta co byla ve správnou dobu na správném místě. Tady je potřeba, aby si po přečtení dala výherkyně dalšího panáka. Tak ať žiješ, Ráchel!

Věra dostává jako trasový dárek novou karimatku. Tu si okamžitě připraví, a tak se nemusí z hospody domů vracet. Zatančila nám i na stole to aby stolek jejích příbramských příbuzných věděl, jak se umí bavit litoměřičtí.

Neděle - to už je konečná

Jdeme po zelené na Pičín, kde je další dámské foto v lákavé pozici. V hospodě si dáváme pivo a guláš. Pak slézáme z kopce do Hluboše, ale prohlídku expozice fotografií našeho prvního presidenta v místním zámku nestíháme, protože mají otevřeno do 3. Paní byla sice ochotná po pracovní době na nás počkat, ale přihlásili se jenom 3 zájemci, kteří mysleli, že musí výstavu vidět: Borka s Mirkem prásknu, ale třetího tipuji na Petra, Marek na Gorilu.

Z Hluboše už razíme do Bratkovic na nádraží. I v neděli cestou stíháme pár lahví: Zdena 70 stezek, Vojta 80 stezek, Ráchel svátek, další svátek Michal a radost Pavla Žáka nad skončením opušťáku měla jména Jameson.

Shrnutí

pro ty co mají na čtení celých zpráv málo času. První dva dny lidé hlavně přijížděli, další dva zase už průběžně odjížděli. Lahví a medailí bylo hodně, protože hodně chodíme. Většinu původních nováčků přivedl na trasu Mirek Tyl, ne tak Honzu. Je potřeba ovšem znovu přivést Čapka. Představujeme si to takhle: Honza Slavíček odplatu na rtech: „Hovno Mirku, Čapka Karla vedu já.

nahoru