Malá Stezka - PODBRDY II. 2007

Díky tomu, jak Sova nádherně stezku vymyslel (kratší trasy), zúčastnilo se nás opravdu hodně. Dokonce se objevili i lidi, kteří s námi už dlouho nikde nebyli, a myslím, že jsme si všichni lebedili.

Pá 4.5.

Zdravé jádro mělo sraz na Hlavním nádraží v 18 hod. a odtud jsme pěkně s muzikou vyrazili do Zadní Třebáně - včetně Hanky Fohlové, která s námi už dlouho nikde nebyla. Ve vlaku jsme hned oslavili Karla. V Zadní Třebáni jsme po několika krocích měli první pažit v hospodě na nádraží a kluci vzpomínali, tak při naší minulé stezce korzovaly po nástupišti prostitutky (tentokrát se nedostavily, zřejmě se o našem příjezdu včas nedozvěděly). Po nějaké chvíli se po nás začal shánět Sova, který s další partou čekal v hospodě v kempu Na ostrově, a když to nemělo žádný výsledek, přišel si pro nás a odvedl nás do kempu (chatičky). Na čele měl pár stehů – přímo výšivku, protože si chvíli předtím rozrazil hlavu o nějaká vrata. Říkal, že když doktorovi vykládal, že jede s ruksakem na stezku, div to s doktorem neseklo. Večer jsme seděli v hospodě, kde jsme měli večeři a kde nás obsluhoval lehce namíchnutý vedoucí. V hospodě byli i Pavel s Renatou, které to moc sluší a má docela malé bříško. Oslava Pepíka Kosáka. Hospoda byla plná a byl dost rámus, tak jsme se před půlnocí přesunuli do jiné hospody a tam pokračovali.

So 5.5.

Ráno začalo prima, Sova nám objednal čerstvé rohlíky a housky, tak jsme snídali a povídali a fotili se. Postupně se objevila větší část Fohlovic rodiny, Ivan, Štěpán a Zuzana se svým klukem. Pak jsme vyrazili K zrzavému paviánovi, kde byl oběd. Sova cestou ztratil bundu, tak jsme ho trochu napínali, až dal flašku, a pak se – úplně náhodou – ta bunda objevila. Taky se objevily nějaké flašky od oslavenců (Danielin Pepa), takže jsme nestrádali. Odtud jsme si šli prohlédnout raketovou základnu a cestou byl pažit s hudbou a medaile pro Evu Palečkovou za její 30. účast na stezce. Bývalá raketová základna je nyní poměrně v rozkladu – prohlédli jsme si budovy k uložení raket, a taky rampu vedoucí k bývalému prostoru pro radar. Oslava Přemka Kociána. Abychom si nezašli, potřebovali jsme potom nalézt díru v plotě (kterou kdysi viděl Honza Slavíček) a tudy se plynule posunout dál, ale nenašli jsme ji, tak jsme základnu obešli nejdřív zevnitř, a pak zvenku kolem plotu, a tím jsme si pěkně zašli. Navíc začalo k večeru pršet, tak to nebylo moc veselé. Jen Tonda (asi, že je takový mladý zelenáč) blaženě trylkoval, že to je nádherrrný výlet a nádherrrná cesta atd. – všechno nádherrrné. Mně to tak nádherné nepřipadalo, tak měl kliku, že jsem na něho nedosáhla, asi bych mu byla ublížila. Nocleh byl ve Vižině v Europajzlu; dole byla hospoda a nahoře sál, kde jsme večer seděli, a pak i spali (bylo nás hodně, tak skoro jako sardinky). Oslava Vládi Vodičky. Zatímco kluci hráli, Ervín s Tondou začali dovádět (Ervín prý po kafi s rumem! tančil zcela nové figury a juchal). Tonda netančil, ale pořád běhal do svého pelechu, a to vždy přes Přemkovy nohy, na které mu pokaždé chňoupsnul a Přemek mu vynadal, co tamtudy pořád leze a šlape mu na nohy. Když už to bylo poněkolikáté, tak se Tonda ohradil, že stačí, kdyby mu to Přemek řekl do očí, tak by tam pořád nelezl! Asi v 11 se mi už chtělo hrozně spát, tak jsem opatrně couvala do spacáku (měla jsem to asi 1m), a když už jsem myslela, že mám vyhráno, zblejsknul mě Ervín a začal křičet na celé kolo, že už chci jít spát, tak jsem zase musela zpátky do první linie. Spát jsme šli asi v 1 hod. (Vidko měl jako starý partyzán výjimku, ten mohl jít o chvíli dřív).

Ne 6.5.

Po snídani jsme vyrazili vstříc dalším dobrodružstvím – včetně Rachel, která vezla v kočárku malého Míšu. Jenže jsme šli zkratkou přes šílené oraniště s kopřivama, a Rachel chudák za námi. V tu chvíli zrovna jel kolem motoráček a strojvedoucí div nevypadl z okna, jak koukal na tu rojnici podivných poutníků, která se k němu hnala. Na stanici určitě vykládal, že vlak o vlas unikl přepadení, protože to bylo jako z nějakého westernu. Když jsme byli opět na cestě, viděli jsme pomalu přicházet Rachel a Míšu s kočárkem nesli 3 kluci (asi náhradní tatínkové, Láďo bacha!). Cestou jsme šli přes Osov, podívali se na keltské kultovní místo Skřipel, a pak v Neumětelích na hrob Šemíka. Když jsme byli v poledne v hospodě, objevili se Daniela, Vítek a Líba Hníková. Odpoledne byl krásný pažit na kopci Košík s výhledem, několik flašek a oslavenců (Ivan medaile za 45. stezku - zase dostal vynadáno za černé vlasy, a oslava Vojty). Objevila se Jitka Molatová a chtěla dát flašku, ale bylo jí vysvětleno, ať si ji schová, že ji bude potřebovat. Spali jsme v Želkovicích v ubytovně, někdo na posteli a někdo na zemi (z cihel, která ale byla Sovou v programu označena jako měkoučká podlaha!) Večer proběhl v krásné hospodě a husa k večeři přilákala některé další zájemce (přijela Marta a Alena, a taky se znovu objevili Kosáci).

Po 7.5.

Ráno po dobré snídani hraní před hospodou a oslavy včetně tance (oslava Jitky Molatové). Pak do Suchomast – podívat se na „klonk“ nebo „klouk“?, vrstvy ve skále z období devonu a siluru, a pak povídání o profesorovi Chlupáčovi, který prokládal vědecké bádání techtlemi s mladou kolegyní, až se jednou při činu poněkud zaklínili a toto propojené těleso muselo být za velkého zájmu ostatních pracovníků ústavu odvezeno do nemocnice k vzájemnému oddělení. Tato „odborná“ Sovova přednáška se u účastníků stezky těšila mimořádnému zájmu. U obchodu pažit s muzikou a Jitka Molatová musela dát další flašku za medaili (15. stezka). Bylo plánováno koupání v lomu Homolák, ale vzhledem k počasí jsme se nakonec nekoupali, ale udělali si pažit na krásném místě s velkými balvany (přímo čarodějné místo), a kluci udělali oheň a kolovalo pití a hrálo se. Spaní bylo v sále v hospodě v Měňanech; večer se přímo z Himalájí dostavila Erika a říkala, že v Himalájích vylezla nejvýše skoro 5.500 m (ale prý u toho poněkud funěla, chudák malej, to by se mně stát nemohlo; já bych určitě nefuněla, protože bych byla bradou vzhůru). Tenhle večer se rozdováděl Sova, lezl do výšky po dřevěné konstrukci, a když pak plavně skočil dolů, špatně dopadl a udělal si něco s kotníkem (a Sovička se o něho obětavě starala, protože Sovu ničím nenahradíš).

Út 8.5.

Po snídani pochod přes vrch nad Litní, na louce byl krásný pažit s výhledem na vesnici i na Karštejn. Pak jsme se my s Janou Neužilovou vydaly na nádraží a ostatní pokračovali na místní hřbitov (chráněný UNESCO), do Bělče a do Zadní Třebáně, kde byla stezka ukončena.

nahoru