Majdalena
Termín: 6. - 8. listopadu 2015
Autor: Věra V.
Na 40. výroční Majdaleně jsou Jitkou a Karlem mezi prvními vítáni oba Slavíčkovi, oba Hníkovi, Zdenička chebská, oba Vodičkovi, dvojice Andra a Ivan. Následně během podvečera přijíždějí Líba a Honza Taubelovi a sólisti Borek, Marek, Vojta a Přemek. Celkem 17 jedinců si zde užije velmi teplý a dokonce i slunečný víkend.
V poklidně začínajícím večeru (bouří jen pěnící pípa) objednává Jitka telefonicky 8 porcí vypečené husičky na druhý den. Po 9. hodině večer se roztrhl pytel s oslavami. Nejdříve Líba H. dává za přání láhev Fernetu a vepřovou pečínku na zajedení, po ní Alena slaví s lahví Whisky a utopenci.
Fernet byl nějaký zakletý, neboť byl poživatelný i po vylití na stůl, viď Přemku. Později dokonce vedl Andru poetickou náladou:
„Hledám celý den na netu,
rým vhodný k Fernetu.
A tak milá Libuško,
dej si radši panáka – maličko.“
Když se takto povzbuzení prohřejeme na provozní teplotu, je nakonec bujně veselo až do sobotní 1 hodiny.
Ráno nás oproti českým i norským předpovědím vítá deštěm. Jitka jede na kole pro rohlíky, Líba H. vybaluje kefíráky i tvarohový koláč. Úvahy se vedou o výších vdovských důchodů, ale chlapcům stejně nakonec rozdáme léky a vyrážíme na vlak do Třeboně. Zde nás čeká cesta kolem Světa!
Slibovaná galošová trasa kolem rybníku Svět opravdu povede trochu mokřinami a taky malinko močály, jinak je ale celá procházka příjemná a dlouhá cca 11 km. Náhoda nás přivede i k často vzpomínanému poli, kde kdysi v chladném listopadu dva spolu „lásku tvořili“, jak zpívá klasik. Vojta jen prohodí: „ Pravé lásce na počasí nezáleží.“ Ostatní pak doplňují, že vlastně ani na místě nezáleží a nakonec ani na pohlaví, že.
Cestou stihneme i dvakrát zahrát a zazpívat, jednou z radosti nad krásou Světa a jednou kamarádovi Vencovi Lidovi na památku při příležitosti jeho nedožitého výročí.
Procházíme chráněným pásmem lázeňských pramenů a dál kolem rybníka. Všude po Čechách je nedostatek vody, jen tenhle rybník přetéká! Nemůžeme to pochopit a Přemek si to jde i vyzkoušet. Nejdříve si přes blata chtěl zkrátit cestu a nakonec nechtěně zajel do bláta až po kolena.
Cesta vede kolem lázní Aurora, což je 7. listopadu trefně symbolické.
Obědová hospoda se moc nevyznamená. Jídlo není takové, jak jsme si ho vysnili, a tak nám tam není ani do zpěvu. Nástroje na ramena a hurá na vlak zpět do útulné chaloupky. (Loučí se s námi Marek i Přemek.)
O útulnost v chaloupce se stará nejen hostitelská dvojice, ale i Ondřej, který topí v kamnech, jako by snad byl listopad. Jitka si smí přát na své oslavě písničku, Karel si tu svojí může i zahrát …
Jako jeden muž si všichni říkáme, že se rozloučíme a rozjedeme se domů. Krásné počasí volá hlavně zahrádkáře, protože tohle teplo asi dlouho nevydrží.
Dveře od kuchyně v pátek vysazené kvůli base nasazují hned 4 inženýři. Je znát, že doba přeje technikům. Karel ale vše vyřeší jednou sekyrkou.
Tak ještě rozloučit a brzy zase na shledanou.
Libuška všechny chlapce krásně ostříhala. A Zdenička se netahala z Chebu s ořechy, ale rovnou z nich upekla vanilkové rohlíčky. Pak že nemáme mezi sebou chytré a šikovné lidičky.