Majdalena
Termín: 7. - 9. listopadu 2014
Autor: Andra
Sjeli se: ptáci Skřivani a Slavíci, major s Ondrou, kapitán s Ivanem a Androu, Vojta a Vodičky, Erika s Markem a pochopitelně hostitelé Karel s Jitkou a ještě Zdena Gillarová a Zdeněk Bílek.
Páteční večer probíhal v rámci oslav Evy, Líby, Jitky, Karla a budoucí šéfové. Jitka si netroufala tančit na stole, tak vzala zavděk s Markem židlí. Alena nám věnovala jednu Tulamorku a vzápětí dostala další jako trasový dárek – takhle to má v životě chodit. Jak se jedné lahve zbavíš, hned je potřeba další v záloze. Lahůdek bylo nepřeberně, čtverečkovaný dort plaval v rumu a mufínci byli tak krásní, že bylo zaveleno jíst je až další den. S nespokojenou se potázal pouze Vojta, který nesložil šéfové báseň k 70tinám.
Ráno v sobotu musíme urazit dalekou cestu do nádraží majdalenského bočního. Odtud vyjíždíme na Frahelž, kde před výstupem samozřejmě trénujeme signalizační zařízení. Ve Frahelži vyzvedneme Honzu Bydžovského s Přemkem a vydáváme se pohodovou rovinatou trasou kolem rybníků do nám známe hospody z kol ve Vlkově. Posedíme chvilku venku než otevřou a jsme odměněni výbornými specialitami ryb několika druhů. Pouze Zdeněk huhlá, že ryba je kostnatá jako on. Odtud z Vlkova po obědě rychle přes bahno kolem mostů pokračujeme do Veselí, abychom dosáhli na opilé Františkány, jež budoucí šéfová zbaběle nazývá ořechovým dortem. Koná se prohlídka zahrady i vily, pro ty, co se dlouho ulejvali z cyklo víkendů. Posedíme u krbu při čaji, vínu i kávě. Přemka pošleme domů a my se zpátky vydáme zase po železnici, abychom i nyní zkusili signály s naším známým optimistickým „Zastavíme“.
V neděli ráno po rozpuštění kadeřnického salonu vyrazíme k Pilaři okouknout, co nás čeká na vodě za 4 roky. Po příchodu z vycházky je vydáno několik rozkazů:“ Dojídat, dopíjet a nenechávat zbytky“. Dopili jsme všechno i se sudem, druhé jsme vyřešili formou několika výslužek. Moje maminka i Matylda vzkazují, že kefíráci, mufínci i rohlíčky vanilkové se moc povedly.
Před odjezdem se pan Slavíček dotazuje, kde jsou cestou do Prahy ta správná zarostlá místa. Komu z Vás se také hodí, vězte: před Horusovickým rybníkem nebo na vrcholu Votičáku za Miličínem a třetí poslední v okolí Benešova, jinde se nechytnete.
Vzkaz pro jednoho našeho člena (viz večer páteční):
To jsi to zase chlapče zvojtil! No když rychle půjdeš do sebe a všechno verši
napravíš i lahvinku Dew More Tuly připojíš, možná se i velké oko nad Tebou
zamhouří.