Majdalena 2011

Na letošní Majdaleně probíhaly tradiční oslavy, ovšem žádné z nich nebyly kulaté. Možná i tento fakt se trochu odrazil na návštěvnosti, ale nedá se říci, že by nás tam bylo vyloženě málo. A kdo tedy přijel? Od pátku do neděle se zúčastnili kromě domácích Karla s Jitkou také Líba a Ondřej Hníkovi, Eva a Standa Skřivánkovi, Zdena Gillarová, Marek a Jana Palečkovi, Erika Kadlecová, Zdeněk Bílek, Alena a Honza Slavíčkovi, Tonda Rybář, Michal Zeman a Kristýna Pincová. Na páteční večer přijel Vojta Koláček, který v sobotu prchal na oslavu svého synka. Na sobotu tradičně dorazili z Veselí Bydžovští. A na sobotní večer se nakonec ještě objevila Zdena Bauerová, která zřejmě neunesla fámová fakta, která se dozvěděla v pátek po telefonu od Karla.
Během pátečního večera byly postupně oslaveny narozeniny majora Líby, Evy Skřivánkové a Jitky Svobodové, konzumovaly se laskominky a snad i nějaká ta písnička na přání byla. Večer se slibně rozjel, ale přesto jsme disciplinovaně šli někdy okolo druhé ranní spát, aby s námi druhý den byla alespoň nějaká zábava.

Byl totiž naplánován relativně dlouhý výlet. Bratru 15 kilometrů. Nicméně buřtíky byly výborné, za tento nápad patří Zde ňkovi neskonalý dík. Ohníček hořel pěkně, horší to bylo s hašením. Ale pokud vím, žádný výjezd k lesnímu požáru toho dne nebyl. Volným krokem přes Klikov a až kolem Paříže jsme došli do hospody ve vesnici s romantickým názvem Tušť. Hospůdka byla skutečně útulná, na výběr dva druhy jídla. Jedno z nich byl řízek, tak č lově k musel být opravdu rychlý, aby na ně j zbylo. A pak už se hrálo a čekalo, až pojede vlak. A když se nachýlil odjezd a hrstka lidí na ně j vyrazila, druhá část lidí se rozhodla, že půjdou i zpátky pěšky. Ještě se vytvořila třetí skupinka, ve které jsme byli pouze dva se Zdeňkem, že v hospodě počkáme do dalšího vlaku a to z důvodu, že jsme před sebou měli čerstvé pivo.

Demokraticky se nakonec rozhodlo, že cesta pěšky bude přínosná pro všechny a tak po břehu rybníka Cep šlapeme dalších 10 kilometrů do Majdaleny. Ke konci už za tmy. O malé odbočce na dvacátém kilometru ani nemluvím, protože hospoda byla zavřená.

Večer jsme oslavili Karlův svátek, zazpívali spoustu písniček, ale nedopili sud. Přesto, že nikdo neasistoval při odchodu na kutě, šli poslední spát asi v jednu. Asi bychom s Michalem vydrželi i déle, ale na druhou stranu – proč?

Nedělní dopoledne zastihlo naši čtyřku ujíždějící zpátky do hlavního města, ale oni se na cestu asi nakonec, tedy krom Svobodů, dali nakonec všichni. My se ještě cestou stavili v Písku na lesním hřbitově zapálit svíčku tomu, který na Majdaleně také svého času slavíval ...

nahoru