Majdalena
Termín: 5. - 7. listopadu 2010
Autor: Andra
Naše kapitánova jednotka dojíždí o 4 členech obohacena o Kristýnu ve 22.00.
Přítomni jsou kromě hostitelů Tonda, Vojta, Honza T., Sovy, Vodičkovi, zpěvná sekce Slavíci-Skřivani, Zdeny GilBau, Kadle Pale: Marek, Jana, Erika, Major s Ondrou, Neužilovi a Zdeněk Bílek.
Pozdním příjezdem prošvihneme narozky majora, který dostal novou košili. Tentokráte si ji v obchodě zkoušel Karel, tak Líbě sedí. Líba mění s Jitkou velkou za malou, potíž je, že nám teď Jitka asi bude chtít velet. Co stíháme jsou narozky Evy, která si nejvíce užívá tanec s Ondrou. Dojde i k lehkému pánskému striptýzu: při písni o jakési zpomalenéné šenkýřce jedna vojenská nižší hodnost strhá svižně z mlaďochů všechna trika.
Ráno čekáme až přijedou Bydžovští. Zdržuje kapitán, který se domnívá, že snídani vaří jeho Markytánka. Ta se brání, že o víkendech maká v kuchyni on. Nakonec se děti domluvily a společně si zavařily.
Auty vyrážíme kolem desáté do Nových Hradů. Odtud jdeme na vycházku do Tereziina údolí. Kolem Tereziiných lázniček se dostáváme k vodopádu, kde si otvíráme tradiční snídani. Cestou se fotí hlavně novohradské stromy. Přes hrad Cuknštejn pokračujeme do Horní Stropnice, zastávka je v hospodě U Martínků. Tady jsme dostali všechno, co jsme chtěli a s úsměvem. Bylo to nejenom dobré, ale i levné. Jenom Tonda měl k obědu kachnu místo řízku. Neuměl se prý zapsat, pozapomněl od školy na jakési řádky. Ač jeden mladý drsný tady řval Mám peněz na kila, milé slečny servírky ani pohledná paní kuchařka, si ho tam nenechali Asi mají taky dost. Cestou zpátky obejdeme Stropnické náměstí s kostelem. Dolňáci, tady by asi sedělo, Dolnopodlaháci se neobjevili, tak nenastala žádná mela. Napřed jdeme po červené, později NN. Prohlédneme si kapličku, jejíž obnovu vnější financoval jeden rakouský pán a věnoval ji novohradské mládeži. Vevnitř je dřevěná podlaha a březový kříž asi od naší skromné mládeže. Cestou dostaneme vynadáno od jednoho zpěvného, že moc chvátáme. Raději se rozdělíme na sekci dlouhou a kratší. O kratší se má postarat Jarda, který si odskočí hledat něco od H. Projdeme kolem kempu a z druhé strany novohradského údolí se dostáváme na parkoviště u pivovaru k autům. Kraťasy nevyzvedáváme v hospodě, protože už jsou (asi majorova výchova) v pozoru u aut.
Večer dopíjíme sud a futrujeme do sebe lahůdky oslavenkyň i dalších dárkyň. Pivo dojde v půli večera, tak ten, co mu přebývá to, čeho se nám ostatním nedostává, vyráží autem směr hospoda. Někdo měl strach, že se čerstvé pivo nevypije, ale mýlil se. I na víno došlo. Karel oslavil svůj svátek. Honza mu zarecitoval trochu incintu o Dikobrazu, který je pod obraz a zachraňuje ho žlab. Tak si svoji folkovou poetiku - Karel do pekla zajel na bílém Bruno-koni Jitka je tam honí - nechávám na jindy.
Ranní starostlivost páně Sovy:
„Kam jedeš Jitko?“
Jitka nasedá na kolo: „Na hřbitov“.
„A kdo přiveze kolo zpátky?“
Ráno v domečku obhlížíme nasbírané špunty. Velký demižon je skoro prázdný, musíme se víc snažit. Část slavících se postupně vytrácí. Na vycházku, která začíná tam, co loňská skončila, zůstává Kapitánova jednotka, major se svým nejroztomilejším vojínem, Vodičkovi, půl zpěvné sekce,Tonda a Zdena B. Ohradu přelézáme, ale avizovaní býci a smečka psů v ní nejsou. Dokonce nezapnuli ani elektrický proud. Trochu se brodíme bahnem, později po zpevněných cestách dorazíme ke kempu. Lužnici přecházíme u Pilaře, hospodu ale míjíme, někteří chtěli raději zpátky do chalupy, asi stárneme. O oběd se nám postará Jana Neužilová: řízečky, sekaná roláda, ovoce, zelenina. Kdyby se rozdělila hned, nemusela by utrácet za telefon. Takto posilněni vydáme se do Prahy a hřeje nás myšlenka, že nadprůměrné teplo letos bylo v listopadu všude, ale nepršelo zřejmě jenom v Majdaleně. Někdo si to umí načasovat. Že by fakt ta košile?