Majdalena
Termín: 6. - 8. listopadu 2009
Autor: VáVa
Podle vyprávění prvních z účastníků přijíždíme na letošní Majdalenu v pořadí: Zdena Gilarová, Líba a Ondřej Hníkovi, Ivan Fohl, oba Skřivani, následně mnohočlenná skupina Palečků starších i mladších spolu s Erikou, Slavíčkovi a Vodičkovi. Později doráží vlakem Vojta a nezvykle brzy i Michal Zeman se Zdeňkem Bílkem.
Co do počtu nás není zase tak mnoho jako jiné roky, o to víc se nám může věnovat domácí paní. Je totiž dost prostoru protáhnout se ke kuchyňské lince a Jitka nabízí čaj, kafe a následně i mnohé dobroty.
První oslavenec večera je Alena Slavíčková, která se s větou, „lidi, já už mám blíž k sedmdesátce než k šedesátce,“ mazlí téměř celý večer. Není to na ní ale vidět a my se s chutí dáváme do další práce.
V 21.09 hod. začíná oslava majora Líby. Její smíšené mužstvo ji po vojensku zdraví a i civilisté se nenechají v přáních zahanbit. Major dostává mnohé osobními dárky, mezi všemi např. trasové radio s CD a vycházkovou vojenskou čepici armády SR. Za zmínku stojí pokus o neupřímné podlézání jedné z markytánek, která se snaží ovlivnit své povýšení zaslaným přáním. Ještěže je její pokus včas odhalen. Tedy Evo, fuj! I přání další věrné markytánky je přečteno a bude snad i vyslyšeno. Major vše uzavírá tím, že povyšovat se NEBUDE! Také zde vzejde názor, že mezi povýšením a pověšením je jen malý lingvistický krůček. K blahopřáním se přidává Vojta se svojí básní, opět psanou na tělo oslavenkyni.
Kolem 22.hod. se přitoulá k Aleně kotě. Jsou oba stejně vláční a přítulní, jak se tak večer prodlužuje...Vypadá to chvílemi, že do Liberce pojedou už společně, ale později si to chytré kotě rozmyslí a dá přednost pravidelné stravě ve vedlejším statku.
Je veselo jak v kuchyni, tak tradičně i v předsíni. Zde se kolem půlnoci zjeví Král Šumavy Jarda. Přijíždí z Kvildy, kde měl pracovní povinnosti. V tempu oslav pokračujeme do 2.00 hod., kdy nás začíná Jitka popohánět do spacáků. Druhá večerka se sice posune ještě o 30 minut, ale dál nám nedovolí ani ťuk.
Vstává se opravdu už před osmou hodinou, aby Jitka stačila dojet na kole panu radovi Slavíčkovi pro noviny s přílohou. Je v ní dobré zamyšlení, jak a kde se na těle vyholovat. Jo, pokrok nezastavíme a některým z nás vydrží toto téma na zbytek víkendu, že Karle. Jitka při tom stále velí: „Za tři minuty odchod!“ Nikdo to ale nebere vážně, vždyť ti nejmladší z nás ještě vyspávají (Vojta, Zdeněk, Michal a Ondra).
Po bouřlivém focení (a po příjezdu Honzy a Evy z Veselí) se kolem desáté vydáváme lesem do Suchdola kolem pískovny CEP, od smrčiny k borům, lesní pěšinou i silnicí. Cestou dáváme dvě Dobrá rána, jednu Radost a křížaly paní Zemanové. Ve 13 hod. se setkáváme před restaurací U Jezárka se Smítkovými a Líba se tak dočká předání trasové 60. Ihned usedáme k občerstvení pitím, jídlem a vlastní hudbou. Ondřej odjíždí domů vlakem a nás už popohání Jitka k odchodu.
Cesta zpět rychle ubíhá. V domečku čeká opět velké množství jídla. Marek přidává vysvětlení, že jídla není moc, jen nás je málo... Ale zase tak málo nás není, když pivo došlo! Večer rozjímáme nad tím, jak by měla vypadat chystaná trasová 70. Tak to tedy nějak moc velká legrace není (viz. Alena výše).
Během večera odjíždějí Bydžovští, ostatní bojují s únavou do půlnoci. Dnes večer jim nikdo nemusí velet spát.
Ráno dojídáme všechny ty dobroty, které nám ještě zbyly. Líba nad svým narozeninovým dortem poznamená. „Nechte mi kousek domů, já si tam na něm pochutnám bez zubů.“ Jsme mezi svými, tak zač se stydět. Z letošního stříhání vlasů vyjde dobře jen Vojta, který se nechá vylepšit, když odjíždí dříve na 60.narozeniny „malýho bráchy“, jak říká. Brzy odjíždějí i Smítkovi, Skřivani a major Líba.
Jitka nám velí odchod na rozvodí Staré a Nové řeky Lužnice a
Karel slibuje pohled na novou hydroelektrárnu. Stavba je to věru pěkná, jen
kapánek vzbuzuje rozpaky vodáků. Tak co s elektrárnou, kapitáne?
Cesta domů vede po protipovodňové hrázi. Blížíme se ke statku, kde mají býky,
psy, močál atd. Jitka ale velí a my musíme projít, i když se to třeba Ivanovi
nelíbí. Vše je nakonec OK a tak nás poledne zastihne v Majdaleně u kostela.
V kuchyni před odjezdem dostáváme opět kafe i čaj podle chuti. Karel se ozve, že by si taky dal čaj. Jitka ale velí, „druhý čaj si dáváš vždycky až v sedm večer“. Všichni vidíme, že se život na Majdaleně dostává opět do zaběhnutých kolejí.
Tak si Karle ten čaj aspoň oslaď.
Na závěr přidávám poděkování Líby za dárky a za vytvoření skvělé atmosféry celé oslavy. Já jen dodám, že se to snad dá vyvětrat.