Termín: 2 – 4. listopadu 2007
Autor: Andra
Dáváme si sraz s kapitánem v pět v Butovicích. Sraz jsme oba zprůměrňovali, což znamená, že já přicházím v půl páté zatímco kapitán přijíždí před půl šestou. Objíždíme Prahu a kolem sedmé míjíme Velké Popovice. Do Majdaleny dojíždíme jako poslední auto toho večera: Líba major přivezla Skřivany už kolem poledne, dále jsou tady Marek, Borek, Honza T., Slavíci., Vodičkovi bez psa, Zdena Gillarová a Brunclíci v plném počtu. Od vlaku přichází Vojta. Marta s Erikou a Líbou T. j.sou v Majdaleně v hospodě na večeři. Dávají si řízek při diskotéce kapely Smutného Karla. Zde potkávají Tondu Rybáře, který k Jitce netrefí a tak monitorován právě Jitkou obráží všechny místní hospody. Doma v Majdaleně je zábava v plném proudu, (my máme Karla veselého) sud načat, vědecká pracovnice upozorňuje všechny postupně, že je opilá. V tomto požehnaném stavu je povýšena na vojína, protože při slavnostním povyšování u Borka zrovna absentovala. Karel jí slibuje posedy Rybslivců podél celé Zlaté stoky. My si chceme půjčit pouze jednoho, aby definitivně vyřešil Ervínův problém s obracením kapra. Nás i piva je hodně a tak se večer protáhne do ranních hodin.
Ráno přijíždí Bydžovští autem a tomu nechce nikdo věřit. Přivezli spoustu opilých Františkánů a ti by se na kole špatně drželi. Pan rada dí moudrost: „Mlíko na rakev víko“, hned jak vidí někoho se světlejší kávou. Alena, která se touto radou řídí zcela běžně, dedukuje, že opilci zásadně tvrdí, že jsou střízliví. A protože ona včera večer neříkala, že je střízlivá, je jasné, že musela být!!!! Po desáté vyrážíme na výlet do Branné tam 11 km, zpět jenom 6. Na kraji vesnice v lese si prohlížíme psí hřbitov. Všichni naši miláčci zůstali tentokrát doma a tak nám tady nevyjí. Chodíme převážně po upravených asfaltových cestách, aby opadlo branné cvičení s přenosem kočárku přes nerovné a nesjízdné terény, protože Michal Patrick zásadně odmítá nosit si svůj kočárek sám. Hospoda U Špačků je u rybníka, my máme v zásobě Slavíky a Skřivany a omlouváme Kosy, kteří churaví. Špačci nám uvařili výpečky a maso na česneku se špenátem i guláš uměli – guláš prý ale v horní hranici podprůměrnosti dle ptáka Skřivana. Nosili i pivo, ale skákali trochu pomaleji, tak se rozhodla Líba T si udělat tady malou relaxační pinglovací brigádu a svižně vypomáhala a ještě svižněji hlásila, co už není. Po 3 příjemně strávených hodinách (nástroje sem byly odvezeny už rámo) nabíráme u hospody Evu Pelichovou s Aničkou a vracíme se kratší cestou zpátky.
Po kávě s další sadou mnohodruhých koláčů se točí pivo a večer probíhá jako obvykle. Karel baví Aničku stejným způsobem, jak všechna děvčata bavívá. Též různé historky o mamince přihazuje. Je jasné, že až v tisku proběhne zpráva o 3 dětech, jež utloukli starého dědu, budeme hned vědět, kde v Jižních Čechách se k tomu sběhlo a proč.
Pan rada umí i obrázkové písně od vojínů PTP z hor a zpívá je stejně decentně jako světově známé incistní.
V 10 volá stoletá maminka. „Zrovna jsem Ti chtěl volat, ale zapomněl jsem“, vymlouvá se hodný sedmdesátiletý synek. Nechá mamince zahrát oblíbenou píseň do telefonu, čímž je dovoleno posedět si s námi do rána.
Ještě stále je spousta nových druhů koláčů ke kávě. Počasí se chová příznivě a tak společné foto zvládáme v mikinách. Karel nabízí důchodcům protáhnout si Majdalenu na týdenní. Okamžitě reaguje Vláďa ???? a chce zde zanechat Ráchel s malým Michalem. „Poznáš nepoznané“, slibuje Karel jeho manželce, „třeba spoustu čekáren u lékařů“… Když nevidí v obličeji Ráchel patřičný stupeň nadšení, který očekával, opáčí „Jak se dívám na ten Tvůj obličej, už ten radar nechci!“
Rozdělujeme se na 3 skupiny:
1) za domácími povinnostmi spěchající
2) vycházková, která jde k viaduktu a velí ji major (proč ne to se to doma
šňůruje, když máme k dispozici vojíny)
3) malé děti milující, která vyráží do Ratiboře navštívit nejmladšího člena
devítkového Pavlíka pojmenovaného po tatínkovi a zrzavého po mamince Počtově
nejslabší nijak překvapivě byla skupina třetí.
Příští Majdalena bude s kulatou oslavou-oslavami a tak je potřeba, aby alespoň jeden z nás nezapomněl, co jsme vymysleli za dárek pro Jitku, (stačí jeden Marku) všichni si vzpomněli, že dárek nesmí prásknout (všichni se musíme snažit!!!, to bude fuška) a úkol pro Jitku: už si nesmí nic koupit, protože kdyby dar-nedar si náhodou pořídila stejný, mohli bychom se urazit a vojín Karel má povoleno do odvolání nakupovat Jitce pouze potraviny, květiny a dorty – tady Karlovi dost věříme.
Utajeného psa jsme za celý víkend neviděli. Ale vyčenichali jsme, že pes je slečny od Martina. Martin nám ovšem neukázal ani slečnu ani psa. Čehož litoval hlavně Borek, protože má zvláštní pochopení pro obě tyto kategorie.