Termín: 5. - 7. listopadu 2004
Autor: dh
V tradičním termínu prvního listopadového víkendu, letos to bylo ve dnech 5. až 7.listopadu, jsme se sjeli do Majdaleny. Předpověď počasí pro tyto dny byla značně nepříznivá, naštěstí pro nás vyplnila se hlavně část věštící ochlazení, což mělo výhodu, že po oba večery byly oba sudy piva, umístěné venku na zápraží chalupy, vychlazené velmi dobře. Páteční večer byl vyplněn oslavou narozenin Aleny. Oslava začala v 9 hodin, v tuto dobu již byli všichni účastníci přítomni. Celkem 32 osoby. Tonda Aleně popřál jménem trasy a předal jí trasový dárek (šedočerný bágl značky Alpina naplněný kartonem šampaňského), my všichni ostatní jsme jí přáli a předali drobné dárečky, Vojta přednesl oslavnou báseň a Alena podávala a neustále doplňovala nejrůznější občerstvení. Připíjelo se na Alenu a létaly špunty a kluci vysadili dveře u kuchyně, aby se propojil i prostor chodby, kde zaujali místa ti, kteří se již do kuchyně nevešli. Upravili jsme tam tak zvanou "první řadu" s výhledem na dveře do koupelny, na dveře do podkroví a do zdi. Mohu potvrdit, že v první řadě bylo po oba večery velmi veselo a že se zde zúčastnili všichni, kdo museli první řadou procházet, třeba ven si natočit pivo, nebo naopak. První večer se pro mnohé protáhl až do časného rána, doslechla jsem se, že někteří vytrvalci odešli spát skoro v pět. Ale byla jsem za svítání svědkem toho, jak se Vítek dvakrát za sebou zřítil na spícího Zdeňka, což vysvětlil následující den tím, že mu Zdeněk podrazil nohy.
Ráno při snídani byl načat nedotčený narozeninový dort od Eriky a dotčený piškot (protože jsme ještě v noci neodolali a ochutnávali) od Evy Bydž., obojí vynikající díla, samozřejmě byly přítomny i nikdy nezklamavší kefíráky Líby a krabice kokosových pusinek od Věrky, které (posledně jmenované) přešly do majetku Karla jako dárek k jeho svátku. Nutno dodat, že dort i piškot byly vláčné a značně prosáklé tuzemským, takže Zdeněk při konzumaci pravil: "chtějí mě tady opít dortem!" Potom proběhlo šermířské klání Aleny a Honzy Bydž. a kolem desáté se trasa odebrala na tradiční sobotní výlet, který byl nasměrován do Jihočeské hospody v Domaníně, kde byla zajištěna zvláštní rezervace pro devátou trasu na třináctou hodinu. Já s Vítkem jsme se připojili až v sále Jihočeské hospody, kam jsme se dopravili větší část cesty vlakem az Majdaleny do zastávky Třeboň - lázně a pěšky jen zbývajících pět kilometrů. Ačkoli bylo celkem chladno, den byl v rozporu s předpovědí počasí plný slunce a zářivé podzimní pohody. Rybník Svět byl částečně vypuštěný a silnice od Třeboně do Domanína byla lemována opadanými jabloněmi, ale se spoustou jablíček červených a žlutých na holých větvích. Nad hlavou nám prolétlo hejno divokých hus.
V sále hospody se už hrálo a zpívalo. Jídlo zvané jihočeská bašta snad chutnalo všem, ale přivodilo slabý poobědový útlum, který se projevil tím, že se už potom ani moc nehrálo. Po obědě se s námi rozloučili Jarda s Janou, aby se vrátili vlakem do Majdaleny pro auto, budiž řečeno, že přijeli autem, které nám Jarda už dlouho sliboval představit - Škodou Popularem z roku 1938. Posléze jsme se vypravili k odchodu všichni a venku ještě stále krásně svítilo slunce. Na okraji Třeboně, tam, kde končí hráz rybníka Svět, jsme se rozdělili na většinu, která odkráčela směrem do lesa a do Majdaleny pěšky a menšinu, v počtu sedmi, která zvolila ústupovou cestu po hrázi do Třeboně k vlaku na již citovanou zastávku Třeboň - lázně. Všichni společně jsme se sešli zase v hospodě v Majdaleně za účelem večeře, ke které mohu dodat tolik, jak se mi zdálo, že proběhla k plné spokojenosti. K jídlu jsme si dali zahrát z hudebního automatu chorál "Kdož sú boží bojovníci" a obsluhující číšník, který spuštění z nám neznámého automatu provedl, se dvakrát ujišťoval, že si přejeme právě tuto píseň a pak si nás dlouze prohlížel. Byl to chorál tak mocný, jakoby se schylovalo k bitvě a nikoli ke gourmandskému pojídání objednaných minutek. Pak jsme spěchali domů do chalupy, protože bylo nutné rychle narazit druhý sud piva a pokračovat v oslavách, aby se všechno stihlo. Oslavenkyní s polokulatým jubileem byla Libuška, její oslava proběhla jako první a pak přišlo na řadu "křoví", jak říká Jitka, a tak už další oslava byla společná: slavil(y)i se tři sestry - Narozeniny Eva S.,Jitka a svátek Kar(la)el. Naše hudba po oba večery hrála moc pěkně a Palco, který byl výsostně spokojen, si nejen zazpíval svoje sólové party, ale valnou část večera protančil u nás v první řadě. Byla vynikající nálada, přesto sobotní večer už nebývá tak dlouhý, po půlnoci se leckdo vzdálil a k jedné hodině se už otevřeně hovořilo o tom, že je čas jít spát.
Ráno jsme se zase sešli u snídaně, houbařská sekce odešla do lesa hledat houby a nehoubařská sekce zatím připravila základ na bramboračku.Když začal prudký liják se sněhem,a kroupami, přiběhli naši kamarádi z lesa a jejich žeň na tu krátkou chvíli a toto období byla slušná. Polévka byla uvařena, snědena a začali jsme se loučit a rozjíždět. Kdo ještě zůstával, hlavně naši mlaďoši, pomáhal Karlovi a Jitce s úklidem chalupy, stěhováním nábytku a usazením kuchyňských dveří zpátky na své místo.Mezitím se několikrát proměnilo počasí od lijáku po sluníčko a totéž nás potom potkalo cestou do Prahy, bezpochyby všechny, protože jsme odjížděli krátce po sobě. V tom směru se už předpověď počasí vyplnila. Ale také se vyplnily naše představy o této "Majdaleně". Byla zase bezvadná.