Lehom 2019

Přítomni: kromě hostitelů Jany a Jardy Marek s Janou a obě holčičky, Andra, Ivan, Pavel Žák, Zdeněk B., Zdenka B., Mirek, Evička, obě Sovy, Vojta, Honza T. a Líba, Petr z Příb. a Irena, Pavel Ryba a Jana, Čiháci, Borek a Marta, v sobotu večer Kosťa a Maruš.

Moc se mi nikam nechtělo, protože v Praze bylo hrozné vedro, tak jsem měla chuť být zalezlá doma a ne se někam jet péct, ale návrh na koupání ve Strážově v sobotu večer mi připadal báječný. Když jsme dorazili do Lehomi, už tam byli od čtvrtka Palečkovi (kteří dělali autem výlety po okolí) a Andra s Ivanem, kteří se na kole jezdili koupat do Strážova. A jak mi po telefonu říkala Jana, v Lehomi nebylo takové ďábelské vedro, dokonce byla před barákem zelená tráva a ne žluté strniště jako v Praze. Docela mě překvapilo, kolik se nás tam sjelo – účast víc než slušná. A před barákem stála Jardova chlouba – Škoda popular z roku 1936, kterou dával dlouho dohromady, a teď už byla pojízdná.

Jana chystala na večer buřtíky na pivu a už měla všechno připravené – vzorná to hospodyně! Nejdřív jsme seděli před domem, a později u rybníčka. Vypadalo to na krásný večer, ale z Bavorska se sunuly mraky, tak Jarda po večeři zavelel – do maštale, a všichni odkráčeli dovnitř. Já jsem raději venku, když to trochu jde, to je pro mne vzácné koukat na hvězdičky, tak jsem zůstala sedět před barákem, kochala se nebem a zároveň poslouchala, jak kluci hrajou. Ale později v noci dorazila bouřka i do Lehomi a začal slejvák, tak jsem také musela zalézt. Hudba byla prima, tak jsem šla spát až ve 2, a většina ještě byla vzhůru.

Nahoře v pokoji jsem měla postel u okna, tak to byla nádhera. V 6 jsem se vzbudila, ne tím zvoněním naproti z baráku, ale protože vstal Borek. Kvůli vzduchu jsme měli otevřené dveře, tak jsem měla přehled, kdy je volná koupelna, to byla taky výhoda. Je to zajímavé, že ačkoliv nás bylo tolik, „předpokoj“ v 1. patře, kde dřív bývalo plno, byl kromě Andry a Ivana prázdný. Pár lidí spalo na půdě o patro výše, kde jsou dokonce postele a matrace, Rybovi měli stan, Pavel Ž. měl přístřešek a Vojta byl někde pod širákem. V autě spali Honza s Líbou, kteří ráno odjeli domů. Postupně jsme se začali hemžit a snídat – před barákem, v sednici a u rybníčku. Taky se začali hemžit Palečkovi, holčičky měly dokonce venku bazének. Protože byl vpoledne plánován lehký oběd v Týnci, postupně vyrazila pěší sekce, pak Rybovi na kolech, a nakonec Jarda s autem a pár lidmi na palubě. Hospoda byla stejná jako loni; chvíli byla strkanice o párky, kterých nebylo dost, ale nějak jsme se podělili. A pak kluci hráli, Marek dokonce s Anežkou, která chvíli spala stulená na lavici a opřená o jeho bok. Včera večer nám Jardův kamarád Zdeněk vyprávěl, že paní hospodská má amputované nohy pod koleny. Sice trochu divně chodí, ale jestli je to pravda, tak je 2. Meresjev, protože obsluhovat v hospodě musí být pro ni pěkný záhul! Ač nebylo kam spěchat, po nějaké době začala být pěší sekce neklidná a lidi se začali zvedat, že půjdou zpátky do Lehomi. Tak jsme se postupně všichni zvedli, ale Zdeňkovi se tam líbilo, tak se jenom přesunul před hospodu ke stolkům a zůstal i Borek s Martou. Přivezla jsem z Prahy jamesona, tak jsem ho po návratu z hospody v Lehomi otevřela a seděli jsme před barákem a povídali si. Doufám, že to bylo příjemné, protože je to dobré pití a večer bylo lahví mraky. Protože počasí nebylo moc na koupání, tak bohužel Strážov odpadl. Na večer jsme se přesunuli k rybníčku. Dorazili Kosťa a Maruš a s nimi velký kastrol zapečeného bůčku a zelí. To bylo radosti! A piva, co hrdlo ráčí (a zadarmo, to bylo od hostitelů velkorysé). Mirek nakrájel meloun, který dovezl z Prahy, a nabízel občerstvení. Chvíli se hrálo a zpívalo venku, ale pak začalo pršet. Nejdřív jsme se smrskli pod stříšku, ale protože déšť trval a bylo nám tam poněkud těsno, postupně jsme se přesunuli opět do maštale. Seděla jsem v křesle vedle Zdeňka, tak jsem na něho dobře viděla a dost jsem si užila, jak hrál, bylo to hotové divadlo. Vzpomněla jsem si, jak jsme zamlada sedávaly s Blankou Pažoutovou proti Zdeňkovi a Vaškovi Lidovi a koukaly, jak při tom hraní dělají legrace a různě se kroutí a mávají kytarami – bylo to lepší než televize. A tentokrát taky, i když to bylo už jenom solo pro Zdeňka. O přestávkách mezi hraním začali lidi vzpomínat na různé historky z mládí a byla to docela legrace, jak si každý pamatoval něco jiného, skoro jako kdyby to byly úplně různé akce (ta paměť je pěkná mrška).

V neděli ráno byla na programu jenom snídaně a povídání – a pár nás bylo u rybníčku. A k mému úžasu tam jenom v trenýrkách a své tradiční tenké kostkované dečce spal Vojta! Div jsem z toho pohledu nedostala zápal plic (já v baráku spala v noční košili a ponožkách, protože v noci vystrkuju nohy) a ejhle Vojta! Zatímco my ostatní stárneme a měknem, Vojta je pořád jako za mlada!

Pak se lidi postupně začali rozjíždět domů, kromě Pavla, který šel pěšky někam na vlak, ačkoliv by se byl v někomu do auta vešel.

Bylo to prima – že jsme ještě pořád schopni se sejít v tak vysokém počtu, že byli hostitelé tak velkorysí a živili nás gratis, že Jana extra kvůli nám uklízela celý barák, a skoro každý přispěl svou troškou – buď něčím na zub nebo nějakou prima historkou.

nahoru