Lehom 2018

Přijeli: Borek s Martou, Zdeněk B., Mirek T., Evička, Zdena B., Palečkovi Junioři, Smítkovi, Čiháci, Andra, Ivan, Rybovi, Pavel Ž., Eva H., Honza T.,Vojta. Přítomni jsou samozřejmě i domácí Jana s Jardou s dvěma vnuky.

Já s Ivanem využíváme tradičně ochotu hostitele a dorážíme již ve čtvrtek a to z Lipna do Běšin. Spojení ze Šumavy na Šumavu čítá 4 vlaky a dvoje ochotné kamarády jakožto vlakovou spojku. Stěhování postelí a židlí z půdy a stodoly nás tentokrát mine, než jsme se dokodrcali, mládež byla pilná. Moje cyklistická helma (povinná výbava letošních Jardových narozenin) absolvovala cestu z Prahy přes Lipno až do Lehomi (Jardo!).

Pátek

Jarda nám půjčuje kola chlapců a než ostatní dojedou, vyrážíme s Ivanem na koupaliště ve Strážově. Tímto drobným aktem si hostitel sám o tom nevěda uchránil jeden ze svých životů. Postupem odpoledne dojíždí většina kamarádů kromě Rybových. Večer nám uvaří Jana buřty v pivu, které jsou stále v jejím podání úžasnou gastronomickou pochoutkou.

Sobota

Hostitel si přivstane a již v 10.30 je nástup v helmách před kulečníkárnou. Za minutu odchod do stodoly, kde než se usadíme, já brnku helmou o strop a Vojta s ní padá. Pro ostatní jsou tyto pokrývky hlavy prvkem dekorativním při sledování videa o loretánských chodbách s průvodcem Cílkem, kam nám proradná CHKO Šumava nevydala povolení.

Helmy smíme na výlet odložit a naším cílem je Týnec. Vyrážíme po červené přes Horní Lhotu a žluté kolem zámku. Za zámkem už na nás čeká hospoda U Malátů. Zpáteční cesta je celá NNN kolem Rozpálky, topolů a statku (zde průchodem skrze krávy) směr Javor do Lehomi.

Večer Zdena Bauerová oslaví svou 70 věkovou a u táboráku si dáme kromě piva i dobré negulášové maso, jehož autorem je Jardův kamarád řezník.

Neděle

Nástup v helmách mají manželé Rybovi a přidá se k nim Vojta, někdo do chodeb pod Loretou může i víckrát. Dobrovolnící ze zbývajících se přesunou do Kozí na koupání v hasičské nádrži, kde Borek dohazovač domlouvá jakýmsi děvčatům setkání s Vítkem. O jmenovaná děvčata má ovšem větší zájem mladší David, jak už to bývá a pravděpodobně i dohazující sám.

Všichni kromě nás s Ivanem a hostitelů odjedou během poledne a já se těším na hodinu lukostřelby s Vítkem. Ale osud rozhoduje jinak, učitel je odvolán ke karbanu a abych nebyla lítostivá, dostávám do ruky vodící řemen s Akýskem, psem z japonské rasy Akita Inu a je mi povoleno vyrazit na několik hodin do okolí. Majitel Jardův kamarád Zdeněk se totiž domníval, že když psa stejné rasy jsem vídala pobíhat u mého švagra na zahradě, jsem zkušeným psovodem. Silnici s pejskem brzy opouštíme, protože po mém zvolání o prvním autě „jede tady nějaký blbec“, se chytré zvíře okamžitě ujímá akce a hodlá přebytečné monstrum odstranit. Srnky v lese vidím dříve já a bydlišti svěřence se vyhneme, nevíme co páníček tvrdil doma, kam že jde. A když se objeví domácí mazel a hlídač vyjda s neznámou babou z lesa....možná nějaké nedorozumění by vzniknout mohlo. Takhle všechny kolize jsme předem zažehnali, inu když má schopný Akita Inu stejně dobré vedení, je vycházka po lehomských luzích a hájích skoro hračkou.

Pondělí

Konečně nastává hodina lukostřelby. Potom nás Jarda hodí do Klatov na vlak, dojede pro dalšího vnuka a zbaví se prázdného sudu a může se s přípravami na další ročník pomalu začít.

nahoru