Lehom ... aneb JardaN + JanaN + JanaS = 210
Termín: 21. - 23. července 2017
Autor: Eva P. a Andra
Oslavit 3 oslavence přijeli: Kosáci, Pavel šéf, Pavel s Janou B., Palečci ml., Palečci st., Erika, Evička, Smítkovi, Sovy, Čiháci, Slavíci, Ivan, Andra, Zdeněk, MirekT., Vojta a v sobotu dopoledne Taublící HL.
Domácí byli letos jenom 3, kromě zmíněných oslavenců prďola Vítek. Suma sumárum 31 účastníků našich a ještě pár místních.
Někteří přijeli s radostí a bez dokladů: bývalý (ten co má drobečka) i současný šéf.
Pátek
Oheň na zahradě u rybníka, výborné buřty v pivu, pár rozbitých židlí, trocha tance, sud piva Svijany. JanaS dostává k 70 krásnou literaturu, kterou si přála. To JanaN má dárek, jež si nevybrala: zahradní náčiní pracovní, nicméně tvářila se šťastně, asi střihá zahradu ráda.
Vašek, který slyšel o jiném Vaškovi, že měl něco dvakrát má dvě – ne děvčata, ale piva svoje a Pepovo. Pepa samozřejmě nerad, když nese jiná dvě piva, porazí Vaška, svoje pivo tedy nyní Vaškovo a Jany kávu. Konec příběhu – Vašek má zase jedno. Vítěz v rozbitých židlích je Ivan, hned za ním v závěsu Pavel nešéf. Ten umně židle zahazuje za sebe. Všichni si pamatujeme jak trénoval v Řevnicích v altánu s lahvemi vína.
Sobota
Slíbených 5 km, začátek výletu v 11:30. Dílčí cíle: Javor, Rovenská hora, Opálka, Strážov a v něm hospoda se studenou kuchyní.
Realita: Rovenskou horu pravda pokoříme, ale jenom částečně. Jdeme NN zarostlou pustinou a hledáme zelenou značku, která má být za chvilku. Chvilka se u chlapů většinou dost protáhne a my se protahujeme ledasčíms. Radost mají zejména, ti co si vzali na nohy krosky (asi jsou nepoučitelní neb loni chyběli, když cestou z vesnice, jejíž název se smí vyslovit až po22 hodině se leckteří brodili močůvkou) a také ti, co tlačí kočárek, určitě si v duchu říkají asfalt to je hnus. V Opálce za pevností je bývalá hospoda zavřená, nicméně se nám podaří získat na náš obličej pár lahváčů.
Paní hostinská se snaží umýt okna, ale když jí chlapci zahrají, dějí se divy. Ale o těch vám napíše EvaP., přímý účastník, protože my jsme tou dobou spěchali na koupaliště. V hospodě ve Strážově seděli kolaři Taublíci s trochou piva a blbou náladou, protože paní hostinská každého pro jídlo posílá vedle k Vietnamci.
Sobota
Slíbených 5 km, začátek výletu v 11:30. Dílčí cíle: Javor, Rovenská hora, Opálka, Strážov a v něm hospoda se studenou kuchyní.
Realita: Rovenskou horu pravda pokoříme, ale jenom částečně. Jdeme NN zarostlou pustinou a hledáme zelenou značku, která má být za chvilku. Chvilka se u chlapů většinou dost protáhne a my se protahujeme ledasčíms. Radost mají zejména, ti co si vzali na nohy krosky (asi jsou nepoučitelní neb loni chyběli, když cestou z vesnice, jejíž název se smí vyslovit až po22 hodině se leckteří brodili močůvkou) a také ti, co tlačí kočárek, určitě si v duchu říkají asfalt to je hnus. V Opálce za pevností je bývalá hospoda zavřená, nicméně se nám podaří získat na náš obličej pár lahváčů.
Paní hostinská se snaží umýt okna, ale když jí chlapci zahrají, dějí se divy. Ale o těch vám napíše EvaP., přímý účastník, protože my jsme tou dobou spěchali na koupaliště. V hospodě ve Strážově seděli kolaři Taublíci s trochou piva a blbou náladou, protože paní hostinská každého pro jídlo posílá vedle k Vietnamci.
Eva P:
Nakonec na hospodu ve Strážově také došlo, ale jenom u některých. My koupající jsme potkali grupu na oslavu Jardy spěchající u garáží ve Strážově. Na zahradě u rybníka dostali jsme od Jardy další sud, Jarda od nás za odměnu sekyrku. No na židle ji Neužil neužil, protože prďola všechy šikovně v dílně spravil. JanaS nám objednala guláš a leccos ještě napekla. Prďola kromě spravení židlí a svižně nošených piv, dědečkovi zahrál na klarinet jeho oblíbené písně. V mezidobí trénoval lukostřelbu mezi živými cíli. Těmi byli ve stanu a pod širákem spící.
Zdeněk vesnický oslavenci přinesl krásnou novou kovanou rohožku. Jelikož ji Jarda odmítal přivázat, padaly sázky jak dlouho ona bude před chalupou sloužit. Kdo tady vyhrál, nevíme.
Motto Jardana: to jsem se na tu 70 těšil, už nejsem línej, jenom starej!
Neděle
V neděli se nic nedělá a tak dlouho v klidu snídáme. Potom se postupně odjíždí, někdo domů někdo na mejdan nebo na návštěvu. My to máme jinak, poobědváme s hostiteli, aby se necítili sami a vyrazíme do hasičské nádrže se vykoupat. Nikde nikdo nádhera. Potom s Vítkem uklidíme židle i matrace. Nejraději máme jednoho z předešlýchch šéfů, který musel na posteli umístěné v druhém patře spát v patře prvním. Z postele ráno vyrazil, ale neuklidil si po sobě, tak ji taháme zpátky do patra my. Drobeček tenkrát procedila, že ráno si představuje jinak. Tím mínila hodinu, sedmá za tmy se jí nezdála dost příznivá. Takhle zanedbávat povinnosti a honit se kvůli dokladům. Vždyť my už skoro neexistujeme, jestli někdo chce vědět , kdo jsme a kam směřujeme, ať si nás vygoogluje!
Pondělí
Jarda nás popováží směr Běšiny. My si dojdeme do kopce na červenou, ale hned z ní zase sejdeme. Bylo nám sice divné, že vrcholovka vede z kopce a dokonce pokračuje po asfaltu. No nic, jsme už na modré, tak si uděláme původní trasu. A tou měla tedy je Vrhaveč se sokolovnu s pivem a koupalištěm. Pivo mělo zavřeno a v koupališti se letos koupat nedá. Protože jsou mraky, jdeme raději na nádraží dřív. Dojdeme a hned začíná pršet.
Skočíme si do 3 vlaků, ve třetím měli dokonce pivo. Bodejť jsme v kraji plzeňském.
Vsuvka první:
Do Lehomi jsme jeli přímým vlakem zvýšené kvality, tedy jeden měl být. Do prvního, jemuž nikdo nevěřil zvýšenou kvalitu, (jakýsi vyřazený rozpadlík), nikdo nechtěl původně nastoupit. Ten nás dovezl do Berouna. Tam jsme museli svižně přestoupit do vlaku druhého, zatímco v Plzni jsme si počkali dost dlouho na vlak třetí.
Vsuvka druhá:
Lístek jsme měli až na Špičák, proto jsme se rozhodli dobýt letos Lehom z Nýrska. Kdyby Ivan té pokladní neříkal, že chce lístek na rychlík Špičák, možná by mu opravdu prodala lístek do Klatov, kam byl jet náš původní plán. Konec dobrý všechno dobré. Pijeme tedy piva ve vlaku do Prahy a Janě se myjí okna deštěm samy a tak si může v Lehomi háčkovat v klidu nové záclonky a stříhat si nitky nůžkami Fiskas.
P.S.
Při návratu do Lehomi jsme měli namířeno do hospody ve Strážově, kde jsme si měli dát kromě piva i něco na zub. Taky jsme se zde měli setkat s „Taubelovic cyklotrasou“ a „Čihákovic autotrasou. Ivan s Androu vyrazili rychleji než ostatní, protože si chtěli ještě zaplavat. Proto nezažili to, co my ostatní pěšáci, kteří jsme došli do Strážova-Opálky. Zde u autobusové zastávky dostala většina z nás velkou chuť na zlatavý mok. Jarda s Honzou Slavíčkem si zavolali Čiháky, aby je dovezli do hospody. Někteří z těch, co se do auta nevešli, si vzpomněli, že tady u zastávky bývávala hospůdka. Tentokrát tady bylo zavřeno. Proto Zdeněk zaklepal na zavřené dveře, aby zjistil, jestli by nebylo pivečko. A ejhle, dveře se otevřely a Zdeněk se svým šarmem získal od paní domu jednoho lahváče. Slovo dalo slovo a my jsme zjistili, že hospoda je opravdu zavřená a majitelé mají doma velký úklid spojený s mytím oken. Šťastní, že máme aspoň jedno pivo, jsme začali hrát a zpívat a Pepa Kos nakonec domluvil, že když vypijeme alespoň 20 piv, tak nám bude naražen soudek piva. To jsme bez váhání slíbili, a tak se stalo. Jako za mlada jsme vynesli z domu na předzahrádku stoly a židle. Nosilo se pivo a nakonec nám paní domu nabídla i domácí polévku, tlačenku s chlebem a míchaná vajíčka. Mirek Tyl zaplatil majiteli lahev Tullamorky, no a ten pro ni zajel do nejbližšího obchodu. Zavolali jsme Čiháky, abychom jim sdělili, jak nádherně se máme. Ti okamžitě naložili do auta svou posádku a společně s Honzou a Libkou za námi přijeli. Byla to pro ně velké výhra, neboť v hospodě ve Strážově neměli k jídlu vůbec nic!!! A tak se z jednoho lahváče vyklubalo nádherné tříhodinové zastavení. Jarda měl co dělat, aby nás odlepil ze židlí, protože večer nás čekala ještě velká oslava. No a jak to dopadlo se sudem piva? Vypil se.
