·
Lehom
·
Termín: 29. - 31. července 2016
·
Autor: Eva Pal.
Když jsme v pátek v 15 hod do Lehomi přijeli,
uvítalo nás už 17 účastníků narozeninové párty. Pokud
by snad někdo myslel, že jsme přijeli jako poslední, tak se velice mýlí, ještě
dalších 17 účastníků přijelo až po nás. Z toho vyplývá, že oslava sedmdesátin
Zdeňka Bílka se zúčastnilo opravdu rekordních 41osob, kteří přijeli 14 osobními
auty.
33 členů deváté trasy – Jarda a Janou
Neužilovi s dcerou Radkou Bonackovou, Alena a Honza
Slavíčkovi, Vítek Herle s Dany Hrabálkovou, Zdeněk
Bílek, Vojta Koláček, Eva a Mirek Palečkovi, Jana a Marek Palečkovi, Zdena
Bauerová, Andra Kolínská, Ivan Fohl,
Mirek Tyl, Evička Chlebounová, Irena a Petr Smítkovi,
Jana a Vašek Čihákovi, Pavel Ryba s Janou Barnatovou,
Lída a Pepa Kosovi (s Benžínem), Sova se Sovičkou,
Eva Hollmannová, Honza a Libka
Taubelovi, Hanka Píchová, Petr Černoch – Gorila
3 praví prďolové
– Honza, Vítek a David Neužilovi
3 mini prďolové
– Františka a Anežka Palečkovy a Jimmy
2 místní kamarádi – kytarista Dušan a gulášový
mistr Zdeněk
Jarda avízoval
rozšíření spacích prostor o horní půdu, proto vůbec nebyl problém s noclehy a
dovolím si tvrdit, že by se určitě ještě min 10 lidí do vnitřních prostor
vešlo.
Když odzvonila na místní zvonici 18.
hodina, mohla oslava Zdeňkových narozenin zahájit. Úvod večera byl zcela
netradiční, a to formou hudebního dárku prďoly Vítka,
který zahrál na klarinet pár „Ježkovin“. Potom si
teprve Zdeněk užil tance s mladými krásnými kamarádkami při oslavné
narozeninové písni. A je tu předávání dárků, kterých bylo adekvátně k množství
gratulantů. Po předání trasového dárku, což byl na přání oslavence spacák o
hmotnosti 0,65kg. Všichni doufáme, že se do tak malého spacáku (ve sbalené
formě je to válec o průměru 10cm a délky 15cm) Zdeněk vejde a pak ho dokáže do
obalu zase uložit. My přece všichni dobře víme, že šedivák je nejlepší, a tak
nás tyto obavy brzy přešly. Myslím, že bude mít Zdeněk hodně dlouho co pít a k
tomu si bude moct prohlížet své fotky z dob dávno i méně dávno minulých -
nahraných na CD.
Jana s Jardou připravili na ohni
vynikající buřty na víně. Po setmění jsme se přemístili do konírny, přestože
počasí bylo na naší straně. Hrálo se krásně a pěkně dlouho. Škoda, že banjo bylo jen v živé podobě Kosovic
pejska!!
Ten večer nešli spát ani Ti, kteří
většinou chodí spát o půlnoci. Jen bych pro příště doporučila dát Gorilovi klíče od auta na krk, aby je nemusel do rána
hledat, a pak nám ráno s radostí jemu danou sdělovat, kde je našel a co všechno
prožil – bože jak je zvonička v 6hod ráno tichá!!!!!
V sobotu dopoledne byl naplánovaný výlet do Blat. Do obce jsme šli
lehkou NNN. Už tady jsme poznali, proč se obec takto jmenuje. Hub bylo cestou
poskrovnu, ale přesto vznikla skupinka sběračů, kdy Jarda dobře navigoval a
ohebné dívky mohly plnit své tašky. A tak se stalo, že v hospodě v Blatech
postrádá Pavel Ryba svou Janu. Vzhledem k tomu, že má její mobil u sebe v
batohu, to vypadá malinko dramaticky. Jana je ale velice šikovná. Když šla
podle Jardových pokynů na asfalce doprava a došla
zcela jinam, než měla, přijela za námi do hospody stopem. Odměnou za chvilkové
obavy nám byla úžasná smaženice z nasbíraných hub, kterou nám paní vedoucí
usmažila.
Posilnění a občerstvení jsme se
vydali na cestu zpět přes obec Rameno. Pro ty, kteří tady před pár lety nebyli,
bylo velké překvapení, přivítání místním občanem: „Vítám Vás v Prdeli“! Opravdu, vidíme označení začátku a konce obce
s tímto názvem. Dozvíme se, že se tomuto místu dříve říkalo „Na prdeli“ podle
patřičně zvlněného terénu. Místní občané jsou na to, jak jsme poznali, patřičně
hrdí. Možná, že Jana byla před obědem právě tam….
V tu chvíli jsme si mysleli, že máme
cíl dnešní procházky za sebou, ale to jsme se hodně mýlili. Většina z nás
teprve za půl hodiny měla pocit, že je právě tam, co byla před chvílí, a to
když díky NNN procházela hlubokými bažinami v místních kravských pastvinách.
Děkujeme Jardo, že jsi nás do Prdele poslal, byl to senzační nápad.
Všechno dobře dopadlo. Jednotlivci se usušili a mohly pokračovat oslavy. Nejprve v podvečer oslavila narozeniny Eva Palečková no a večer už si užíval své narozeniny Jarda Neužil. Opět zahrál dědovi Vítek na klarinet kromě "Ježkovin" také jednu skladbu Lehomského skladatele. Po gratulacích už se zase jedlo, pilo a hodovalo. Ve 2hod ráno řekl někdo s hůry dost! Poslal na nás bouřku a vytrvalý déšť a tím ukončil naše veselí
Do místa oslav jsme přijeli s Vítkem a Hankou Píchovou přes Klatovy a městečko Strážov, na jehož okraji jsme odbočili podle směrovky „Lehom 2 km“ na vyasfaltovanou, do vrchu stoupající cestu. Nahoře na horizontu se před námi otevřel výhled do širokého zeleného údolí, v jehož pravém okraji jsme uviděli hrstku červených střech, skupinku domků, utvářejících spolu osadu Lehom. Byli jsme na místě.
Přes včerejší deštivý i bouřkový den dnes je počasí krásné. V tuto časně odpolední chvíli nám svítí sluníčko a je příjemné teplo. Vítají nás páni domácí usedlosti Jarda a Jana Neužilovi se dvěma již velkými chlapci, svými vnuky Honzou a Vítkem. Vítáme se s Alenou a Honzou Slavíčkovými, s Androu a Ivanem a přisedáme ke stolu u zápraží. Ve dveřích do stáje se objevuje Zdeněk Bílek, jeden z hlavních oslavenců.
Přijíždí Erika spolu s rodinkou Janinky a Marka a pak už rychle přibývají nově přijíždějící: Palcovi, Mirek Tyl se Zdenou Bauerovou a Evičkou Chlebounovou, Täubelovi Honza a Líba, Kosáci, Čiháci, Irena Smítková s mužem, Pavel Ryba s janou, Eva Hollmannová, Sovy, Vojta, Tonda Rybář. Jako poslední přijíždí Petr Černoch, ale to předbíhám, to bude až večer za tmy.
Zatím je pořád krásné slunné odpoledne a Zdeněk přináší na stůl dvě lahve: Kapitán Morgan a whisku – s tím, aby se to všechno stihlo. A to už se také točí pivo. Andra s Alenou mezi tím mezi námi loupají hromadu cibule, v kuchyni Jana chystá hromadu vuřtů a cuket.My se stále víc veselíma před chalupou a připíjíme na zdraví Zdeňka.
Tak jak čas pomalu postupuje přecházíme podobně postupně od štědrého stolu před chalupou dozadu za chaloupku k rybníku. Tady už hoří ohýnek a Jana Neužilová usilovně míchá v padesátilitrovém hrnci postaveném na kovové trojnožce nad ohněm. To už jsou zde i muzikanti a začíná se hrát. Jana pokračuje ve vaření, vlévá do hrnce dvě litrovky kečupu a nejméně sedm lahví piva Kozel. Nakonec do hrnce nahrne napů rozkrojené vuřty z několika táců. Potom solí dochucuje. Hostina je hotova. Pochutnáváme si moc. Jano, uvařilas‘ úžasně!
Oslava Zdeňkova jubilea se zahajuje po jídle mírně netradičním solóvým koncertem Vítka Neužilů na klarinet, věnovaný oslavenci. Zdeněk je potěšen, i my máme radost z talentovaného chlapce. A pak už se vrháme na Zdeňka se svými gratulacemi my všichni. Teď se také objevuje Petr Černoch a přichází jeden jardův kamarád s kytarou. Potom se téměř všichni přesouvají do Jardovy stáje a sedají si kolem kulečníkového stolu i v řadě podél stěn. Tady se hraje a zpívá. Je veselo. Tento večer končí pro mnohé až za kuropění.
Na sobotu je naplánován krátký výlet na oběd do blízké vesnice. Počítá se tam s delším posezením a návratem do 17-té hodiny. Když my dva s Vítkem vstáváme kolem dvanácté, zjišťujeme, že výprava na oběd je už pryč a doma zůstávají pouze Jana Neužilová s vnuky a Marek s janinkou a oběma holčinkami – malou Františkou a ještě menší Žofií Anežkou. Jana očekává odpoledne příjezd Radky s dětmi z Německa. Honza zatím jezdí s místním zemědělcem na kombajnu. A tehdy se stane, že kombajn nemůže po cestě kolem Jardovy stodoly projet, brání zaparkované Zdeňkovo auto. Nastává panika, sháňka po Zdeňkovi. Ten je naštěstí kontaktován, Marek může vyhledat jeho klíče a s autem přejet na jiné místo. A pak přijíždí Radka a její dva malí klučíci – David a Jim – pět a dva roky.
Trávíme odpoledne příjemným nicneděláním a od 17-té hodiny čekáme na příchod výletníků. První se objevují kolem půl sedmé, zablácení až za ušima a pobití elektrickým proudem od elektgrických ohradníků jež cestou museli překonat.
K večeři se podává pravý hovězí guláš, který nechal Zdeněk vytvořit na zakázku od jiného Jardova kamaráda. A zase si pochutnáváme moc. Sedíme znovu kolem ohníčku a dnes slavíme narozeniny Jardy neužila a Evy Palečkové. Ve stodole se promítají diapozitivy se zdeňkem i jiné z dávných i méně dávných časů. To je hezká připomínka tolika milých chvil prožitých s trasou. A opět jako včera Vítek Neužilů hraje své sólo z písní Jaroslava Ježka, tentokrát pro svého dědu Jardu.
Víkend – 10. jubilejní Lehom – se moc krásně vydařil, počasí nám přálo po oba dny. V neděli jsme odjížděli jako poslední ze všech; kolem 13-té hodiny v hroznémk lijáku a bouřce.
Zpráva od Dany - rukopis