Lehom
Termín: 26. - 28. července 2013
Autor: ZBau
Přítomni: kromě obou hostitelů Zdeněk Bílek, Zdenka Bauerová, Mirek, Eva Chlebounová, Pavel Ryba, Erika, Vojta, Ivan, Michal, Kristina, Andra, Přemek/Kosťa s Maruš, obě Sovy, Čiháci a vnuci Neužilů Honza a Vítek.
Na slezině to v tom vedru na velký zájem nevypadalo, ale nakonec se nás sešlo docela dost. Novinka je, že Neužilů mají v Lehomi nové sousedy, nějaké Pražáky, takže se vyřešilo dohadování ohledně společné žumpy a také okolí rybníčku vypadalo úplně jinak, rákosí bylo odstraněno a celé to prokouklo.
Tím, že byli v Lehomi Honzík s Vítkem, nabízelo se účastníkům několik atrakcí – kromě klání v kulečníku např. střílení na terč nebo vyjížďky na člunu po rybníčku pod vedením kapitána (který z kluků dřív popadl kapitánskou čepici). Další atrakcí bylo nádherné mrňavé asi měsíční mourované koťátko, které za námi přišlo, jen jsme se usadili, a byla to moc prima hračka. První večer proběhl u rybníčku, byly chlebíčky a pití všeho druhu a Zdeněk s Jardou a Vojtou hráli jako draci. Později večer přišli Přemek s Maruš a velepsem Arnoštem a ukázalo se, že bude asi problém: Arnošt sledoval kotě a nejspíš už viděl večeři. Taky po něm jednu chvíli skočil, ale naštěstí měl košík, tak kotě přežilo. Oslavenci dostali dárky – hlavně Jarda, ale i Zdeněk (ačkoliv slavil už na slezině). Nejlepší dárek byl skládací čínský klobouk od Eriky, ve kterém Zdeněk vypadal na čínského rolníka (viz foto). Takže jsme byli smíšená česko-čínská společnost.
V sobotu byl naplánován výlet na koupaliště do Kozí, podle Jardy cca 5 km. Cesta byla dobrá, žádné velké stoupání, ale bylo vedro a šli jsme tam skoro 3 hodiny! Cestou jsme šli kolem zachovalého židovského hřbitova a taky jsme měli jeden pažit ve stínu. Koupaliště bylo fajn, a protože tam ten den pořádali hasiči soutěž, byl k dispozici stánek s občerstvením – pití, nanuky a klobásky. Ale nejlepší byla ta voda. Odpoledne začala hlavní soutěž - na šířku koupaliště byla úzká dřevěná lávka, a soutěžilo se, kdo ji nejpomaleji přejede na kole. Borci v kloboucích a někteří v dámské košilce s chutí v tom vedru padali do vody, ale stejně to byli frajeři, protože ta lávka byla snad jen 30 cm široká. Z naší party byla hvězda Andra, která to s klidem přešla mezi hemžícími se dětmi, které skákaly do vody, a nespadla. Sklidila od nás potlesk. Zpátky jsme jeli autem s Jardou, jen Vojta šel pěšky. Na koupaliště za námi dorazili Sova s Janou a kvečeru do chalupy Čiháci.
Byli jsme z toho horkého dne kapku vysušení, tak se každý doma snažil aspoň na chvíli někam zašít, ale nešlo to, vedro bylo všude. A večer zase začali kluci hrát, začaly fungovat vyjížďky po rybníčku, pití teklo proudem, krása. Jen tentokrát nebyly buřtíky, o ohýnek nikdo nestál.
V neděli ráno jsem vylezla před barák a koukám – venku na travnatém plácku před domem spali na matracích Čiháci! Což o to, nápad to byl dobrý, protože vedro nahoře v pokojích bylo strašné, ale jestli šel kolem ráno někdo z místních, mohl mít trošku šok. Tak jsme se pomalu probouzeli a dlouho snídali, protože vytrvalci slavili až do rána a museli trochu vyprchat, aby mohli jet domů, povídalo se a Honzík se opakovaně ptal, kdy už odjedeme, protože se kluci těšili na výlet s dědou a babí do Regensburku, kde je čekala velká zmrzlina. Vpoledne naservírovala Jana báječnou polívku na cestu a Mirek podával plátky ledového melouna, který celý víkend chladil v lednici. No, a pak šoféři zaveleli, a začali jsme se rozjíždět domů.
Všechno bylo prima, jenom mi není úplně jasné, jak to bylo s těma 5 km na koupaliště, co jsme je šli v sobotu skoro 3 hodiny.