Lehom
Termín: 24. - 27. července 2009
Autor: VáVa
Prvním, kdo přijíždí do Lehomi, dokonce dopraven z nádraží pánem domu, je Zdenka Bauerová. Ten komfort si však musí odpracovat s hráběma na zahradě a s vysavačem na půdě. Kdo viděl půdu, ví, že to neměla lehké. Zde, vybaveni matracemi, pak opravdu spí Marek a Janička, Mirek Tyl, Evička, Ervín s Janou, Ivan s Androu, Vojta a na horní půdě hřadují Sovy, které mezi nás přivezly rodinu francouzských přátel. V privátu ve stanech přebývají Kosovi s prďolou Ondřejem, Vodičkovi a Karel s Jitkou. Michal s Erikou spí každý ve svém motobivaku.
Začínáme posezením před chalupou u kávičky a s prvním pohoštěním Jany Neužilové. Posléze se hoši dají do přípravy ohně k opékání a večernímu radování. A to tedy je mohutné! První večer slaví narozeniny Jarda a přichází mu přát mimo nás i několik místních sousedů. Moc dobře, že přišel soused Vašek i s partnerkou Květou.
Vašek začíná bez velkého doprošování s lidovým zpěvem na téma: „Hu, hu, husiti, když je vedl bratr Žižka, vždycky vyhráli...“. Mává u toho mocně cepem a vypadá moc „sta, sta, statečně“, když nespadne do rybníka, který je hned za ním...
Ani jeho Květa není žádná puťka. Podle toho, jak ji naši pánové vítají, mají s ní už nějaké zkušenosti z minula. Vybavená množstvím různých lahví, které postupně nechává kolovat, a vysíláním feromonu na okolní samečky stane se Star večera. Poslední z nás, kteří vydrží až do finále, si mohou dokonce vyslechnout její výzvu, kdy už přímo osloví jednoho nejmenovaného šťastlivce: „Tak budeš hrát nebo š....?“(sorry, jsem fakt úča). Tento, zmožen večerem a frťany, nezmůže se ani na jedno ani na druhé.
Ráno si uvědomujeme, že tu nejsme pro legraci. Začínáme řešit věci spojené s dnešním výletem do Německa. Jarda už večer napočítal na množství lidí správný počet řidičů, kteří budou ten den posouvat ostatní svými vozy. Problém nastává u Eriky s Janičkou, které mají řídit obě jedno auto. Je to trochu legrace, ale Jarda se vzteká a vše zachraňuje Mirek, který se dá k dispozici i se svým Peugeotem.
Jedeme na hraniční přechod do Železné Rudy, kde doplňujeme potraviny na dnešní výlet a prší. Pokračujeme do Zwieselu, kde si můžeme v centru města se sklářskou historií prohlédnout pyramidu z vinných skleniček. Je jich 93 695. Kdo si to chce přepočítat, tak se trochu zdrží, ale ostatní již pokračují k infocentru přírodního parku Bavorský les na okraji města. Obdivujeme Null - Energie - Haus, zasazený uprostřed nespoutané zeleně přerostlého parku. Opět prší!
Jarda vede kolonu dál až na parkoviště pod Zwercheckem (Svaroh). Zde dává praktické pokyny vrcholové skupině (jak vysoko, jak daleko, jak dlouho) a ujímá se vedení menší skupinky, kterou čeká příjemná procházka a oběd v okolí Kleiner Arbersee (Malé javorové jezero).
Opuštěni, bez Jardy, vydáváme se prudce do svahu, kde vzhledem k počasí cesta často přechází jakoby v koryto potoka. Převýšení je prý 300 m, tak tomu tedy záhy uvěříme a vydechneme si až na rozcestí u Juránkovy chaty. Ta už tu od 50. let není, ale podle názvu nás nenechá na pochybách, že jsme zase v Čechách.
Přestupujeme několik zákazů a cestou necestou se vydáváme na doporučený okruh. Hledáme vyhlídku na naše šumavské Černé jezero. Rozdělíme se podle zkušeností na klasické horňáky a dolňáky, ale obě necesty se nakonec spojí a my žasneme nad novým pohledem z Jezerní stěny na místo nám všem známé. Zpáteční cesta nás vede až k půvabné scenérii „Velký Ostrý (Osser) se odráží na pozadí mraků“ a už zase leje. Déšť nás provází až na parkoviště, kde nasedáme a popojíždíme za druhou, naobědvanou skupinou k hotýlku v Mooshütte.
Ani zde se kamarádi nenudili. Laškovali v předzahrádce u hotelu na naši adresu poznámkami typu: „Teď by nad námi musela vrcholová skupina ublinknout“. (No Zdenko!) A blížící se liják Jarda cynicky ohodnotil: „Až to sem dojde, tak vyrazíme“. Kosák odtušil: „Dovnitř“.
Po našem příchodu se zde naplno projeví hravost učitelky MŠ, která se do omrzení vozí na skluzavce. Ostatní tak hraví nejsou, tak se aspoň potěší kratší procházkou k nedalekému jezeru.
Cesta do Čech vede přes přechod Sv.Kateřina. Přechod Hora Sv.Kateřiny je u nás Ústeckém kraji, a tak Jarda připojuje vyprávění, podle kterého si tyto dvě místa plete dost lidí i z vládních míst.
Jarda se od nás odpojuje a jede sehnat další sud piva na večer. My se vyhladovělí vrháme na Tlustou bábu, kde obsluhují mladé, leč pomalé štíhlice. A tak se vracíme do Lehomi kolem 20 hodiny se 160 km na pneumatikách.
Sláva, přijeli Čiháci! To si má Jarda s kým zahrát kulečník a my dívky taháme z Jany, jak se dělají ty její skvělé koláče.
Hlavní oslavenec dnešního večera je Jana Neužilová. Všem jejím dárkům vévodí slaný dort od Eriky. Kam ty na ty nápady Eriko chodíš? Vždyť ani ten rumový dort nebyl špatný. Další oslavenci jsou i Zdenka a Jana T. Její píseň na přání zazní jako chorál a dojatý Vojta zpěv glosuje slovy: „Vidíš Jano, jak krásně zpíváš, když pořád nemluvíš.“ Sklidí tak upřímný potlesk od kamarádů a Jana získá něco moudrosti do života.
Od Jardy dostaneme poučení všichni. Promítá nám fotky z dnešního dne na notebooku a ještě jednou upozorní na největší perly přírody.
Mezitím si Sova se mnou zahraje krátký divadelní skeč „Seznámení s pánem ve sprše.“ To se dáma ve sprše namydlí a pak kluzkou rukou není schopná pustit znovu kohoutek. Volajíc o pomoc, brzy se dočká milého setkání.
Večer nabírá na obrátkách a dojde i na hodně lechtivá témata. Do všech těch sprosťačinek podotkne mírně Zdenka: „Vy jste ještě mladí, ale vášeň má mnoho podob...“ Ještě že s námi chodí v partě takoví rozumní lidé. Stále je na co se těšit.
Jako první se loučí Čiháci, po nich odjíždějí Svobodovi, prý je u nich pouť. Jarda nás opět roztřídí do aut a už jsme na cestě do sportovního střediska pod Hoher Bogenem. Sedačkovou lanovkou vyjedeme podle zájmu buď jen do poloviny, tam je začátek bobové dráhy, nebo až na konec, kde si vybíráme z možných turistických tras. Jediným, kdo vyběhne sám až nahoru, je samozřejmě Vojta. Ti, co sestupují dolů, se zastavují na pažit u dřevěné kapličky a pak je čeká blátivá cesta lesem nebo kluzká po sjezdovce. Sportovci na bobech, Kosáci, Sovy, frantíci, Palečkovi a Zdenka, jezdí s větrem o závod. Setkáváme se dole u bistra, kde sledujeme dovádějící děti na atrakcích. Někteří z nás by si s nimi klidně zařádili.
Pokračujeme na poutní místo Neukirchen bei heiligem Blut a prohlížíme si německy čistý, upravený kostel i s jeho sbírkou svící. Ostatní zastávky jsou už jen krátké. Např. dřevěné sousoší Pašerák vede krávu z Čech (vždycky bylo u nás levněji) nebo ochutnávka černých jeřabin naroubovaných na hrušce (kdo tohle vymyslí?). Také obdivujeme množství slunečních kolektorů umístěných na každé větší střeše.
V Lehomi začíná pozvolné balení, dopíjení piva a loučení.
Bylo nám tu Jardo hezky, ať už to bylo na naší nebo německé straně. Ale hlavní jsou ty prožitky. A ty teda byly.
Z prázdnin VáVa