Termín: 12. - 22. září 2019
Autor: Věra
Odjíždíme ze známého místa v ulici Na Florenci. Zatím jen v menší sestavě, protože druhá část cestujících k nám přistoupí na benzince u Humpolce …
Klidně pospáváme, protože netušíme, kolik! se nás nakonec do autobusu vejde. Jede nás na Korsiku celkem 48 turistů a dva řidiči s doprovodem.
Z Devítky to jsou:
Zdeněk Bílek, Honza Taubel, Erika, Eva Hollmannová, Honza Pikolon s kamarádkou Danielou, Eva Skřivánková se švagrovou Alenou, Líba Hníková, Zdeňka Gillarová, Alena Ochová, Zdeněk Janák, Hanka Píchová, Daniela Christianová, Andra s Ivanem, oba Rybovi, Holubcovi, Pražákovi, Vodičkovi.
Druhá skupina je stejně početná. Vypadá to jednoduše, ale problémy s rychlým nastupováním a vystupováním bude zadní část autobusu řešit po celou dobu. Ale v rychlosti se budou zlepšovat …
Poslední zastavení je na Moravě u pumpy za Znojmem.
Delší pauzu máme u Villachu k rannímu občerstvení. Kávička a croissantek potěší, ale zase ty neskutečné fronty na WC (dívek je jako vždy na cestách převaha)!
Cestou se nám do mikrofonu v autobuse představuje Honza Totter i s dalším řidičem. Povídá nám jako vždy, co nás čeká a nemine. Zdeněk za Devítku představuje celou partu a trochu ve vyprávění zabloudí i do historie.
Projíždíme Korutany a Julské Alpy s krásnými výhledy. Zastavujeme ale až za Padovou na delší občerstvení opět u benzinky. Vystupujeme a zjišťujeme, že je tu vedro jak v Itálii, takže se choulíme ve stínu. No uvidíme, jak horko bude na Korsice.
S blížícím se večerem dojíždíme do přístavu Piombino, kde těsně před zavřením obchodu nakupujeme zásoby na noc na trajektu.
Čekání na trajekt si zpestřujeme vyplňováním dotazníku pro kemp. Jde o to, kdo s kým bude v jaké chatičce bydlet a kdo všem čtyřem spolunocležníkům bude velet. Na toho pak půjdou všechny pokuty za nepořádek apod.
Loď společnosti MOBY připlouvá načas, aby se nalodil 1 český autobus a 3 osobní auta. „To je zase rito“, říká si asi posádka.
V Bastii přistáváme v 6 hodin. Protože je zatím dost času, vyjíždíme nad město, kde při výhledech na západní i východní část ostrova dáváme opět ranní kávu. Pozorujeme v okolí lovce lišek označené oranžovými vestami, asi proto, aby je lišky z dálky dobře viděly. S jednou liškou jsme dokonce pokecali a zapózovala nám pro několik fotek z pár metrů…
Povinná je jako vždy při příjezdu na ostrov vína zastávka ve vinotéce v Patrimonio. Čepujeme, nakupujeme, ať tu na nás do příště v dobrém vzpomínají.
Dáváme se na cestu po severním pobřeží směrem na západ. Projíždíme letovisko St.Florent. V I´lle – Rousse máme čas projít městečko směrem k pláži. Prodíráme se tržištěm, které se dnes proměnilo - jsou zde na všechny strany vytyčená hřiště na petangue. Také nás překvapuje vlak, trať zde vede těsně kolem promenády, přesně centrem města.
Dáváme bez zábran první koupání. Vždyť jsme již na cestě dva dny. To opravdu volá po hygieně. Sice bez paravanů a šaten, ale musíme do plavek a do vody!
V Calvi to je jiná zábava. Šup s námi do prohlídky vojenské pevnosti. Prý slouží jako kasárna vojáků z legií dodnes. Údajně se zde narodil Kryštof Kolumbus, proto jeho socha stojí hned u vstupu do pevnosti, ale to samé říká i Janov.
Město je žárem rozpálené, proto procházíme raději romantickými, stinnými uličkami zpět k autobusu.
Teď už s končícím dnem svištíme napříč ostrovem zpět na východní pobřeží přes Corte na pobřeží k Alerii do městečka Ghisonaccia a nedalekého kempu Marina d´Erba Rossa.
Po 18. hodině dostáváme každá čtveřice klíče od své chatky a rozcházíme se ubytovat. Večer jsme tak utahaní, že na žádné velké veselí už není sil.
Co se tak dá dělat, máte-li celý den volna v kempu blízko pláže, s bazénem a dalším příjemným vybavením?
Ráno dlouho spát
Jít si zaplavat do moře
Jít si zaplavat do bazénu
Dlouze tlachat s kamarády
Sednout si do kavárny na výbornou kávu
Dojít si klidným krokem přes palmový háj do sámošky na malý nákup pro bagety
Dojít si do pizzerie
Opalovat se
V klidu chatičky uvařit pro přátele
Číst knížku
Nechat se odvézt vlastním řidičem do nedalekého města na velký nákup
Večer posedět na verandě chatky, hrát a zpívat s kamarády do noci
Takhle nějak vypadal odpočinkový den, takhle prý vypadá dovolená. Ale nám to nic nedělání dlouho nevydrží. Však se zítra uvidí …
Vstáváme opravdu brzy a odjíždíme v 6 hodin z kempu na celodenní výlet po západním pobřeží. Dlouho se držíme kaňonu řeky Golo. Autobus nás v jednu chvíli opouští a my jdeme sami úzkou silnicí v jeho stopách. Tady i cestou dál obdivujeme řidičské umění nejen Honzy, ale všech místních řidičů. Nesčetněkrát je uvidíme couvat a vyhýbat se vzájemně v těch nejužších místech.
Další zastávky jsou u vodní nádrže Calacuccia. V Ponte Altu se zdržíme fotografováním a kávou u kamenného dvojmostí.
Cestou vidíme velké skupiny černých prasat. Pozor, nejsou to klasičtí čeští divočáci. Mají svého majitele, který jim jen prostě otevřel výběh do hor. Následuje dlouho slibovaná „lyžařská sjezdovka“. Tj. mírný svah, asi 50 m dlouhý, s pomičkou. No, o lyžařském středisku se dá těžko mluvit.
Vyjíždíme na horský průsmyk Col de Vergio s nádhernými výhledy. Stojí tu zvláštní socha, bez tváře, bez jména. Překládáme si text, jehož smyslem je: “Milujte se tak, jak jsem já vás miloval.“ Shodujeme se na jménu Syna Otce. (Nejroztomilejší je jedna Francouzka, která nám předvede překlad z francouzštiny do francouzštiny …)
Zpět k pobřeží sjíždíme opět úzkou křivolakou silnicí, která se točí nad hlubokou roklí jménem Spelunca. Nyní už nám bude navždy jasné, co taková špeluňka vlastně znamená. Dno pro hloubku kaňonu ani není vidět.
Přijíždíme téměř v pravé poledne do malého přístavu Porto. Zde se celá skupina podle nálady jednotlivců rozděluje. Část zamíří nekompromisně do restaurace, část na krásnou oblázkovou pláž a několik jednotlivců z Devítky vyráží na Capo Rosso, zdolat pochodem v rozpálené krajině cestu na věž Tour de Thurgiu, která zde na výspě ční nad mořem.
Po dvou hodinách nás Honza opět posbírá do autobusu a vjíždíme do červených skal u Piany – Calanchi di Piana. Procházíme pěšky úsek s nejhezčími výhledy a vzpomínáme na dobu, kdy jsme před 18ti lety zdejší skály prolézali.
Čas nás žene dál do Ajaccia. Musíme zklamat ty, kteří se chtěli vykoupat v Sagonské zátoce (též vzpomínáme na minulou cestu, kdy jsme zde trávili celé dopoledne).
Ajaccio, rodiště Napoleona, procházíme již s počínajícím večerem. Pár fotek na památku a jedeme zpět do kempu. Řidiče čeká ještě přejezd napříč celým ostrovem, my už jen pospáváme.
Večer u chatek jen chvíli posedíme, den byl opravdu dlouhý. Dobrou noc!
Jó, to už tu jednou bylo … Co se tak dá dělat, máte-li celý den volno v kempu blízko pláže, s bazénem a dalším příjemným vybavením?
Ráno dlouho spát
Jít si zaplavat do moře
Jít si zaplavat do bazénu, apod.
Tentokrát se ale večer sejde celá Devítka ve staré pergole na pláži. Hraje se a zpívá a dokonce tančí až do úplné tmy.
Děkuji kamarádi za moc pěknou oslavu narozenin. Takové 17. září jsem ještě neměla. Budu dlouho vzpomínat!
Dnes vstává brzy ráno asi jen Devítka a pár nadšenců z druhé party. Jedeme totiž na jeden den pravé turistiky.
V Corte na nás čekají dva děsně rozvrzané minibusy a těmi pokračujeme dál do vnitrozemí. Nejdříve silnicí, pak silničkou, nakonec cestičkou až na parkoviště ke staré salaši s občerstvením. To už jsme v údolí Vallée de la Restonica. (Že se zde dva takové minibusy dokážou vzájemně vyhnout, to už nikoho z nás nepřekvapí.)
Dostává se nám poučení od Honzy, která cesta je jak náročná (nakonec je to obráceně, ale to už je vlastně jedno) a ke kterému horskému jezeru se stihneme v daném čase dostat apod. Někteří už to ani neslyší, neboť vybíhají jako chrti vpřed. Míjí první jezero Lac de Melu a chvátají k dalšímu Lac de Capitellu a hurá zpět.
Jiní to mají na pohodu, jen uhýbají mladším Francouzům, kteří … „Merci“, běží také dál.
A někdo si prostě jen užije den ve skalách u skleničky dobrého pití.
Pochvala patří Honzovi Totterovi, manželům Rybovým a Pražákovým. Ti stihli doběhnout tam i zpět.
Cestu domů nám ještě zpestří Pavel Ryba, který kousek od Ghisonaccia má již dlouho vyhlídnutý zvláštní strom, který dokonce vyhrál cenu díky tomu, že připomíná letícího ptáka. Fotíme toho zmrzačeného chudáka, kterému se aspoň „na staré letokruhy“ podařilo svět zaujmout.
Večer sedíme a popíjíme u chatek. Zítra nás čeká opět dlouhý okruh ostrovem.
Odjezd v 8 hodin ráno je pro nás příjemný. Cesta vede podél řeky Fiumicelli. Vidíme koryto řeky plné balvanů, prý oblíbené místo příznivců canyoningu. Projíždíme celou dobu národním parkem Bavella. Míjíme Anglické kaskády, místo, kde jsme se posledně brodili vodou. Nyní se pouze vezeme stále výš a výš, až k nejvyšším vrcholkům. (Nastoupali jsme celkem 1200 m.) V sedle Cal de Bavella ve výšce 1218 m n.m. zastavujeme a zkoušíme spočítat vrcholky kolem nás. Je to opravdu celkem 17 věží, jak nás Honza Totter upozorňoval. Tomu všemu vévodí socha Panenky Marie, obklopená nechutným smetištěm z obalů vyhořelých svíček. To si fakt ale nezaslouží. Mraky si plují oblohou a my opět hurá do autobusu.
Další krátkou zastávkou je horské městečko Zonza (kam nás přivezl Honza…). Jdeme si na kávu a koupit pár pohledů a suvenýrů. Prostě klasická turistika.
Fotíme ještě nad dalším starobylým městečkem Sainte Lucia, ale rozzlobené místní majitelce pozemku, u kterého jsme zastavili, se to hodně nelíbí. Proto honem do Sarté.
Sarté je starobylé, údajně nejkorsičtější, město s bohatou historií. Útoky pirátů, domy zbohatlých mafiánů a k tomu spousta kostelů, prostě Korsika. Je poledne a ulice jsou plné turistů. Každý vyrazíme aspoň na chvíli poznat Genius Loci tohoto místa.
Bonifacio! Moc jsme se sem po letech těšili. A opět nezklamalo. Jedeme na projížďku na moři, kde nám do mikrofonu čte Honza z průvodce a placená francouzská síla jen s úsměvem pokyvuje hlavou. Vidíme maják, jeskyni se svítící vodou a s mapou Korsiky na stropě i minipláže pod maxiútesem. A hlavně stěnu, na které stojí tohle krásné město.
Máme volno 1,5 hodiny, a tak nás Honza dovede do tzv. horního města, kde máme volnou prohlídku. Jistě doufá, že cestu dolů najdeme. Povedlo se. Odjíždíme do kempu a zde někteří dokonce stihnou i koupání v moři.
Nó, to už známe … Co se tak dá dělat, máte-li celý den volno v kempu blízko pláže, s bazénem a dalším příjemným vybavením?
Byl to opravdu příjemný den. Vlastně pro mnohé poslední klidný den dovolené a na dlouho poslední koupání v moři. Stačí jen v supermarketu dokoupit poslední suvenýry a budeme se těšit domů.
Ráno balíme zavazadla a uklízíme chatky. Místo slibované kontroly a převzetí zařízení místním personálem přichází chudák Honza Totter a dělá přejímku sám.
Mezitím je již otevřený autobus, do kterého si můžeme uložit věci a jít se ještě vykoupat. Počasí ale rozhodlo za nás. Dost se ochladilo a vítr nepříjemně fouká. Ještě před polednem se tedy rozloučíme s Piombinem a jedeme do Corte.
Corte jsme během výletů několikrát projížděli a také si ho pamatujeme z minulé návštěvy. Hodně se změnilo k lepšímu. Jsou tu vidět budovy místní university i studentské městečko, ulice jsou širší, čistší. Snad se tedy Korsičané s vlivem evropské kultury nějak popasovali.
My si ale procházíme hlavně starý hrad, pevnost a staré město.
Začíná pršet. Čekání na trajekt v Bastii si opět musíme vyplnit návštěvou hospůdky či kavárny. Déšť nás jasným způsobem posílá domů. Ještě se trochu postrkujeme s úředním šimlem při nalodění na trajekt, ale pak už vzhůru na moře. Odplouváme ve 21 hodin a hned si hledáme šikovná místečka na palubě, kde si na noční přejezd usteleme.
Po přistání v Janově už není s řidiči žádná legrace. Tuší totiž, že projet v neděli z Itálie po dálnicích do Čech nebude jednoduché. Opravdu nás čekají dlouhé kolony. I když se je Honza snaží projet a objet jakoukoliv cestou, vždy se doprava znovu komplikuje.
V Praze na Florenci vybíháme z autobusu těsně před 24. hodinou. Vbíháme do metra, do vlaku, do taxi. Prostě jsme si snad ani nestačili říct, jak to bylo zase super.
Díky Zdeňku za zajištění skvělé dovolené.
Za všechny z Devítky
Věra