Termín: 19. srpna - 2. září 2001
Autor: Palco
V neděli 19.8. se scházíme v 19,30 na stanici metra Radlická. Zavazadel je tolik, že se zdá, že nebude možné všechno vtěsnat do autobusu. Avšak řidiči Jan Totter a Ota Herman mají zkušenosti, a tak do 20.00 je vše narovnáno a uklizeno. Vyrážíme směr Dolní Dvořiště. Ještě se zastavujeme V Miličíně v motorestu Česká Sibiř na večeři, a kolem půlnoci jsme na hranici. Jedeme přes Linz, Salzburg, Rosenheim, Kufstein, Innsbruck (zde jsme asi v pět hodin a tankujeme), Brenner, Bolzano a v 7.15 zastavujeme v motorestu Pagannelo. Tak se jmenuje hora nad tímto místem (asi 2.000 m). Zde snídáme a osvěžujeme se po noční cestě.
Pondělí 20.8. - na další cestu směr Modena startujeme 8.00. Do Verony přijíždíme v 9.15. Prohlídce Verony věnujeme dvě hodiny. Obdivujeme místní Coloseum, úzkými uličkami se propleteme k domu s balkonem, kde se odehrál příběh Romea a Julie. Socha Julie je na dvorku pod balkonem. Obědváme na Wedesano West pumpe od 12.15 do 14.00. Pak odjíždíme směrem na Carrara v Apuánských Alpách, kde se těží mramor a právě Carrara je proslulá zpracováním tohoto mramoru. Je zde množství různých firem, které se tímto zabývají. Do těchto hor jsme si vyjeli a po neuvěřitelně úzkých silničkách jsme se dostali až do výše kolem 1.800 m. Včetně pěší procházky jsme strávili v těchto horách necelé tři hodiny. Pak přejíždíme k pumpě kousek za Carrara, kde večeříme od 18.45 do 19.30. Ještě se asi na hodinu stavíme ve Viareggio a zhruba ve 21.00 odjíždíme do Livorna. Zde v přístavu čekáme na trajekt do Bastia, kam asi pět minut před půlnocí odplouváme. Nejprve obdivujeme velikost lodi, kam se vejde snad kolem tří set aut ve třech podlažích nákladních. Paluba, na níž budeme trávit noc je označena jako sedmé podlaží. Trochu profukuje vítr, ale moře je klidné. Ležíme na lehátkách ve spacáku, sledujeme hvězdy a přemýšlíme, co na nás čeká v příštích dnech. V 6.50 přistáváme v Bastia. Obdivujeme práci kormidelníka, jak manévruje s takovým kolosem. Před námi leží Korsika (180 km na výšku a 80 km na šířku) a zhruba 1.100 km na zajímavých a velmi náročných silničkách, jak se později ukáže.
Úterý 21.8. – vyjíždíme směrem na Saint Florent. Ve vesnici Patrimonio je inzerovaná ochutnávka vína a tak kolem osmé hodiny ještě před snídaní degustujeme a též kupujeme víno, abychom měli zásoby na cestu. Litr červeného stojí 12 franků. Přejíždíme takovou neobydlenou krajinu, porostlou pichlavými keříky a bodláčím, též se zde jako na celé Korsice vyskytuje keř macchia. Nebe je jasně modré, slunce pálí, sledujeme jak se ve vnitrozemí tyčí hory, které jsou též naším cílem. Tato oblast se jmenuje Désert des Agriates. Později vidíme též opuncie (kaktusy s plody), oleandry (nízké stromy s červenými květy), eukalypty, korkové duby, pinie a normální borovice. Ostrov je nad očekávání zelený a je tam docela dost vody. Směřujeme do L´Ile Rouse. Hned po vyjetí z Bastia vidíme prostřílené dopravní značky. Nejdříve jsme si mysleli, že to je náhodně rozstříleno, leč tato záliba je rozšířena na celém ostrově. V L'Ile Rousse krátká prohlídka města a první smočení se v moři, a již odjíždíme do Algajola do campu La Plage, kde stavíme stany a ubytujeme se. Pobyt stojí asi 33 franků za osobu a 10 franků za stan. Od 14.30 již vychutnáváme moře. Fouká vítr a dělají se příjemné vlny na dovádění v moři. Asi v šest hodin jdeme vařit večeři, abychom v půl osmé mohli odjet do Calvi. Zde procházíme přístav, vystupujeme na pevnost a vracíme se večerním osvětleným městečkem a jeho početnými krámky a restauracemi a hospůdkami zpět k autobusu. Ve 22.30 odjíždíme zpět do campu.
Středa 22.8. – v 6.00 nás budí popeláři, leč my vstáváme až v 6.30. Snídáme a následně balíme naše ležení, abychom mohli v 9.00 odjet. Jedeme do hor, občas křižujeme železniční trať Calvi – Porto (jezdí již od roku 1888), projíždíme hezkou vesnici Belgodere a v 10.00 jsme v sedle Col de San Colombano (692 m) odkud se otevírá krásný pohled na vesnici Palasca a na hory včetně nejvyšší hory Monte Cinto (2.706 m). Poté sjíždíme do údolí docela vyschlou krajinou, pod námi vidíme staré rozpadlé usedlosti, které mají svá území rozparcelována zídkami z kamení. Přejíždíme řeku Asco, která pramení pod Monte Cinto. Kolem poledne přijíždíme do Ponte Leccia (zde teče řeka Golo. Je asi 380C ve stínu, v autobusu s klimatizací je o zhruba 100C méně, a to je velmi příjemné. Nakupujeme si nějaké jogurty, bagety a ovoce a vyjíždíme proti proudu řeky Golo do kaňonu Scala di Santa Regina. Kousek procházíme pěšky ve žhavém poledním slunci, abychom pak u překrásné tůně hluboko pod silnicí osvěžili svoje těla v příjemně vlažné vodě. Na konci kaňonu míjíme přehradu s elektrárnou pod vesnicí Calacuccia. Dále projíždíme Albertacce, kde čeká další říčka na koupání. Je v menším kaňonu, přes který se klenou dva mosty. Jeden silniční, druhý pro pěší. Obdivujeme krásnou scenérii a trávíme zde asi 3/4 hodiny. Silnice stále stoupá a vyjíždíme do sedla Col de Vergio (1.477 m). Cestou vidíme prasata, jak se živí podél silnice v lesích. Na sedle též jsou prasata a ta se celkem neurvale dožadují nějaké krmě. Pokračujeme sjezdem do údolí klikatými, úzkými silničkami se zatáčkami nad prudkými a hlubokými srázy do městečka Porto na břehu moře. Jedeme též přes nějakou vesnici Evisa. Nad Portem je jakési letovisko, které se jmenuje Ota. Míříme do campu les Olivier. Za nocleh platíme též kolem 30 franků. Zde budeme trávit dvě noci. Večer se hraje a zpívá a oslavujeme narozeniny Evy.
Čtvrtek 23.8. – vstáváme v 6.00, po snídani v 7.00 odjíždíme směrem na vesnici Piana kolem útesů les Calanche. Čeká na nás výstup na horu Capo d´Orto (1.294 m). Zpočátku vede cesta ve stínu lesa až do sedla Foce d´Orto (998 m). Odtud již na slunci obtížnější cestou po skalách pod vrchol a pak zase již na původní chodeckou cestu a na vrchol hory, odkud je nádherný výhled na Porto. Zde jsme asi v 11.30. Někteří to brali celé po chodecké cestě, a tak tam jsou nejméně o 40 minut dříve. Zpáteční cesta je celkem úmorná v tom horku. Cestou zpět jedeme rovnou na oblázkovou pláž. Zde jsme od 15 do 17.30. Vracíme se campu, vaříme večeři a před osmou hodinou jedeme zpět do Porta na západ slunce, který jsme málem prošvihli. Viděli jsme již konečnou fázi. Procházíme rozpáleným městem, osvěžujeme se skleničkou vína (8 franků) na zahrádce hotelu Golf a ve 22.30 odjíždíme do campu.
Pátek 24.8. – z campu les Olivier odjíždíme v 8.30 směrem na Piana do Cargése, kde se půl hodiny procházíme městečkem. Dále pokračujeme k ústí řeky Liamone, kde nás čeká nádherná pláž a koupání v zálivu Golfe de Sagone. Ústí řeky je od moře odděleno jakousi pískovou dunou, přes kterou se valí voda při jarních táních a nebo při deštích. V 10.30 je teplota asi 350C. To již jsme na pláži a vychutnáváme si vln asi do 13.30. Dále pokračujeme do Ajaccio, kde si nakupujeme proviant a hlavně vodu do zásoby v největším supermarketu Geant. Předpokládané další táboření by mělo být ve volné přírodě sice s řekou, ale bez pitné vody. Za Ajaccio odbočujeme do hor na Cauro a přes Col de Santa Georges (747 m) do Petreto Bicchisano, kam přijíždíme v 16.15. Zde začíná velice úzká, odvážně vedená silnička nad strmými srázy, kde následuje jedna zatáčka za druhou, projíždíme bezpočet vlásenek a úzkých kamenných mostů a mostků, na něž se mnohdy musí najíždět alespoň jednou, někde i třikrát. Je to kus trati Rallye Korsika – zde vedená po asfaltovém povrchu.. Ač je silnice velmi úzká, je nutné se vyhýbat řadě protijedoucích vozů, které někde musí couvat, abychom projeli. Avšak řidič Ota si počíná velmi mistrně a nástrahy trati projíždí bravurně. V 17.00 jsme na Col d´Eustache (900 m). Odtud je vidět skupina věží, na jednu z nichž se budeme vydávát. Přijíždíme do Aullene, kde ještě čepujeme vodu v místní kašně. Projíždíme Quenza do národního parku Bavella. Zde se podaří objevit nový camp (la Riviera) s dobrými cenami (20 franků za osobu a 10 franků za stan) a tak zde zůstáváme dvě noci. Camp je v krásném borovicovém háji s dobrým hygienickým zázemím. V noci nebylo přílišné vedro a tak se dalo dobře spát.
Sobota 25.8. – vstáváme v 7.00. Ovšem už v 6.00 rachotí popeláři. Musím konstatovat, že popeláři se činili v každém campu ve stejnou dobu. Odjíždíme přes Col de Bavella do soutěsky na kaskády du Polischellu. Zde se střídavě jde kolem vody a sedmnácti jezírek a vodopádů, střídavě je nutné jít též vodou, tudíž celé vybavení jsou pouze boty a plavky. Velmi zajímavé. Kaskády prolézáme od 10.00 do 15.00. Pak přejíždíme zpět přes Col de Bavella do městečka Zonza, kde máme asi hodinu na prohlídku. Večer se věnujeme vaření a zábavě s hudbou a písničkami.
Neděle 26.8. – budíček v 6.00, odjezd v 7.30 na sedlo Col de Bavella. Odtud v 8.00 vyrážíme na cestu na věž III. Někteří zůstávají asi po hodině chůze v dalším sedle a sledují výstup ostatních. Je nádherné slunné počasí. To zatím bylo neustále. Ve 12.00 odjíždíme z Col de Bavella od sochy Madonny Sněžné. Vracíme se přes Zonza a pokračujeme na přehradu l´Ospédale, kde se svlažíme (12.45 – 13.30) a pokračujeme na Porto Vecchio. Zde jsme ve 14.15. Teplota 380C. Pokračujeme do Bonifacio, kde trávíme čas od 14.45 do 18.30. Město je považováno za nejkrásnější na Korsice. Bylo založeno asi roku 850 před Kristem. Prohlídku města prokládáme jednohodinovou projížďkou lodí podél pobřeží, abychom shlédli nejzajímavější přírodní úkazy. Z nejjižnějšího konce Korsiky je to pouhých 12 km na Sardinii, jejíž pobřeží je v oparu vidět. Ve městě jsme našli dům, ve kterém žil pár let Napoleon. Cestou z Bonifacio se stavujeme již za tmy (20.45 – 21.30) v městečku Sarténe, které snad bylo kdysi v historii též hlavním městem Korsiky. Pak již odjíždíme na pláž Tour de la Calanca kousek za Propriano. Zde trávíme noc – bivak za jasné hvězdnaté noci.
Pondělí 27.8. – příjemná pláž a koupání, na vedro a sluníčko už jsme si pomalu zvykli a tak nic neděláním a lenošením trávíme čas až do 16.30. Přes největší hic v poledne jdeme do restaurace na pláži se trochu osvěžit. Pak odjíždíme do campu U Libecciu. Večer trávíme v Propriano (20.00 – 22.00). Za městem obdivujeme veliký hřbitov, který vypadá jako vesnička. Hrobky mají tvar domečků a rakve se nedávají do země, ale jsou nad zemí. To ale mají ve zvyku zde všude. Odtud vidíme tentokrát celý západ slunce. Dáváme si též pastys (12 franků), ale moc nám nechutná. Před odjezdem autobusu připlouvá veliký trajekt do přístavu.
Úterý 28.8. – V 8.30 odjíždíme do Ajaccia (hlavní město) podél západního pobřeží. V jednom místě se podaří zakufrovat a jedeme místo po normální silnici zase do kopců po uzoučké a zatáčkovité silnici přes vesnici Coti Chiavari asi půl hodiny, než sjedeme na pobřežní silnici. V 10.30 jsme v Ajaccio, kde si prohlédneme rodný dům Napoleona a jejich rodinnou hrobku. Nakupujeme další ovoce, venku je opět 380C. Kolem 12.00 odjíždíme na pláž za Ajaccio, kde trávíme čas od 12.30 do 15.15. Odjíždíme do hor, ale předtím se opět stavíme v supermarketu Geant. Tentokrát ovšem máme smůlu, neboť nějací separatisti ohlásili bombu v obchodě, a tak jsme museli nechat nakoupené zboží na pultě u kasy a vyklidit prostor. Odjeli jsme kousek do jiného marketu, a tam jsme konečně nakoupili. Opět se šplháme do hor do vesničky Vizzavona. Zde zaparkujeme autobus na malé železniční stanici a tábor rozbijeme kousek nad tunelem na malém kamenitém plácku ještě chvíli před setměním.
Středa 29.8. – vstáváme brzy (6.00), neboť skupina
třinácti lidí a řidič Honza jdou na Monte d´Oro (2.389 m). Ostatní jim jdou po
sestupové cestě podél kaskád Cades de Anglais naproti. Vycházíme asi 9.30. Na
kaskádách jsme našli pěkné místo na koupání v tůních a kamenných vanách a čekáme
na vrcholovou skupinu. Ta se objevuje asi ve 14.15, společně se ještě
koupáme a pak se vracíme zpět.Ještě hodinu posedíme v občerstvení na začátku
kaskád a pak odcházíme do Vizzavona. Příjemný podvečer trávíme vařením a večer
pak sedíme u louče pod táborem se zpěvy a červeným vínem. V noci se zdvihá vítr.
Čtvrtek 30.8. – vítr se neutišil a na obloze se objevují nepříjemné mraky. V 9.00 odjíždíme do Corte. Cestou v Ponte du Vecchio obdivujeme krásný nový silniční most, ze kterého je výhled na železniční viadukt a starý silniční most. Projíždíme Venaco (focení), odkud je pěkný pohled na městečko na kopci Casanova. V Corte jsme od 11.30 do 13.00. Prohlížíme si pevnost a uličky starého města. Je zde též korsická univerzita. Z Corte směrem na Bastia se staví nová silnice (50% hradí EU, 25% Francie, 25% místní podíl). Cestou vidíme masív nad Scala di Regina (soutěska řeky Golo, kde jsme byli 22.8.) u města Soveria. Zde se ještě v řece Golo koupáme asi hodinu. Ve 14.45 odjíždíme přes Ponte Lecchia směrem na Bastia. Z pobřežní silnice ve Valrose odbočujeme do kopců na San Michel do vesnice Murato, kde je takový zvláštní černobílý kostelík. Odtud již vidíme Sant Florent. V horách nad Sant Florent vidíme kouř a vzápětí již jsou v akci hasičská letadla. Je jich asi šest a krouží mezi horami a zálivem, kde za letu nabírají vodu. Zajímavá podívaná. Jedeme dolů přes vesnici Oleta, která je proslulá výrobou korsických sýrů. V 17.00 jsme v campu U Pezzo (platíme 32 franků za osobu bez placení stanu). Při stavbě stanů se zvedá prudký poryv větru a prachu je všude plno. Naštěstí se vítr celkem brzy uklidňuje. Večer jedeme do přístavu a po prohlídce si sedáme do venkovní zahrádky hotelu l´Europe a dáváme si kávu, pivo a pastys. Příjemné posezení a ve 21.30 odjíždíme zpět. Večer jdeme hrát na pláž. Před půlnocí vidíme nad mořem slušnou bouřku s blesky.
Pátek 31.8. – ráno je opět klidno, celkem jasno a tak jdeme na pláž před campem. Zde jsme do pravého poledne, pak jdeme vařit oběd a bourat poslední tábor na Korsice. Před odjezdem ve 13.45 se opět zvedá prudký vítr, ale tentokrát už neustane až do druhého dne. Moře se začíná pěkně vlnit, odhaduji to na dvou až třímetrové vlny. Jedeme po západním pobřeží na nejsevernější cíp Korsiky. V 15.30 až 16.00 je zastávka v Nonza, kde je tmavá oblázková pláž. V Marina d´Albo je další černá pláž. V Marine d´Canelle sjíždíme až k pobřeží na další plážičku s přístavem jachet, ale duje tak mocný vítr, že do velkých vln vleze pouze Vojta a Martin Postr. V 18.45 jsme na nejsevernějším cípu Korsiky a to Col de Serra (380 m). Před tím vidíme 12 a potom 7 větrných elektráren. Toto západní pobřeží bylo hodně členité, opět zatáčka střídá zatáčku. Východní pobřeží je trochu rovnější. Cestou ještě večeříme a do Bastia přijíždíme ve 21.30. Město si prohlížíme do 22.30, pak je sraz v přístavu u autobusu ve frontě na trajekt. Ten ovšem kvůli počasí připlouvá asi o hodinu a půl později, takže odplouváme místo ve 23.55 až ve 01.35.
Sobota 1.9. – vyplouváme na rozhoupané moře, někdy kolem 02.30 to i na té velké kisně je docela slušná houpačka. Naštěstí se to už nehorší a tak v Livorno přistáváme v 6.30. Odjíždíme směr Pisa, kde městem takřka bez lidí procházíme kolem šikmé věže a jiných skvostů italské architektury. Odtud odjíždíme v 9.45, mezi 13.00 až 14.00 si dáváme pauzu u motorestu u Modeny. Počasí již se zhoršuje, začíná být chladněji a pod mrakem a tak když zastavujeme u jezera Lago di Garda, je celkem nevlídno a jen pár odvážlivců se jde koupat. Zde jsme okolo 16.00. Další pauza je před Bolzanem u motorestu Leinsberg Oest mezi 17.00 a 17.30. Pokračujeme po dálnici na Brennerský průsmyk, ale ještě před vlastním průsmykem sjíždíme na starou silnici a tím se vyhneme placení mýta. Pěknou krajinou přejíždíme hranici a v 19.30 jsme v Innsbrucku. Zde je vyloženě zima, je asi 110C. Projdeme si kouzelné staré město a v 21.00 vyrážíme směrem na Salzburg, Linz a Dolní Dvořiště. Zde jsme ve 02.30 a začíná neděle 2.9., kde v NONSTOP Motorestu si dáváme pořádnou snídani – guláš, vepřovou se zelím, uzené se zelím. Takto posilněni již uháníme směrem ku Praze. Ještě se zastávkou ve Vodňanech, kde vystupuje Jana Neu. a pak přes Písek a Příbram do Prahy. Na Radlické jsme v 6.30. Zde pobereme své saky a paky včetně banánové krabice a krásná dovolená je u konce.