Kačák 2020

Pořadatelé: Jana a Marek Palečkovi (+ Františka + Anežka)

Pátek 12.6.2020

V pátek bylo horko a dusno, odpoledne chvíli hrozící bouřka se pro ten den zase beze stopy rozplynula. Doprava na Kačák je individuální a podle toho se také scházíme... Zdeněk s Vojtou šli z Unhoště po modré, od Markova mlýna po červené, krátce nato ale Zdeněk chytil „jazyka“ ohledně zkratky do Podkozí, podle něj pak odbočili přes potok a NN*) „rovno hore kopcom“ tam s nezištnou pomocí místních chatařů skutečně posléze došli. Na silnici vyšli těsně pod pověstnou podkozovskou hospodou „Chicago“, kterou by byl hřích minout, a tak se tam tedy neopomněli aspoň na jedno zastavit. Přesto k chatě dorazili mezi prvními.

Kromě mladých a nejmladších Palečků a Eriky tam byli už i Palco s Evou a také Markův moravský kamarád, také Marek, s ženou Petrou (mj. tvůrkyní výtečných slaných „šneků“) a dcerkami Michaelou a Kájou – ti si pod chatou postavili stan. Po uvítacím panáku a prvním pivu začaly tát ledy a zábava se pomalu rozproudila.

Inzerované páteční menu (opékání buřtů) bylo operativně přesunuto na sobotu, prý aby se sobotní guláš mohl naopak podávat již v pátek a uvolnilo se tak trochu místa v lednici.

Zatím docházeli či dojížděli další hosté: Ondra s majorem, který si tentokrát na vyžádání přinesl s sebou i oficínu, aby ostříhal své pátečníky, Sovy (Vláďa s řevnickým koštovacím soudkem, kterým do vyprázdnění vystřídal již naražené Svijany, a Jana s větrníčky), Maruška z Unhoště s Ondrou a třemi kluky, sousedka Hanka s dcerkou a konečně i dlouho netrpělivě očekávaný Martin, sledovaný již někde od Poděbrad, s partnerkou Radkou a s dětmi...

Po výborném guláši, když večer trochu pokročil, začal Zdeněk pomalu hrát, nejdřív dole, později, když se oheň rozhořel, nahoře u ohýnku. Postupně, jak se zhošťovali svých večerních povinností, se k němu přidávali Eva, Marek, a posléze, z okraje osvětleného kruhu, na rozhraní světla a tmy, nesmělá tajuplná Maruška se svou ohromnou kytarou a altovou? flétnou. Teplá červnová noc (nikdo neodcházel kvůli chladu), přiměřený oheň, který svítil i hřál, tklivé písně, nad hlavou třpytivé hvězdy – zase jednou večer, na jaký se nedá jen tak zapomenout! Myslím, že poslední jsme se rozcházeli na kutě asi tak o půl třetí...

Sobota 13.6.2020

Zářivé ráno, bohatá rosa, zpěv ptáků...

Už před půl sedmou jako první vstala Erika, aby si na terase ještě v klidu vychutnala svou obvyklou voňavou ranní kávu, a Vojta, který se sbalil a krátce před sedmou vyrazil do Libečova na autobus do Kladna...

S Vojtou jsme se rozloučili v těch půl třetí ráno a když se začali ostatní klubat ze svých pelíšků, byl už dávno pryč. Zato už probíhaly přípravy na dětskou oslavu - tedy nezbytné balonky a girlandy, které za krásného počasí krásně dokreslují atmosféru, ale po přívalových lijácích se stávají můrou pro uklízecí četu. Ale nepředbíhejme. Zatím svítí slunce o 106, dorty se zapečenými princeznami jsou na stole a další účastníci oslav přijíždějí (Kantorovi 2+2), nebo už jsou tady (Zemanovi 2+2), nebo jim musím naproti na pole (Andra s Danielou).

Dopoledne utíká , blíží se čas odchodu na výlet a slunce praží tak, že je jasné, že bouřka nás nemine. Volíme tedy celkem nenáročnou trasu do pivovaru Dědkův Mlýn, kde se dá schovat před nepřízní počasí, trochu tam i vaří (myšleno jídlo) a když už jsme u toho vaření, tak samozřejmě pivo. Počasí se ale stále drží a tak se houfujeme spíš ve stínu, zatímco děti poté, co si prohlédly mlýnské kolo a vodníka, krmí kačeny na místních rybníčcích. Pak jim to nestačí a skačou přes potůček, takže je jen otázkou času, které z nich do rybníka zahučí. Los zřejmě padl tentokrát na Anežku, ale protože je dnes první tropický den, není třeba se ani moc převlékat a šaty jsou za půl hodinky také suché.

Po občerstvení vyrážíme přes osadu Rujana do Melounova a zatímco vyrážíme za slunečního svitu a za chvíli jsme ve stínu lesa, když se po půlhodině cesty z lesa vynoříme pod Kozím vrchem, jsme najednou v jiném světě. Bouřka na dohled a i když radar na idnes budí jisté naděje, že jsme mezi dvěma lijáky, po dosednutí na židle Ondrou a Líbou pečlivě připravené garden party u Hníků začíná rodeo. Představa, že jen trochu zmokneme, bere za své v druhé minutě a pak už půl hodiny koukáme z okna na provazy vod, které se valí z nebe.

Nicméně žádný liják netrvá věčně a tak se o nějaký ten čas později zábava rozjíždí u venkovního posezení tak, jak bylo plánováno. Pohoštění jako obvykle na vysoké úrovni a to i přes letošní handycap v podobě drsných zubařů, kteří si v pátek vzali na paškál oba odpolední hostitele.

Večer se opět scházíme na základně - posíleni ještě o rodinu Horníčků - u ohně, a protože guláš je snězen, příchází na řadu buřty. A to tak, že raději rychle, protože obloha hrozí nášupem přívalu deště. Mezitím připravuju vinárnu, "co kdyby" a než jsou lavice připraveny, už slyším dusot davu, jak prchá pod střechu. A zde už večer zůstáváme až do konce, protože i déšť se rozhodl vytrvat. A postupně mění cestičku k chatě za blátivou klouzavou strouhu, což se některým v průběhu večera stává osudným. Nicméně akustika výborná, dojídáme připravené studené pohosštění, dopíjíme sud piva, tak jak se sluší a patří.

Neděle 14.6.2020

Ráno sice neprší, ale trvá jen asi hodinu, než začne a to tak, že nepřetržitě až do odpoledne. Pohybové aktivity jsou soustředěny do chaty, což se vzhledem ke stavu nasycení venkovních ploch vodou stává neúnosným, takže vyhlašujeme globální odjezd.

Má představa, že po odjezdu všech v klidu uklidíme, bere za své a necháváme tedy venkovní i vnitřní bahniště svému osudu, respektive na sušší časy...

*) NN – neznačená nábližka (zpravidla ovšem NNN – Neužilova NN)

nahoru