Podkozí
Termín: 20. - 22. května 2011
Autor: podle paměti šéfa zpracovala Andra
Účast:
Marek, Jana, Erika, Palco s Evou
Michal Z., Hanka Píchová, Andra
Zdeněk, Vojta, Hníkovci, Honza Slavíček
Vítek, Daniela, Radek dříve zvaný Radunek
Kostlivých přijeli na pátek
Hlavní oslavenci: Marek narozky, Jana svátek
Ze vzpomínek oslavence: Na Kačáku mě celý víkend strašně bolely zuby a když mi je v pondělí zubařka prohlédla a žádný se jí nezdál špatný, vyklubal se z toho zánět dutin...
První určitě (nepočítaje místní) přijel Honza Slavíček a přijel poměrně brzo, že Marek ještě neměl dosekanou zahradu. A tak se na sekání vykašlal a v slunečném odpoledni seděli a povídali a snědli všechny připravené chlebíčky, až pak kdosi později přijel a komentoval situaci, že není připraveno nic k jídlu.
Výlet v sobotu byl přes Kozí vrch (poté, co dorazili
Jedličkovi), k chyňavské hájovně a zadem okolo lesa do Chyňavy. Kozí vrch je
nevídaný přírodní úkaz, vrch v naprosté rovině a Zdena B. zase chyběla. V
Chynavě měly nějaké májové slavnosti, stavěli májku a viděli jsme i krojovaný
průvod. Hospoda ovšem stála za vyliž a Jana personál poslala někam poblíž a my
jsme zahájili ústup. Potkali jsme se před hospodou s Dany a Vítkem a společně
jsme došli do Libečova, kde už byl luxusní oběd ze zvěřiny.
U Líby v Melounově se tradičně hrálo - Marek se Zdeňkem seděli na lavičce z
kopce, takže to vypadalo, že se každou chvíli převrátí, ale zase seděli oproti
ostatním ve stínu. Hrálo jse i Líbě a Ondřejovi na přání a Ondřej si přál jako
vždycky Inglštajna, co dceru vdával a protože tam nebyl Karel, těžko se
vzpomínalo na text.
Líba připravila výběr lahůdek, kromě kefíráků i tvarohový koláč na přání A.K. a spoustu masa. Protože očekávala vice hostů, nebylo třeba s jídlem nijak spěchat a tak jsme se při té hostině i dost prospali.
Na večer trefí i Alena Slavíčková, z autobusu odkudsi od Berouna se vydá přes lesy, protože se zase v pátek někde musela pozdržet nebo poslavit se svými spolužáky s U3V nebo těmi dřívějšími (stale je řeč o spolužácích).
Oba večery začínaly u ohně, ale okolo půlnoci začala zima vyhánět jednotlivce dovnitř, kde se, až postupně dorazili všichni, odehrávala hudební lahůdka se Zdeňkovými a Vítkovými specialitami až do ranních hodin.
Piva se vypilo 1 a půl sudu, i když poté, co byl v sobotu večer naražen sud druhý, téměř všichni přešli na víno.
Já osobně jsem si nejvíce užila cestu z Prahy a do Prahy stanouce se tak jediným členem kolové sekce. Avizovanou objížďku pro automobilisty z důvodu práce na silnici pod Podkozím jsem neakceptovala, když už někam trefím, nebudu si cestu stěžovat nějakou novinkou, navíc přes dálnici. Cestou nahoru jsem kolo kolem pracujících dělníků způsobně vedla, cestou do Prahy jsem zastavila provoz bagrů. Řítila jsem se dolů celkem svižně, z kopce moje kolo umí, bagry skoro nestačily uhýbat.