Termín: 31. srpna - 9. září 2012
Autor: Palco
Zdeněk Bílek, Matylda Bílková, Eva a Mirek Palečkovi, Eva Hollmannová, Erika Kadlecová, Honza Taubel, Alena a Honza Slavíčkovi, Jana a Jiří Ambrožovi, Líba Hníková a Ondřej Hník, Zdena Bauerová, Zdena Gillarová, Jana Neužilová, Vojta Koláček, Ivan Fohl, Tonda Rybář, Ladislava a Zdeněk Caisovi.
Řidič: Láďa Jirsík s autobusem Setra 211 s elipsou na boku a černým předkem.
Před 22.00 se scházíme s Erikou (Eva a Mirek) u metra, a protože trochu prší, jdeme se schovat do METROPOLE Zličín. Před 22.30 jsme již skoro všichni u metra a jdeme k odjezdovému ostrůvku na autobusovém nádraží městské dopravy. Stříbrná SETRA 211 s elipsou na boku přijíždí těsně po 22.30. Řidič je Láďa Jirsík, podle prvního dojmu trochu málomluvný, nekomunikativní člověk. No však dále uvidíme. Ve 23.00 odjíždíme směr Plzeň, Rozvadov.
Na pumpě v Rozvadově jsme od 0.35 do 0.50. Pokračujeme na Mnichov, kde se před okruhem Mnichova u pumpy Vaterstetten trochu občerstvíme a připravíme na noc od 3.30 do 4.00. V Mnichově se nám kvůli stavbě metra nebo nějaké podzemní dráhy nepodaří přesně odbočit na Garmisch Partenkirchen rovnou, trochu se vracíme, ale potom v dešti pokračujeme až do Mitterwaldu u hranic s Rakouskem. Zde tankujeme od 6.00 do 6.30. Potom jedeme na Innsbruck, kde za ranního šera kolem 7.15 projíždíme pod věží skokanského můstku, dále přes Eurobrück stále do kopce na Brennerský průsmyk. Z Brenneru sjíždíme stále dolů k Vipiteno a potom stále klesáme k Brixenu. Před Brixenem míjíme třípatrovou pevnost Franzensfeste z roku 1838. Zde se za Rakouska – Uherska ukrýval zlatý poklad.
Do Bolzana přijíždíme v 9.15, nacházíme parkoviště u stanice hasičského sboru a od 9.30 do 11.00 procházíme městem. Potom odjíždíme na hrad Sigmundskron, který vlastní horolezec Messner, kde vytvořil muzeum se vzpomínkami na Himaláje. Je to Messner Mountain Museum Firmian. Zde si expozici prohlížíme do 12.30.
Podél řeky Adige jedeme směrem na Trento, jsou však velké zácpy na dálnici a dále na Pergino poté kolem jezera Lago di Caldonazzo a do městečka Levico Terme přijíždíme kolem 14.15. Chvíli trvá než se doptáme na náš penzion, ale kolem 15.00 jsme již u našeho cíle. Jsme v penzionu Villa Flora.
Ubytujeme se na dvoulůžkových pokojích a ještě odpoledne se jdeme projít městečkem. Takové lázeňské město (snad již od roku 1900). Kousek za městem je jezero Lago di Levico (440 m). Lago di Caldonazzo, kolem kterého jsme jeli, je trochu výše (450 m). Prošli jsme se parkem s hotelem, vidíme zde řadu automobilových veteránů, které zde mají nějaký sraz a budeme je ještě vídat v příštích dnech.
Večer je docela chladno, ale zatím neprší.
Večeříme v jídelně, která vypadá jako v nějaké ozdravovně.
Večeře: salát z rajčat a zelné listy. Polévka krémová brokolicová. Dále pak vepřové maso s hříbky a opečené brambory. Následuje desert – pudink čokoládový se šlehačkou.
Spát jdeme brzy – asi ve 21.30, v noci docela silně prší.
Snídaně v 7.00. Hora Cima di Vezzana, kam máme jet je v mraku. Trpělivě snídáme. Máme na výběr salámy, sýrové plátky, housky, máslo, med, džem, mysli atd, čaj, káva.
Na passo di Vezzena jedem přes Lago di Lavarone. Jedeme poměrně dlouho, protože kratší cesta je pouze pro osobní auta a ne pro autobusy. Na parkoviště před Rifugio Vezena (1.417 m) přijíždíme asi v 9.15, dáváme si kávu a v 9.40 vyrážíme do mraků, které nás zde obklopují. Míjíme pevnost Busa Verle (1.504 m), která je značně devastovaná.
Po značené cestě 205 prudce stoupáme lesem, pak kosodřevinou po hřebínku a v 11.00 vystoupáme na cestu již pohodlnou, která vede až na vrchol Cima di Vezzano (1.908 m ). Zde jsme v 11.30, prozkoumáme také zdevastovanou pevnost na vrcholu – Spiz Verle, obědváme a kocháme se výhledem na Levico Terme, které máme za vybraného počasí jako na dlani. Otepluje se, občas svítí sluníčko, je to náznak zlepšujícího se počasí.
Zpět se vracíme po cestě, před odjezdem navštívíme jinou restauraci (13.30 do 14.15) kde trochu pookřejeme u jídla teplého, piva či vína.
Odjíždíme z passo di Vezzana a míříme na pevnost Belvedere (1.177 m), která je nad údolím řeky Astoco. Tyto pevnosti byly postaveny na hranicích Rakousko – Uherska s Itálií. Zde se zdržíme od 15.00 do 17.00. Vracíme se stejnou cestou zpět přes Carbonare, Vattaro na Bosentino a nyné již k vytouženému koupání v Lago di Caldonazzo (450 m). Nacházíme pláž v Calceranica al Lago. Po osvěžení již spěcháme na večeři.
Večeře: těstovina s rajčatovým sósem, dále pak kuřecí maso s osmaženým květákem a kroketami a potom zákusek ořechový s maskarpone.
Večer hrajeme v restauraci do 22.00. Usínáme asi ve 22.45.
Snídaně v 7.00 obdobná jako včera. Odjíždíme směrem na Trento a odtud na Lago di Gardo. Zastavujeme se v městečku Arco, které leží na řece Sarca. Prohlížíme si krátce park s cedry a potom pokračujeme k městu Riva del Garda. Zde si ukazujeme s řidičem, kde může parkovat a kde se s ním setkáme po odpoledním výletu. Zatím pokračujeme kolem levého břehu jezera do Malcesine (90 m).
Zde jsme asi v 10.30. Odtud vede lanovka na pohoří Monte Baldo do výšky 1.760 m. Lanovka má dva úseky. První má kabiny pro 40 osob, druhý má kabiny pro 80 osob. Lanovka tam jezdí 50 let. Nyní je čerstvě rekonstruovaná. Horní úsek má kabiny s otáčením. Za dobu jízdy každý cestující vidí celé panorama. Jízdné zpáteční se slevou je 15 Euro. Cestou nahoru začne liják, takže nahoře není počasí na výlety. Dáme si kávu a ve 12.30 se vracíme zpět lanovkou.
Naproti přes jezero Lago di Garda vidíme v hoře vesničku Pregassino. Do ní vede stará silnice v oblasti, do které se za par hodin podíváme i my. Vracíme se do Riva del Garda a odtud vzhůru do hor novější silnici do Molina di Ledro (638 m). Projíždí se asi 4 km dlouhým tunelem (trochu starší). Jsme u jezera Lago di Ledro. Jedeme na konec jezera do Porve di Ledro (658 m) a odtud se pěšky vracíme do Molina di Ledro.Trochu poprchává, ale někteří odvážlivci se přeci jen koupají. Asi v 15.30 odjíždíme zpět, ale před tunelem vystupujeme a cestou Via Ponale jdeme po bývalé staré silnici do Riva del Garda. Jdeme asi od 15.45 do 17.15 tunely, serpentinami a po galeriích nad jezerem Lago di Garda. Pěkná cesta. Do Riva del Garda přicházíme k budově elektrárny a vodárny v jednom na pobřeží jezera. (Je to nějaká přečerpávací elektrárna). Zde nás chytila bouřka a tak jsme se schovali v kavárničce a přečkali nejhorší průtrž. V 18.10 odjíždíme z domluveného místa zpět do Levico. V pensionu jsme pozdě až v po 19.00. Večeříme v 19.30.
Večeře: rajská krémová polévka s parmazánem a krutóny, dále pak lufty, brambor, mangold (jako špenát), zmrzlina.
Večer se opět bavíme v restauraci a hrajeme do 22.30.
Od 02.00 vytrvale a hustě prší.
Ráno stále prší. Při obvyklé snídani přemítáme, zda dnes přestane pršet. Odjíždíme v 8.10 směr Lago di Garda jako včera, ale v Sarche odbočíme do hor na Madonna di Campiglio. Cestou kolem 9.00 stále prší. Blížíme se k Pinzolo (kus pod Madonna di Campiglio), kde odbočíme podél řeky Sarca k vodopádům Nardis. Tyto vodopády jsou v Gruppo della Presanella. Vodopády jsou vysoké 140 m. V některých obdobích tam teče mnohem více vody, tak jak jsme viděli na fotkách v Alb. Castata di Vardis. Zde jsme si dali kafíčko a kochali se pohledem na vodopád. Zde jsme se zdrželi od 10.15 do 11.15. Místní ochránci a provozovatelé nás vedou jako předjezdci po úzké silnici zpět na hlavní silnici v Pinolo a my pokračujeme do Madonna di Campiglio (1.553 m). Zde jsme asi v 11.35 a zjišťujeme, kudy se dostaneme na Rif. Vallesinella. Ukáže se, že po této silnici nesmí jezdit autobusy a dopravu provozují místní malé autobusy. Silnice je úzká a byly by problémy s vyhýbáním. Autobus jede hned ve 12.00 a za 15 minut jsme na Rif. Vallesinella (1.513 m).
Odtud stoupáme po cestě 317 na Rif. Casinei, která je ve výšce 1.825 m. Zde jsme ve 13.15. Vrcholová skupina odchází po cestě 318 na Rif. Brentai do výšky 2.182 m.
Ostatní se na Rif. Casinei občerstvují a poté se vrací po cestě 317b přes Cascate alte na Rif. Vallesinella. Cascate alte jsou úžasné vodopády, které tvoří čtyři různé proudy říček, některé proudy vyvěrají ze skály. Cesta je vedena po dřevěných můstcích z jedné strany na druhou a klikatí se dolů asi o sto metrů níže. Moc pěkný zážitek.
Na Rif. Vallesinella jsme asi 15.50, dáme si pivo, čaj apod a v 16,40 se vracíme do Madonna di Campiglio. Vrcholová skupina také proběhne vodopády na zpáteční cestě a z Rif. Vallesinella odjíždí v 17.20. Z Madonna di Campiglio odjíždíme v 17.55 a doma v Levico Terme jsme v 19.35.
K večeři máme květákovou polévku s rýží, kuře s bramborem a jako zákusek je ovocný krém s piškotem.
Náš poslední večer trávíme opět při zpěvu a hudbě do 23.30 v restauraci. Zdeněk Cais se kromě hraní na soubor bicích nástrojů projevil i hrou na zobcovou flétnu.
Vstáváme asi v 7.00, začínáme balit, snídaně jako obvykle je v 8.00. Před odjezdem (jako v jiné dny) proběhne „dobré ráno“ a také vítání sluníčka.V 9.00 odjíždíme směr Trento. Zde jsme v 9.45.
Město leží ve výšce 194 m, protéká jím řeka Adige. Má kolem sto tisíc obyvatel. Město má univerzitu, biskupství apod. Nad ním se tyčí pohoří Monte Bondone s vrcholem Il Palone (2.096 m). Na kopec Uccelliera (603 m) do vesničky Sardagna vede lanovka. Dále od města jsou pak nejvyšší vrcholy Tre Cime di Bondone – 2.180 m.
Vyrážíme do města obdivovat místní památky a historii města. Mnohé znalosti a postřehy nám zprostředkuje Matylda. Například informace o tridentském koncilu, který se konal v letech 1545 až 1563, kde se měly řešit dohody mezi katolíky a protestanty.
Na Pizza Duomo vévodí trojlodní dóm a Neptunova kašna. V jedné z kavárniček na ulici si dáváme kávu a pak vyrážíme směrem k hradu – Castello del Buonconsiglio, kde máme sraz s autobusem. Z Trenta odjíždíme ve 13.10 na Passo Mendella (1.364 m) – 14.45 do 15.15. Zde končí pozemní lanovka, která má převýšení 854 m, délka lanovky je 2.300 m. Dolů do údolí klesáme v asi 15 serpentínách a pokračujeme tzv. cestou vína, podél níž jsou nekonečné vinice, do městečka Tramin. Cesta vede podél jezera Lago di Caldaro. V městečku Tramin jsme v 16.00. Zde chceme ochutnat víno, ale je to obrovský podnik, naprosto neosobní a tak pouze nakoupíme pár lahví vína a jedeme dále. Míříme na druhou stranu údolí v Auer a stoupáme do hor směrem na Predazzo.
V Cavalese podjíždíme lanovku, které kdysi přetrhli nosné lano dvě stíhačky americké, které se snažily lano podlítnout. To vedlo docela vysoko nad údolím, ale podlet se nepodařil. Dnes již lanovka docela kopíruje terén údolí. Náš cíl je Moena a hned nacházíme hotel Ancora, kde bydlíme.
Přijíždíme asi v 18.00, ubytujeme se a jdeme se před večeří projít městem.
K večeři je je polévka s mixovanou zeleninou nebo makarony, dále pak řízek s bramborem a pečenou cibulí. Večeři končí vanilkový pudink s ostružinou.
Všichni jsou docela unavení a přejedení, ale nakonec se v 21.30 scházíme ve společenské místnosti a hraje se a zpívá do 23.30. Vínečko samozřejmě je a chutná nám.
Vstáváme brzy, snídaně je již v 7.00. Na snídani se obsloužíme u švédského stolu. Odjezd je v 8.00 směrem na Predazzo a potom přes passo Rolle (1.972 m) do San Martino di Castroza (1.500 m). Přijíždíme v asi kolem 9.00. Zde začíná lanovka kabinková na Col Verde (1.965 m) a dále přestupujeme na normální lanovku (dvě kabiny – každá pro 40 osob). V 9.30 stoupáme na Rozetta. Lanovka je níže, vrchol Rozetta je 2.743 m. Z konečné lanovky sestoupíme na Rif. Rozetta (2.581 m). Od 10.00 do 10.30 jsme na Rif. Rozetta, ranní káva a jiné občerstvení. Počasí je nádherné, jasno, slunečno, azuro. Potom vyrážíme po cestě 709 na Passo Pradidali (2.621 m), kde jsme asi 11.45. Odtud sestupujeme k Rif. Pradidali (2.278 m). Zde jsme ve 13.00, trochu se občerstvíme a vydáme se na další sestup přes Pedemonti o Portela (1.640 m), kde chvíli odpočíváme v 15.00. To jsme již opustili skalní terén a vnoříme se do kosodřeviny a následně do lesa. Cílem je Cant de Gal (takové výletní místo s občerstvením) ve výšce 1.180 m.
Zde na nás čeká autobus s druhou partou, která se vrátila lanovkou z Rozetta do San Martino di Castrozza a přijeli pro nás. Sem docházíme v 16.00. Hned v 16.15 odjíždíme dolů údolím Canali přes Lago di Welsperg do Fiera di Primiero a odtud zase vzhůru do San Martino di Castrozza a dále na Passo Rolle. Od 17.15 do 17.45 prohlížíme krajinu nebo jde někdo na kávu a vracíme se zpět do Moena, kde jsme asi v 18.40.
K večeři nás čeká polévka s cibulí a kroupami, dále spetzle se špenátem, potom polenta se zapečeným párkem, houbami a masem gulášovým. Večeře končí štrůdlem nebo zmrzlinou.
Od 21.15 do 22.30 opět hrajeme a zpíváme ve společenské místnosti.
Vstáváme v 7.00, snídaně je v 7.30 a v 8.30 odjezd směrem na Canazei do asi 8 km vzdáleného Vigo di Fassa (1.382 m), odkud jede lanovka (Catinaccio) na náhorní plošinu ve výšce 1.998 m. Lanovka je opravdu impozantní, protože pojme 100 osob.Cena za zpáteční jízdu 12 Euro.
Nahoře jsme v 9.15 a vydáme se po cestě 540 na Rif. Gardeccia (1.950 m). Cesta vede po vrstevnici, není zatím náročná. Na Rif Gardeccia si dáme kávu a nyní již řádným stoupáním se zadýcháme výstupem na Rif. Vajolett (2.243 m). Hned vedle je nějaká nová Rif. Preus. Zde jsme v 11.45. Vrcholová skupina je zde dříve a míří do centra Rosengarten (Gruppo del Catinaccio) na Rif. Principe ve výšce 2.599 m. Všude je plno lidí, je krásný den, prostě pohoda.
Na Rif. Vajolett si dáme pivo nebo čaj, polévku. Mají tam k jídlu tzv. strauben, což je takové hnízdo ze silných kulatých vaječných nudlí s brusinkami. Je krásný výhled na všechny strany, zvláště obdivujeme Torri del Vaiolett, nejvyšší z nich má výšku 2.813 m. Do 13.15 se sluníme, zpět na Rif. Gardeccia jsme ve 13.55. Trochu nás to vedro zmáhá, a tak se opět občerstvíme. Odcházíme v 14.40, na lanovce jsme v 15.25. Od lanovky jsou nádherné pohledy na Marmoladu, na Piz Boe v oblasti Sella a jiné hodně vzdálené vrcholy. V 16.00 sjíždíme lanovkou dolů. Autobus odjíždí v 16.20 a v 16.40 jsme v hotelu. Trochu se upravíme a jdeme na procházku městem. Na náměstí připravují start a cíl pro nějaké krosové závody na kolech, které se zde budou zítra konat.
Večeře je v 19.00 a nabízejí nám fazolovou polévku se širokými nudlemi, řízek na víně (bez obalu) a smaženou cuketu a brambor a jako zákusek si můžeme vybrat mezi zmrzlinou a čokoládovým pudinkem.
Čeká nás poslední večer naší krásné dovolené. Ten si užijeme od 21.00 do 23.00 opět ve společenské místnosti.
Vstáváme před 7.00, balíme si věci, které potom uskladníme na společenské místnosti do večera, do času odjezdu. Snídáme v 7.30 a hned v 8.00 odjíždíme směrem na Passo San Pellegrino. Přímo tam míří vrcholová skupina. Ostatní vystupují na I Ronchi (1.324 m), odkud vede kabinková lanovka na Chalet valone (1.820 m) – první část. Druhá část pokračuje na Le Cune (2.200 m). Jsme zde asi v 9.45.
Cena za lanovku je 8 Euro.
Odtud klesáme na Rif. Passo Lussia (2.053 m). Dáváme si ranní kávu od 10.15 do 11.00. Potom pokračujeme směrem na Leghes de Lujia, ale po asi 50 minutách si dáme oddech a vracíme se na Rif. Passo Lussia. Zde obědváme od 12.45 do 12.45 a potom po cestě 632 se vracíme na Chalet Valbona (první část lanovky. Zde se zdržéme od 14.40 do 15.30, kdy rozumně nasedáme na lanovku a sjedeme do I Ronchi. Cena jízdy je 4 Euro.
Z I Ronchi jdeme krásnou nenáročnou cestou zpět do Moena. Před klesáním do Moena je stará pevnost Someda. Odtud jdeme dolů až k řece Avisio, která teče městem Moena. V hotelu jsme v 16.45, můžeme se ještě vysprchovat a potom do 19.45 sedíme před hotelem a popíjíme červené víno. Asi v 18.00 přijíždí vrcholová skupina z Passo San Pellegrino místní dopravou – minibus. Absolvovali cestu lanovkou na Husky Bar (2.508 m) z výšky 1.874 m. Odtud na Col Margherita (2.549 m) a cestou Troi de la Mariota na Riparo Forcella Juribrutto (2.384 m) a odtud zpět na Malga San Pellegrino. Odtud se vracejí v 17.40 minibusem.
Odjíždíme ve 20.00 směr Bolzano a dále po dálnici na Innsbruck, Garmisch Partenkirchen, Mnichov (asi od 1.20 do 2.30 – netrefíme objezd), 4.35 do 5.05 Rozvadov – snídaně, 6.50 Praha – Zličín.