Termín: 21. června - 6. července 2002
Autor: VáVa
Pá 21.6. Všichni se scházíme před 18:00 u stanice Radlická, jen Rachel s Vláďou chybějí. Všichni máme radost, když 10 minut po plánovaném odjezdu dorazí. Konečně jsme všichni a ještě bude flaška!
Tonda si zahraje na stevarda, přijímá cestou objednávky na večeři v zájezdním hostinci ve Stříbře. Telefonní servis klape, a tak opouštíme domov dobře napapaní.
Jede se skvěle, vždyť nás opět po roce veze náš Otík, který tentokrát na pomoc přizval svého sympatického syna Martina. Noční videofilm nás uspí, vzbudíme se jen na přestávku u Wiesburgu.
So 22.6. Ráno se probouzíme u belgické benzínky, odkud po občerstvovací pauze svištíme přes Francii do přístavu v Calais. Sláva, po středoevropských vedrech vítáme zdejší frišný a vlhký vzduch jako milé zpestření. V 10 hodin se naloďujeme na překrásnou Sea France Manet , která nás unáší k bílým útesům Doverským.
V 11:45 vyjíždíme z lodi a přetáčíme hodinky na 10:45. Vítejte na ostrově ! Při uvítání imigračními úředníky vypomáhá Zdeněk a Rachel. Komplikace nastávají u Jany Neu. Její pas se totiž nějak „nelíbí“. Je to ale divné, protože Janě to na fotce moc sluší. Co úředník zavinil, jiný úředník napravuje - Jana je totiž taky úředník. (Změním pohádku o kouzelném slovíčku).
Po více než hodině pokračujeme směrem na Hastings. Děláme přestávku v Bexhill, kde brouzdáme v odlivu. Některé místní děti jsou v plavkách, ale většina z nás nesundá bundu. Je stále pěkně větrno, že by to tak zůstalo?
Brighton pouze projíždíme, stále nás žene čas, obdivujeme královský pavilon v orientálním stylu, katedrálu i úžasně upravené ulice.
Po příjezdu do Portsmouthu hledáme History Dockyard s vlajkovou lodí admirála Nelsona „Victory“, u které máme na 20 minut rozstřel, a zase jedem´ dál …
Čeká nás kemp Green Pastures s neútulnou loukou, kterou hravě zútulníme. K večeru se ochlazuje, ale Tondovy louče nehřejí, i když planou dlouho do večera.
Ne 23.6. Nevydržíme spát do plánovaných 8 hodin, ale dáváme nadrženě Dobré ráno už v 7:00. (Tato hodina bude teď klíčovou po celý zbytek zájezdu.) Pohodově naladěni hřejícím sluníčkem balíme.
Starobylý Winchester nás přivítá svou předlouhou katedrálou, kde slyšíme zpívat chrámový sbor, vše si prohlédneme a přesto neplatíme! V Great Hall obdivujeme desku z kulatého stolu krále Artuše a raději nezkoumáme, zda je původní.
Katedrála s nejvyšší věží nás čeká v Salisburry, stejně jako pohodlné trávníky v jejím okolí. V katedrále leží Magna charta libertatum, pro ty, kteří vědí „o co go“.
Prohlídku nedalekého Stonehenge zvládáme opět během 20 minut. Ano, jsme svědci, že ty šutry tam stále jsou.
Od 15-16 hod. organizujeme oběd. Bedny s jídlem ven z autobusu, vařit a papat. A taky bumbat, když se přeje Zdence Bau., velitelce „prdelky“ v autobusu! Místní hippies zasněně přihlížejí. Taky by chtěli být „free“ tak dlouho jako my.
V Avebury ještě jdeme podle dalších menhirů a už zase dál, až ke katedrále St.Davida. V zapadajícím slunci je vskutku překrásná.To budou fotky!
Cestou přejeme Zdeňkovi k svátku a už jsme v přístavu Fishguard, odkud nás k ránu převeze Stena Line do Irska. Teď večer odpočívají řidiči i autobus a my ostatní se aspoň trochu projdeme přístavem.
Po 24.6. Před 7.hodinou se vyloďujeme v Rosslare a čeká nás sluníčko! Cestujeme v podstatě odpočatí, na lodi se dobře spalo. Těšíme se na Zdeňkem slibovaný pěší výlet. Zastávka u hradu Ferns je krátká a všichni zjišťujeme, jaká je venku děsná zima. Projíždíme zalesněnou vysočinou k údolí Glendalough a Zdeněk cestou předčítá z bohaté historie tamního kláštera založeného sv.Kevinem.
Před výletem snídáme, přezouváme se do terénu a přidáváme další a další vrstvy oblečení. Irsko je Irsko, aspoň máme co odkládat cestou do kopců, až sluníčko přitvrdí. Procházíme historickou částí v okolí kláštera a poprvé obdivujeme irské kříže i typicky „komínové“ věže. Údolím dojdeme k vodopádům, kolem kterých strmě stoupáme až k úžasně udržované, oschůdečkované cestě „Attention, dangerous!“. Zde nekonečným počtem schodů dolézáme na vrchol. Vidíme další část, ne nepodobnou tatranské krajině, s kamennou sutí a s „okem“ jezera na dně údolí. Zhruba v polovině otáčíme, program je přebohatý. Cestou k autobusu projevujeme radost z toho, že jsme se konečně, po tisících km, pořádně protáhli.
Později odpoledne přijíždíme do Kilkenny, kde nás čeká prohlídka kláštera se zvláštní vazbou krovů a zběžná obhlídka místního hradu (návštěvy se ohlašují).
Poprvé nakupujeme jídlo a ubytováváme se v kempu Tree Grove, opět s krásným trávníkem, do kterého jdou kolíky jako do másla. S nadcházejícím večerem vyráží většina zpět do města navštívit místní „Pub“ a ochutnat Guinnesse!
Út 25.6. Brzké vstávání zakončíme odjezdem v 8:15, neboť jsme na 9:30 ohlášeni na Rock of Cashel. Klášter vypadá vskutku monumentálně, jak se tak tyčí na kopci uprostřed poměrně rovné krajiny. Výklad průvodce nám překládá Rachel a kol. (= Jana Kadl. a Katka Vod.). Délka prohlídky se dvojjazyčností výkladu protahuje, ale nikdo neželí, protože je opravdu na co koukat. Jeden stavební styl střídá druhý, hotová učebnice architektury.
V Cahiru už podobnou učebnici nezvládneme. Bylo by to moc učeností najednou, proto dáváme přednost komorní prohlídce města spojné s nákupy. Však stačí, že vedle hradu parkujeme… Hurá do autobusu, čeká nás Killarney s překrásným hornatým okolím a hlavně přepychový kemp, kde zůstáváme na dvě noci.
Slunné odpoledne trávíme před stany. Prostě odpočinkový den. Navečer vyrážíme k blízkému jezeru. To ještě netušíme, jak povedený večer s ohníčkem, vyhlídkou, písničkami a trojnásobnou radostí se z toho vyklube.
St 26.6. Ráno je opět sluncem zalité a my se vydáváme na 180 km dlouhý okruh. Cestu lemují hory, skály a blížící se mraky. První zastávka na Valentia Island je s deštěm, druhá zastávka nad Valentia Island (první spojení Evropy a Ameriky podmořským kabelem) je s deštěm a vichrem.
Až v lázeňském městečku Waterville se můžeme trochu projít, zafotit si a zapózovat. Třeba vedle Chaplina, který je zde vysochán na památku svých návštěv.
Projíždíme stále užší a užší zatáčky, pamětníci vzpomenou na Corsu a nebojí se. Vždyť řidič nás už tolikrát šokoval a přitom bezpečně dovezl do cíle. Následují ovečky a taky vyhlídky různých jmen, např. Krtčí, Dámská, s vodopádem i bez.
V Killarney přeplněném obchody je příležitost k nákupům od chleba až po místní populární vlněné svetry.
Večer nám tolerantní správce v kempu povoluje hrát a zpívat v minijídelničce až do půlnoci.
Čt 27.6. Po Dobrém ránu startujeme v 8:30 na dalších 180 km. Uvidíme Ring of Dingle, tedy pokud bude něco vidět. V nejzápadnějším městečku Evropy, Dingle, okukujeme renovovanou katedrálu, přeúzké ulice a překrásné domky. Počasí zatím drží. Přijíždíme přes Dunbeg Fort (hradiště z doby železné) na Slea Head. Zde se vydáváme na vycházku podél útesů s krásnou vyhlídkou na nedaleké Blasket Islands. Vše zakončíme vydatnými nákupy vlněných výrobků v „Quills“ prodejně.
Delší obědovou zastávku máme u Gallarus Oratory, nápaditě vyskládané kamenné chaloupky, vlastně kaple z 8.století. Dodnes stojí, nezatéká do ní a zvládá i nájezdy turistů.
Vracíme se zpět do Dingle, kde si dáváme rozchod asi na hodinu, tj. 40 minut… Ňucháme vůně rybích specialit, ale všichni jsme přecpaní. Tak aspoň pár snímků a už se zase vzdalujeme od nejzápadnějšího výběžku do vnitrozemí.
Lopatkám větrného mlýnu Blennerville u Tralee jen zamáváme a krátce se zastavíme v Ardfert Cathedral, kde si Rachel zase zatlumočí. Ale protože nás průvodce nijak moc nezdržuje, přijíždíme do kempu v blízkosti Adare již v 18:45 !!!
Večer jdeme i s nástroji do 2 km vzdálené hospůdky. Dobře se tu hraje i pije, jen ta cesta domů by neměla být tak dlouhá. 2 km se mění na 2 míle.
Pá 28.6. Dnešní první velká zastávka je na hradě Bunratty. Expozice je vytvořena nápaditě. Stylově oblečená průvodkyně nás nezahrnuje historickými fakty, ale vypráví o životě na tehdejším dvoře. Snaží se být vtipná, i když to tenkrát žádná legrace nebyla. V okolí hradu je instalovaný skanzen - domky z různých období jsou zde „obydleny“ podle původního účelu, tj. v kovárně kouří ohniště, jinde babka peče štrůdl.
Po zcela zásadním nákupu v Tescu v Ennis, vyjíždíme na plánovaný pěší okruh nad 400 m vysokými útesy Cliffs of Moher. Turistické centrum nás však zaskočí betonovými chodníky a zátarasy. Výhledy jsou úžasné, ale musíme hledat náhradní trasu výletu. Nacházíme místo, kde jsou útesy sice nižší, ušlá vzdálenost kratší, ale zato vnikáme na cizí pozemky (třeba nás ti inzerovaní býci ani neproženou). Hlavně, že jsou prožitky !
Pověstná planina Burren nás úplně dostane, většina z nás v autobuse usíná. Tak aspoň ještě jeden dolmen, tentokrát ve tvaru stolu, a už jedeme do kempu. Je zatím nejdražší, ale také nejhůře vybavený (došla teplá voda a nemají nás tu rádi). Za rohem je však ulice plná hospod, tak hurá na věc! A bude i irská muzika !
So 29.6. Tak jsme opravdu v Irsku ! Od rána leje a leje. Snídáme a balíme v bojových podmínkách, ale jsme opět v limitu připraveni k odjezdu. V Galway dlouho hledáme čerpací stanici na kartu, pak se dlouze vezeme předlouhou cestou, až všichni, snad mimo Otíka, usneme.
Zdeněk organizuje pro záchranu naší nálady svátek Petra a Pavla, ale bohužel na soukromém pozemku.Vyhnáni z ráje ve vřesuplné krajině otráveně pokračujeme v cestě, během níž se (opět od Zdeňka) poučíme o přistání letadla po 1. přeletu přes Atlantik, které bylo právě v těchto místech.
Roundstone je městečko, ve kterém si konečně zahrajeme a pobavíme tak sebe i kolemjdoucí. Máme radost a oni z nás také mají radost ! S chutí si i zatancujeme a opravíme si názor na místní zemité obyvatelstvo.
Po pár km se dostáváme k lákavě vyhlížející pláži. Někteří nadšenci nevydrží a vrhají se do ledových vln Atlantiku. Dlužno podotknout, že už asi 2 hodiny svítí sluníčko, ale víc než 16°C určitě není.
V rybářském městečku Clifden neodoláme a jdeme do místních restaurací ochutnat typický „fish and chips“. Hromady hranolků nás zasytí na dlouho.
Pak už zase jedeme krajinou a hltáme super výhledy: Clifdenský hrad, národní park Connemara, Clara Island - ostrov pirátské královny. Vítáme krátkou zastávku u sochy sv.Patrika, který prý může za to, že v Irsku nejsou žádní hadi. To se může vždycky hodit!
Kemp je přívětivý, s vlastní hospůdkou. Večer zde hraje najatý country zpěvák, gaelsky zpívající pan správce a ani my se nenecháme zahanbit. Ještě druhý den si budeme vyprávět, jaký to byl povedený večer.
Ne 30.6. Ráno je opět deštivé, začíná to být nuda – známe i jiné „bojovky“. Míříme z Castlebaru přes Newport na úžasné výhledy k Achill Island. Tady už neprší, ale leje, přidal se i pořádný fukejř. Je poledne a žádná známka zlepšení. Ještě že v Ceide Fields mají přepychově zařízené naučné centrum. Sledujeme promítání filmů a prohlížíme si expozici, ale upřímně řečeno, mohli by nám hrát i pimprlové divadlo. Hlavně přečkat ten nečas.
Odpoledne projíždíme uplakanou krajinou až ke Sligu na prohlídku Parke's Castle v blízkosti nádherného jezera. Prohlídky si začínají být nápadně podobné.
Kemp Sligo překonal všechna očekávání. Sousedství luxusního golfového klubu, pláže a kobercového trávníku ale nezmírní šok z vichru a deště, které nás neopouštějí ani tady. Situaci zachraňuje místní kuchyňka, kterou okamžitě zabydlujeme. Tady se dnes večer žije! Neprší tu, ani dovnitř nefičí. Vaříme, večeříme, hrajeme. A kdo se má líp ?!
Po 1.7. Dnes začínají prázdniny ! V Irsku samozřejmě deštěm. Pokračujeme v balení v kuchyňkovém Koldomě a ve zjišťování škod. Některé tyčky u stanů nevydržely…
Vyjíždíme přes Sligo, kolem hory Ben Bulben, jehož vrcholu ale stále pro mraky nedohlédneme.Přestává pršet. Zastavujeme v Donegalu doplnit v shopping centru zásoby. Oboje nám trochu zvedne náladu.
Prší. Trhající se mraky slibují změnu. Můžeme se tedy vydat o pár km dál na Slieve League. Nejvyšší útesy v Evropě ční nad Atlantikem 600 metrů. Vysvitne sluníčko a šlapeme cestou vinoucí se výš a výš mezi domky, mezi horami, mezi jezírky až mezi skály. To je ono ! Fotíme ostošest, ale mraky nám opět nedovolí vrcholky hor ani zahlédnout. Vracíme se rozradostněně k autobusu. Nikdo z nás nečekal, že nás počasí bude aspoň tu jednu a půl hodinu hýčkat.
V Ardaře děláme druhý pokus o oběd ve stylu „fish and chips“. Je to sice dobré jídlo, ale zase víc připomíná friťák z bistra než místní rybářskou specialitu.
Cesta do kempu je dlouhá a překrásná. Protože neprší – sušíme. Protože je řidič unavený – flámujeme v autobuse. Tak zítra – Bůh s námi !
Út 2.7. Ráno pěkně fouká od pláže a leje a leje. Vyjíždíme směrem na Letterkenny okolo údajně druhé nejkrásnější pláže na světě a stáčíme se zpět na jih. Projíždíme blízko severoirských hranic. Otík nás vyveze na Grianán of Ailigh, pohanský chrám z 5.století. Jsou tu úžasné výhledy a neprší!
Opakujeme nákup v Donegalu, kde nám to včera tak šlo.
Déšť znovu zesílí s příjezdem k Boyle Abbey. Průvodkyně rozdává erární deštníky, počasí je zřejmě v normě. Prohlížíme si církevní stavbu, později vojenskou posádkou přeměněnou na hrad.
Cesta na jih přináší změnu, a tak, když se konečně vyčasí, dává Zdeněk zastavit. Po labadě se všichni ptají, komu to hrají, a to Kátě Vodičkový. Popijeme, pozpíváme a jedeme dál, na místo rozsáhlého kláštera Clonmacnoise. Je už po 18. hodině, a tak sice bez průvodce, ale o to příjemněji všechno prolézáme. Spácháme i společné foto.
Kemp je malý, ale náš, i s vytápěnou koupelnou ! Je příjemně na sušení stanů, ale stále večerních 12°C .
St 3.7. Včasné vstávání-žádný problém. Jsme vytrénovaní a balíme suché stany ! To už tu dlouho nebylo.
Dnešní první zastávka je v Trimu. Starobylé městečko, nabité památkami, kterému dominuje rozsáhlý hrad. Na hlavní prohlídku je nás trochu moc. Průvodce se asi takového počtu lidí zalekl, a tak celý objekt procházíme sami. Prý se zde natáčejí filmy s rytířskou tematikou. Nedivíme se, je opravdu překrásný.
Projíždíme mystickou krajinou Tara k Newgrange. Nejvýznamnější chodbový hrob v Evropě vidíme jen z dálky, zato se stáváme oběťmi turistického průmyslu. Nablýskané centrum s projekčním sálem, elektrickým slunečním paprskem a studeně odměřenými hosteskami neláká.
Odpoledne bleskově stavíme stany v „North beach caravan camp“ u Dublinu.
Přejíždíme na prohlídku velkoměsta. Klasický odpolední „traffic jam“ je šokem. Byli jsme moc dlouho v téměř liduprázdné krajině. Všude dojíždíme se zpožděním, ale jsme na dovolené, tak co z toho? Prohlídku Trinity College měníme za prohlídku Jameson Whisky Distillery. Roztomilá angličtina francouzské průvodkyně spolu s česko-slovenským překladem Rachel nás doprovází po zrušené továrně.
Zakončení ochutnávkou finálního výrobku je zajímavé zvláště pro dobrovolníky, které určuje, jak jinak v Devítce, Toníček. Všichni aktéři, Rachel, Zdeněk, Honza Pikolon a Eva Hol., dostávají „Osvědčení znalce whisky“. Tak to jsme opravdu nečekali !
Večer nás Zdeněk nechává bloumat asi dvě a půl hodiny po Dublinu. Sám se nechá doprovázet dcerou Klárou, která s přípravou celé naší cesty do Irska hodně pomáhala. Tak ještě jednou díky !
My ostatní se plácáme ve městě plném mladých lidí a barů. Se svými šusťákovými bundami jsme tu jaksi nepatřiční. Ve 22 hodin veselé cililink a vracíme se do kempu na poslední noc ve stanu.
Čt 4.7. Vstáváme v 5:00 hodin, balíme a chystáme si věci na cestu na tři dny. Z přístavu v Dublinu vyplouváme v 9:15 se Stena Line. Na lodi je samozřejmě zima. Snažíme se dospávat, ale stejně všichni končíme v restauraci na posledním Irish coffee. Přistáváme v Holyhead ve 12:30 a hned začínáme s obhlídkou Walesu.
Městečko Caernarvon patří k dalším z mnoha míst, které jsme na ostrovech obdivovali. Místní hrad se stejně nevyslovitelným jménem se nám téměř nevejde do objektivů.
Také se nám líbí místní řeč a neuvěřitelné nápisy v ní, např. „Ffrd, gwmmwl“.
Dlouhé odpoledne a večer máme strávit na svazích hor Snowdon.
Zatahující se obloha nevěstí nic dobrého, ale přesto v 16:00 vyrážíme pěšky do
hory. Opět nás čekají nádherné výhledy, oka jezírek a konečně i pořádný pohyb,
po těch dalších stovkách kilometrů. K autobusu se vracíme po skupinách i
jednotlivě, podle toho, jak kdo věřil svým silám nebo počasí. V závěru už jenom
leje, a tak od 19 do 24 hodin svorně sedíme v autobuse.
Takhle jsme si rozlúčkový večer u ohně nepředstavovali. Přesto hudba hraje, zpěv
se line, lahve se načínají a navrch Tonda vyslovuje pochvalu Zdeňkovi za
dokonalou přípravu a organizaci celé cesty po Irsku. Přijdou na řadu i dárky pro
Zdeňka a lahvinka nám ostatním, protože jsme nezlobili! O půlnoci Ota startuje,
my uléháme a máme se probudit u Londýna.
Pá 5.7. V 6:30 nás Windsor nevítá, ale pěkně spinká. Běháme po městě a fotíme ty pusté ulice i hrad.
Okolo 10. hodiny vystupujeme na Trafalgar Square. Tentokrát v péči Ervína, který jediný z nás Londýn opravdu zná a shání pro ostatní mapky města. Na Londýn máme 9 hodin, každý je užíváme podle svého zájmu i kapsy.
Radostně se scházíme v 18:00 a jsme komplet ! Největší radost ale máme z Oty, který se k nám i přes páteční provoz nakonec také dostane.
Aby cesta do Doveru nebyla nudná, vymyslíme pohádkovou návštěvu Canterbury. A tak Otík městskou bránou projede-neprojede, my se městem projdeme-neprojdeme a známý hrad vidíme-nevidíme. A pohádky je konec.
V Doveru čekáme v družné náladě na nalodění. Loď je mile francouzská a je zde teplo, útulno a taky pár dalších Čechů.
So 6.7. Ve dvě hodiny ráno pouští Otík nečekaně Tři mušketýry. Ještě že víme, jak to dopadne. Většina z nás stejně spí.
V 8:00 stavíme na snídani v Německu, ale to už všichni hledí jen kupředu, co nejdříve být doma a co nejdříve zase někam společně vyrazit.
Tak zase příště …
Praha, Radlická 16:00