JULSKÉ ALPY / DOLOMITY

Letos se na cesty vydalo celkem 17 účastníků: Zdeněk Bílek, Erika, Eva a Mirek Palcovi, Eva Hollmannová, Honza Pikolon, Jana a Marek Palečkovi, Ivan a Andra, Jana a Jiří Ambrožovi, Jana Neužilová, Zdena Bauerová, Zdena Gillarová, Jana a Ervín Täubelovi. Řidičem je Honza Totter, tentokrát bez záskoku.

22. 6. 2009 – pondělí

Na místě odjezdu se scházíme od 6,15. Odjíždíme 22.6.2009 v 7,00 z Opatova, sraz na zastávce pro městské autobusy v parku před budovou Skanska. Jako skoro pravidelně při odjezdu do teplých krajin je nutné odjíždět v teplém oblečení. Je asi 12°C, pod mrakem, každou chvíli může sprchnout. První zastávka je na pumpě Pap Oil v Kaplici. Honza jede natankovat do ČSAD a my si dáváme k svačině polévku. Potom ještě krátce zastavíme na pumpě v Českých Budějovicích, kde nabíráme Janu Neužilovou.

Na pumpě Rosenberger stojíme od 11,40 do 12,10, stále pod mrakem a zima. Kolem Salzburgu projíždíme kolem 13,00 a další zastávka na pumpě AGIP v Leoben od 13,50 do 14,05. Pokračujeme k jihu, provoz není kdovíjak silný. Tunely Tauerntunel (délka 6.401m) a Katschbergtunel (5.439m) projíždíme bez problémů.

Město Spittal míjíme ve 14,50, to už sem tam prší. Po průjezdu tunelem Karavanky (7.864m) se ocitáme v prudkém dešti a za Jesenicí u obce Lipce sjíždíme z dálnice. Cesta po nějaké okresce se nevyplatí, protože jedeme sice správným směrem, ale není to silnice pro autobus, neboť se musí projet nízkým železničním podjezdem. Tak se vracíme zpět na dálnici a pokračujeme až před Radovljica na odbočku na Bled. Dojedeme do vesnice Gorké resp. Podhom před soutěsku Vintgar (Blejski Vintgar). Říčka Radovna se prodírá kaňonem a končí 16m vysokým vodopádem Slap Šum, nad kterým se tyčí viadukt železniční trati z Jesenice přes Bled do Bohijnské Bystrice. Odtud vede trať asi 6,5km dlouhým tunelem na jih na Podbrdo a dále do Terstu.

V soutěsce jsme od 16,45 a do vesničky Zasip dojdeme asi v 18,00 (pochopitelně za deště) a pokračujeme do Bohinjské Bystrice do kampu Danica. Zde jsme v 18,40 a poměrně za sucha se podaří postavit stany. Nocleh za 9 Euro. Večer se jdeme projít a zavítáme do hotelu Tri Pici, kde je pro naši skupinu dosti místa a jsme rádi, že neprší. Dáváme si dobré červené víno. Jezero Bled (hloubka asi 30m) je ledovcového původu a je ve výšce asi 480m. Řeka Sáva Bohinjka teče v údolí o 40m níže a jezero míjí. V okolí jezera pramení teplé prameny a tak je v létě teplota vody v Bledu až 26°C. Nad jezerem stojí Bledský hrad, na ostrůvku uprostřed jezera je kostelík Nanebevzetí Panny Marie.

23. 6. 2009 – úterý

Vstáváme v 6,30 za mírné oblačnosti, slunce zatím je zatím za mraky. Honza spí až do 6,45 a nám se podaří dostat se k vařičům. Odjíždíme směrem Slap Savica (konec Bohinjského jezera) na lanovku na Vogel. Jedeme lanovkou v 8,30. Cena pro „upokojence“ je 8,00 Euro. Horní stanice je ve výšce 1.540m. Kolem 9,10 se vydáváme na cestu na Koča na Komni s předpokládanou délkou asi 6 hodin. Po trasách lyžařských sjezdových tratí a pod vleky jdeme směrem na Orlova glava a potom úbočím po vrstevnici pod vrcholem Vogel (1.922m) pokračujeme směr Komňa. Začíná pršet, překračujeme více sněhových polí a cesta nejde tak rychle, jak bychom si představovali. Pokračujeme na sedlo Globoko (1.828m) a dále na Konjsko sedlo (1.782m). Odtud sestupujeme dolů a cesta vede hojně klečí a cesta není zřejmě moc užívaná, takže se klečí prodíráme a jsme navíc mokří od vody na větvičkách. Na Koču na Komni (1.520m) dorazíme až po 15,00 za vydatného deště. Zde se občerstvíme a v 16,25 začínáme sestupovat do údolí směr Koča při Savici (620m). Klesání je značné, cesta nerovná a opět déšť zesílil. Takže jdeme skoro dvě hodiny. U autobusu jsme promočení na kost asi v 18,15.

Po příjezdu do kampu stále vydatně prší, a tak sníme večeři v autobuse a začínají se slavit svátky Zdeňka, Zdeny B. a Zdeny G. Nakonec se asi ve 21,00 přesouváme do hospůdky (topí se tu) u kampu a zde v příjemné atmosféře slavíme až do půlnoci.

24. 6. 2009 – středa

Vstáváme v 6,30, ráno chvíli neprší a tak stačíme sbalit stany relativně za sucha. Odjezd v 7,40 a vydáváme se přes hory po celkem úzkých silničkách, ale v celkem dobrém stavu. Opět chvílemi prší a jedeme v mracích. Přejíždíme Bohinjské sedlo dále pak kolem lyžařských vleků na Litostrojska koča (1.306m) a potom dolů po slušné asfaltové silnici na Sorica. Náhle však ve vesnici Podrost je několik vlásenek po rozbité silnici a jsme u říčky Selščica. Zde v obci Zali Log máme odbočit vpravo přes velmi úzký mostek. Za ním se opravuje silnice a nevypadá to moc důvěryhodně. Po poradě s místním zvědem tam odbočujeme a vydáváme se proti proudu říčky Davča po opravované cestě a mostkách zase vzhůru do hory. Nakonec vše zdárně dobře opravenou cestou projedeme až na sedlo (asi 1.300m), kde je opět lyžařské středisko – pod Koča na Črnem vrhu. Zde jsme asi v 9,05. Odtud sjíždíme přes Gornji a Dolenji Novaki do vesničky Cerkno.

Později se dozvídám, že v obci Dolenji Novaki byla za druhé světové války Franjova partyzánská nemocnice (dr. Franj Bojc – Bidovec), kde léčili kromě Jugoslávců i Italy, Francouze, Rusy i Poláky. Dne 18.9.2007 povodeň v soutěsce Pasica smetla tuto památku a v roce 2008 rozhodlo ministerstvo kultury obnovit tuto nemocnici. Takže zřejmě proto jsme tam mohli po opravených cestách v této lokalitě letos projet celkem bez problémů. Z Cerkna jedeme dolů na Želin a potom údolím Idrijky do Idrije. Je to bývalé hornické město, které se proslavilo těžbou rtuti. A to jak v kapalném stavu, tak hlavně těžbou rumělky. Je to ruda – červená modifikace sulfidu rtuťnatého. Zkoušíme se dostat na hrad, ale nenajdeme cestu pro autobus a tak po 10,00 pokračujeme v cestě na Postojna a dále na Predjamski grad. Cestou ještě někdy v 10,30 stačíme oslavit „dobré ráno“.

Ve 12,30 jsme na parkovišti ve vesnici Predjama. Predjamski grad je jeskynní hrad asi ze 13.století. Nejznámější obyvatel hradu je Erasmus (loupeživý rytíř), který zde žil ve druhé polovině 15.století v nedokončeném hradu, který je součástí jeskyně. Hrad je situován přímo ve vchodu do jeskyně uprostřed vápencového útesu, vysokého 123m. Díky jeskynním chodbám měl Erasmus neomezený přísun jídla a své oblehatele dráždil tím, že jim nabízel pečeného vola a čerstvé třešně. Teprve zrádný sluha, který posvítil na místo „tam, kam ani turecký sultán nemůže jít prostřednictvím svého posla“ umožnil, aby Erasma dostihla zrádná kulka. Stalo se to roku 1484. Na místě jeho hrobu v Predjamě roste velká lípa. Vstupné na hrad bylo 8,00 Euro.

Ve 14,30 odjíždíme na prohlídku jeskyně Pivka jama, kde jsme objednáni na 15,00. S příjemně upovídaným průvodcem strávíme v podzemí asi 80 minut. Vyrubanou chodbou, jsme se dostali i do jeskyně Črna jama. Pobyt v jeskyni přišel na 7,00 Euro. V 16,30 pokračujeme v další cestě, původně jsme měli dojet až do Rjeky v Chorvatsku. Usoudili jsme, že je to daleko a tak jsme namířili k Terstu a tam jsme se usídlili v kampu Marepineta u městečka Sistiana. Je to asi 20 km na sever od Terstu. Jiný kamp, který by byl blíže k moři zde na pobřeží není. K moři se musí se sejít z pobřežního útesu asi 1,5 km mezi křovisky směrem k přístavu a dále pak na oblázkové pláže. Do kampu jsme přijeli v 17,40. Cenu noclehu nakonec Zdeněk usmlouval na pouhých 10 Euro. Večer si chceme zahrát na sezení u baru na konci kampu nad mořem, ale neustále tam pouští hlasitou hudbu z reprobeden, tak pouze popíjíme víno a povídáme si, co budeme dělat ve volném dnu.

25. 6. 2009 – čtvrtek

Vstáváme v 7,30 a po snídani odcházíme na pláž. Opět je trochu pod mrakem, ale docela teplo a tak vydržíme koupat se asi do 13,00. Zjistili jsme, že odsud jezdí loď do Terstu, takže někdo odplouvá na katamaranu v 15,15 na výlet do Terstu, jiní prozkoumávají okolí Sistiana. Plavba lodí stojí 5,45 Euro. Plujeme i kolem známé vily Miramare, stojící přímo u moře. Nechal ji postavit Maxmilián Habsburský – Ferdinand Josef, mladší bratr císaře Františka Josefa I. Maxmiliánovi zdejší konzervatisti nabídli císařskou korunu, takže byl tři roky neoficiálním mexickým císařem. Pak byl v roce 1867 zastřelen. Bylo mu 35 let.

Po přistání v Terstu asi v 16,30 nás překvapí množství policajtů. Později zjistíme, že to je kvůli schůzce G8, jenže ta se koná až za 14 dní, ale manévry probíhají už nyní. Projdeme zběžně starým městem, hlavně si zjistíme, odkud jede autobus zpět do Sistiana. A potom už zase začíná pršet a tak musíme se skrýt v kavárně na kávě. V 18,50 odjíždíme městskou dopravou zpět. Lístek na autobus č.44 stojí 1,2 Euro. Cesta trvá asi 50 minut. Večer pak sedíme v kampu za bazénem a pizzerií v hájku, kde nás nikdo neruší a vydržíme hrát a zpívat do 0,30.

26. 6. 2009 – pátek

Vstáváme v 7,30, odjezd v 8,50 směrem na Gorici. Je celkem jasno, teplota nezvykle asi 21°C. Ve Staré Gorici nakupujeme v marketu od 9,20 do 10,00, projíždíme městem a projíždíme hranici se Slovinskem uprostřed města do Nové Gorice. Zde se před časem přecházela hranice na Západ, jak nám později připomněl průvodce v klášteře na Kostanjevici (kaštanová hora). Zde máme domluvenu prohlídku františkánského kláštera z roku 1625, v jehož podzemní kryptě jsou pohřbeni příslušníci rodu Bourbonů včetně posledního francouzského krále Karla X. V Goricii našel útočiště po útěku z Francie, kde po šesti letech zemřel na choleru.

Kromě kláštera je zde i kostel zvěstování Panny Marie. Nad Novou Goricií na skalnatém útesu je hrad Kromberk. Na severu navazuje na Gorici městečko Solkan, kde se přes řeku Soča klene 85 m dlouhý železniční most (Solkanski most), jehož kamenný oblouk byl po jeho dokončení v roce 1906 nejdelší v Evropě. Projíždíme přes Most na Soči – soutok řek Soči a Idrijca směrem na Tolmin. Tolmin je na soutoku Soči a Tolminky a nás právě zajímá soutěska říček Tolminka a Zadlaščica – Tolminská korita. Vstupné je 2,40 Euro.

Procházíme asi 2,5 km dlouhý okruh kaňonů říček, dostáváme se i k vývěru Topli izvir, který má teplotu 19 – 21°C, ale Tolminka pouze 5 – 9°C. Jinak je v kaňonu teplo a vlhko. Nakonec vystoupáme až k Zadlaška jama – Dantova jeskyně, která je však přístupná pouze s průvodci. Kaňon Tolminky přecházíme přes Hudičev most ve výšce 60m nad hladinou Tolminky. Zde jsme se zdrželi od 12,40 do 13,20 a pokračujeme krásným údolím Soči, kde si uděláme před Kobaridem ještě zastávku na oběd.

V Kobaridu jsme ve 14,15 a zde navštívíme muzeum I.světové války a opět na nás padne tíha a nepochopitelnost hrůzných bojů v této složité horské oblasti. Po prohlídce muzea se ještě projdeme po malebném městečku a v 16,45 odjíždíme dále proti proudu Soči. Před Bovcem za obcí Žaga zastavíme pod vodopádem Boka, jen si ho dnes z mostu vyfotíme a jedeme dál přes Bovec do doliny Trenta do vesnice Na Logu. Zde se rozděluje údolí Zadnjica (směr k Triglavu) a údolí Soči směrem na Vršič k Izviru Soči. Odtud se vracíme zpět do Bovce do kampu Polovnik. Kamp je v podstatě v městečku a hned vedle kampu je kostelík se zvonicí a kus dál je velký kostel, ze kterého se ozývá pravidelné zvonění. Není to velký kamp, ale je v něm kromě nás hodně Čechů. Večer sedíme se spustí déšť a tak se přesuneme do kampové hospůdky, která má kryté venkovní sezení. Zde nás obsluhuje slovensky mluvící servírka a víno je opět velmi dobré, takže odcházíme ve 23,30, samozřejmě že za deště. V noci naštěstí déšť ustane.

27. 6. 2009 – sobota

Vstáváme v 6,30 abychom mohli v 7,30 odjet jenom kousek od Bovce na lanovku na Kanin. Provoz kabinkové lanovky (pro 4 osoby) začíná v 8,00. Cena zpáteční jízdenky je 13,00 Euro. Zatím jsme jediní zájemci a tak se postupně přes dvě mezistanice dostaneme za 35 minut na konečnou.

Nástupní stanice v Bovci je Postoja A – Dvorec (výška 460 m), dále první mezistanice je označena Postoja B – Čela ve výšce 1.000m, Postoja C – Skripi je asi v 1.500m a výstup na Postoja D – Podi je va výšce 2.200m. Ze stanice vstupujeme na sněhové pole. V tomto kuloáru je ho na toto období opravdu dost. Vystoupáme na Škrb pod Prestreljenikom do výšky 2.282m. Odtud se snažíme dostat do Okna, ale cesta opět vede přes sněhové pole, tak se vracíme. Potom vrcholová skupina Zdeněk, Ivan, Andra, Marek a Jana zdolají vrchol Prestreljeniku (2.499m). Nahoře jsou zhruba v 11,10. Ostatní se vracejí do restaurace u lanovky a sledují počínání vrcholové skupiny, která sem dorazí v 11,40.

Po občerstvení se ve 12,00 vracíme dolů, kde jsme asi ve 12,35 a opět se strhl prudký déšť. Potom odjíždíme na vodopád Boka. Je krásně, svítí slunce a většina se po levé straně (při pohledu) na Boka dostává na úroveň vývěru Boky. Odtud spadá do hloubky 106 m. Jediný Zdeněk jde po pravé straně, ale z této strany není v průběhu výstupu vodopád vůbec vidět. Dostane se však nad plošinu, ze které voda vyvěrá a tak je spokojen s tímto průzkumem. V 15,50 odjíždíme zase do hory směrem na Log pod Mangartom. Cestou obhlédneme pevnost Kluž od 16.20 do 17,00. V Logu pod Mangartom v místě kde ústí údolí Koritnice se otáčíme a vidíme oba nádherné vrcholy Mangartu (2.679m) vlevo a vrchol Jalovce (2.645m) vpravo při pohledu na masív hor.

Vracíme se do Bovce na nákup a v 18,05 jsme v kampu. Do 22,15 sedíme venku u stanů, pak se kvůli dešti opět přesuneme do hospůdky.

28. 6. 2009 – neděle

Vzbudíme se v 6,45 neboť máme dnes čas, odjezd v 8,00. Jedeme přes Log pod Mangartom, Strmec na Predelu. Zde nad Strmcem se v roce 2000 utrhla celá hora, sjela údolím bystřiny Mangart a zničila kus obce Log pod Mangartom. Ta je z velké části opravena. Přes údolí potoka Mangart se již několik let staví veliký obloukový most. V sedle Predel je hranice s Itálií a zde nás překvapí policejní kontrola italská a to již kvůli zmíněné schůzce G8. Na chvíli se zastavíme na Lago del Predil, pokračujeme na průsmyk Sella Nevea (1.190m), kde jsme asi v 9,00. Lanovka na Rifugio Gilberti pod Kaninem nejezdí, takže pokračujeme do údolí řeka Fella do vesnice Dogna a odtud zase po úzké silničce na Rif. Grego pod horu Montaž (2.753m) – Jof di Montasio. Zde se na vhodném místě otáčíme a v dešti se vracíme zpět asi v 10,20. Z vesnice Dogna jedeme na Udine, Osoppo, Pinzano, Valeriano a Maniago. Nedaleko odsud je v Aviano letecká základna NATO – americké letectvo. Údolím řeky Celina se dostaneme k jezeru Lago di Barcis. Zde si od 12,15 do 13,00 dáváme oběd na břehu jezera.

Za Cimolais přejíždíme passo Sant Osvaldo (827m) nad Lago di Vaiónt, což je část bývalé přehrady Vaiónt. Zde byla postavena nad Longarone vysoká přehrada – hráz asi 250m vysoká. Dne 9.10.1963 v noci ve 22,30 se do přehradního jezera zřítila obrovská masa nestabilní hory pod Col Nudo (2.472m) a vytlačila z jezera asi stometrovou vlnu přes korunu přehradní hráze a tato ničivá vlna se prohnala městem Longarone na řece Piava. Smetla sedm vesnic a zůstalo po této ničivé vlně na 1.900 mrtvých. Tato přehrada stojí přímo nad městem Longarone – v údolí říčky kolmo na tok řeky Piava. U přehrady se zdržíme od 14,10 do 14,55, protože výklad průvodce je pouze v italštině, takže si prohlédneme přehradu ze silničních tunelů, které vedou vysoko nad řekou.

Pokračujeme do hor pod Monte Pelmo do kampu Palafavera, který je ve výšce 1.500m. Zde jsme v 15,55 a stačíme za sucha a hezkého počasí postavit stany, ale vzápětí se strhla průtrž mračen kolem 17,00 při vaření večeře. Nakonec musíme některé kaluže kolem stanů vystlat smrkovými větvičkami. V kampu je naštěstí srub a tak využijeme i krb a strávíme pěkný večer takřka do půlnoci. V noci bylo trochu chladno, ráno pak je asi 12°C.

29. 6. 2009 – pondělí

V 6,30 jsme na nohou, je hezky ale chladno. V 7,50 po „dobrém ránu“ odcházíme směr Rifugio Coldai. V 8,30 jsme pod horní stanicí lanovky u chaty na rozcestí a po cestě 556 to máme asi 55 minut na Rif. A.Sonini al Coldai (2.135m), zde jsme v 9,15. Občerstvujeme se kapuccinem a v 9,55 odcházíme na sedlo nad Lago di Coldai. Někdo jde ještě dále ale potom se všichni vrací na Coldai asi v 12,00 a zpět do údolí. Ve 13,20 jsme kampu a protože začalo pršet, sedíme v autobusu. Asi v 15,00 jedem na sedlo Staulanza (1.773m) a potom do Selva di Cadore, kde si dáme kopečkovou zmrzlinu. Zpět v kampu jsme v 17,00 a za chvíli opět průtrž mračen. V 18,00 jdeme do místní hospůdky na večeři. Večer pak opět u krbu zpíváme ve srubu. Je poslední večer.

30. 6. 2009 – úterý

Vstáváme opět brzy v 6,15, v 7,35 odjíždíme. V 8,15 jsme na passo Giau (2.236m) nad Cortinou. V 8,55 Cortina d Ampezzo, 9,15 passo Tre Croci pod Monte Cristalo. Okolo 9,30 se na chvíli zastavíme na jezeře Missurina, sjíždíme do Toblachu, kde od 10,00 do 10,30 nakupujeme. Potom pokračujeme na Lidný (11,15), Matrei (11,40). Opět prší a za deště přijíždíme v 11,55 na Felbertauerntunel, potom dolů do Mittersill. V Uttendorfu obědváme od 12,20 do 12,50 a pokračujeme na Zell am See, odtud na Lofer a ve 14,15 za strašné bouřky a deště projíždíme kolem Salzburgu. Ve 14,35 do 14,50 zastavíme na Mondsee. V 16,00 projíždíme Linz, v 16,40 Freistadt, v 17,00 jsme na hranici ve Dvořišti (Wullowitz). V Českých Budějovicích máme pauzu na nádraží od 17,40 do 18,10. Zde nás opouští Zdena G. a Jana N. Do Prahy přijíždíme ve 20,05.

V Liberci 15. 7. 2009

nahoru