Moena (Itálie - Dolomity)
Termín: 20. - 27. února 2005
Autor: ASlav
Jak známo, Devítka má notorické a částečně notorické „propadlíky“ bílému opojení, z nichž letos 2 x 9 (Kadlecovi Erika, Tonda a Jana; Svobodovi Jitka, Karel a Martin; Slavíčkovy Alena a Ira; Janákovi Zdeněk a Vláďa a junior od Vládi Vojta; Michal – kapitán se sestrou Klárou; Andra Kolínská; Ivan Fohl; Lída Kosová; Marek Paleček a devítkový „comeback“ Zdena Gillarová - trasové číslo 55) doplnilo autobusový zájezd p. Jana Tottera (dále jen „Honza“, protože ho známe a někteří si s ním i tykají) do italských DOLOMITŮ.
Do Budějovic nás vezl Ota Herman, kterého rovněž známe, a tam nás také v neděli nad ránem převzal. Doprava tam i zpět proběhla dle harmonogramu, doslova na minutu přesně !! Cesta nás vedla přes Innsbruck, Brenner, Brixen, před Bolzanem odbočka vlevo – a pak už horskými silničkami až do MOENY (1200 mnm) ve Val di Fassa, malého lyžařského střediska, které díky těsným kopcům všude kolem si „musí“ naštěstí zachovat původní italský kolorit a zůstat malé.
Naše permanentka Dolomiti Superski ale umožňovala poznat mnohem víc - jezdili jsme v pěti střediscích. (Na tomto místě se neubráním odbočení: lyžařské permanentky umožňují mnohé a tomu odpovídají ceny i všeliké způsoby kontroly; na permanentce 15ti z nás bylo za tímto účelem kromě čísla i označení F a M; ovšem tři z nás se ve zdraví a svěžesti dožili seniorských permanentek značně levnějších, zato „bezpohlavních“ ! ? ! ?; jen TAK dál…). Mapky středisek jakž takž k dispozici byly, leč vyvedené tak, že bylo lepší trochu se rozhlídnout, jezdit si jen TAK, a zavčas si vzpomenout na návrat k busu. Sněhu bylo dost a byl krásný ( místy možná přidán technický), sněžilo ještě po celé pondělí a pak každý den, ale jen trochu a modrého nebe jsme měli o trochu víc než trochu. Pokud byly narážky na styl jízdy, následoval obvykle citát z písně „Starého psa novým kouskům nenaučíš…“. Co se najetých kilometrů týče, bylo jich dost, odhaduji, že někteří najezdili minimálně dvojnásob než jiní a sklon využívaných sjezdovek se také odlišoval – v každém z těch středisek se našly „Diretissimo“ nebo „pro esperti“ i přátelské „modré“ . O to, abychom vší té nádhery využilii naplno se také staral Honza: po celý týden nás popoháněl, abychom po snídani byli v busu přesně o půl deváté, abychom na sjezdovce byli první (cituji doslova!) a vychutnali si ranní „manšestry“ (rozuměj sjezdovky čerstvě urolbované). Řadový člen TK mnohá z krásných italských jmen, která jsme „projezdili“ uvedl ve svém textu tradiční, jako vždy výstižné, lyžařské písně: V pondělí to za celodenního sněžení bylo Alpe Cermis se sedačkami končícími ve výšce 2250 mnm, v úterý jen pár minut od Moeny Alpe di Lusia s vrcholy Le Cune (2380) a Lasté (2500), odkud vedou jen mírné „modré“ sjezdy až dolů na 1550 m. Ve středu jsme asi 50 km horskou silničkou místy se sklonem 18% dojeli do Alleghe, střediska Civetta, zpáteční cestu nám Honza udělal panoramatickou s výhledem na Marmoladu přes Passo Fedaia (2057m), za což sklidil potlesk. Čtvrtek – ski center Latemar ve Val di Fiemme stejně tak Obereggen, kam se dalo zajet, jsou známy z TV přenosů; ačkoli jsme se z Pompeaga (1757m) nahoru dostávali „vajíčkem“ nad téměř holými stráněmi, nahoře bylo sněhu dost a lyžování zase –jak jinak- než skvělé. V pátek jsme se z Passo san Pellegrino vyvezli nejprve „kabinkou“ s nosností téměř 7 tun pro 96+1 člověk a sedačkou na Col Margherita (2513m), kde kromě obvyklých sjezdovek je možný i mírný asi hodinový objezd této hory přes Passo Valles (2031m) takřka pustinou těsně pod majestátnými skalisky Gruppo del le Pele a Civetty s „civilizovaným“ závěrem ve Falcade (1150) a možností vrátit se přes vrchol k busu v Passu. Ani v den odjezdu jsme nemuseli lyžování krátit: podruhé jsme byli nejblíže Moeně – na Alpe Lusia – báječná možnost ověřit si, že to, co se v úterý sjíždělo na několikrát, jde po pár dnech dobře na jeden ráz…….TAK- aby nám to ještě pár, či mnohem více let, vydrželo!
Zvláštním odstavcem této zprávy musí být povídání o rodinném
penzionu Trentino (Moena, via R. Lowy 64), neboť nás nejen uspokojoval, ale i
bavil dík jeho hlavnímu provozovateli: Robert Ganz, svérázná subtilní postavička
málo určitelného středního věku, nás v jídelně neustále v mírném předklonu
obletoval s mísami nadbytečného jídla a pobízel a pobízel až nutil a ke všemu
ještě mluvou, které se dalo rozumět a zasmát, neboť Robert povzbuzen mnoho let
trvající českou klientelou se rozhodl tuto řeč si osvojit a používat. Činil TAK
neustále, bez zábran a halasně – moc slovíček při tom nepotřeboval, skloňování a
časování většinou také ne, každý den ráno jídelnou „drnčelo“: dáte si čaj, dáte
si káva, dáte si čokoláda, káva výborný, housky eště žvýkat, krásná dívka – dáte
si káva eště………… a TAK dokolečka. Večer to bylo zábavnější o to, že ubránit se
přídavku skvělého jídla vyžadovalo něco umu („krásná dívka-žvýkat eště… a už je
na talíři druhá porce vynikajícího těstovinového předkrmu v množství zcela
odpovídajícímu celé večeři) a ke všemu ještě všechna ta jídla byla tak
vynikající, že jsme se přejídali i dobrovolně a do toho Robert poletoval a
poskakoval, odbíhal do kuchyně a vracel se s mísou, vodou či košíkem housek:
„housky – žvýkat eště, krásný… Jaké gurmánské požitky nás čekají každý večer
jsme se dovídali z jídelníčků zavčas vystavených; posuďte, zda jsme opravdu
věděli:
Úterý, 22 únor Hodina 18,30 večeře; Spagety široký bílý a zelený s omáčka sýr
„gorgonzola“. Prsa kuře s tráva koření . Zelenina „broccoli“ vařit pára. Brambor
stavět krásný uvnitř pánev. Sen růžový.
Čtvrtek, 24 únor Hodina 18,30 večeře; Hustá zeleninová polévka s rýže recept „Genova“.
Tlapa vepř uvnitř pec. Kyselé zelí červený. Knedlík. Zmrzlina vybuchnout.
Tlapa vepř nevypadala příliš vepřově, knedlíky byly dvě koule – jedna zelenkavá
se sýrem uvnitř, druhá připomínající knedlík mírně špekový. Zmrzlina byla
čtyřdruhová v piškotové roli, z níž v úvodu trčely tři rourky s mírnou
pyrotechnikou, vše předvedeno ve zhasnuté jídelně.
Tedy – měli jsme se báječně, zimní Dolomity jsou nádherné a ještě je tam dost míst, které jsme nestihli.
Lyžování v Dolomitech
Na nápěv písně Cizinec
1. Na kraji Dolomit leží Moena
Přijeli jsme sem lyžovat na stará kolena
2. Alpe Lusia a Cavalese,
Do Civetty autobus nás doveze.
Ref: Na všech těch sjezdovkách jsem hrdě stál,
A i když jsem sebou sek, tak zase jsem vstal,
Večer si Fernetem namažem sval,
Kdo by se v Dolomitech lyžovat bál
3. Tlapa vepř uvnitř pec, žvýkat houska
hotelman Roberto náš jazyk louská
4. Jak se máš káva, jak se máš čaj,
v bazénu kokoty na palmě maj.
Ref: Na všech těch sjezdovkách jsem hrdě stál…
5. Aleghe, Predazzo, San Pelegrino,
večer bych ski prodal a šel na víno
6. Teď do busu nasedám krokem pomalým,
z Dolomit nám zůstane jen vzpomínek dým.
Ref: Na všech těch sjezdovkách jsem hrdě stál,
A i když jsem sebou sek, tak zase jsem vstal,
Večer si Fernetem namažem sval,
Dolomity zmizely a co bude dál.